Kleió

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre Mignard: Kleió, 1689

Kleió - (latinsky Clio, řecky Κλειώ, tj. Oslavující) byla v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou dějepisectví.

Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:

  • Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
  • Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
  • Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
  • Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
  • Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
  • Terpsichoré - tanec; mívala lyru
  • Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
  • Úrania - astronomie; mívala globus
  • Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená

V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.

Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.

Pro nás je překvapivé, že oborem této Múzy je dějepisectví, chápané nyní jako věda. Staří Řekové však zastávali názor, že i historické dílo může mít literární hodnotu, být napsáno čtivě, hezky, uměleckou formou. Nevylučovali ani básnické zpracování.

Kleió bývala zobrazována jako sedící dívka se svitkem papyru v rukou. Některé verze uvádějí, že jejím synem byl Hyakinthos, oblíbenec boha Apollóna.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

  • Jedna z nejlepších jejích soch, pravděpodobně římská kopie helenistického originálu (ze 3. stol. př. n. l.) je ve Vatikánském muzeu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Clio ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky