Seléné
| Seléné | |
|---|---|
 Socha Selény | |
| Partner(ka) | Endymión Hélios Zeus |
| Děti | Ersa nemejský lev Nemea Pandia Narkissos Menae |
| Rodiče | Hyperion[1][2] a Theia[1][3] a Basileia |
| Příbuzní | Éós a Hélios (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Seléné, Seléna nebo Selene, řecky Seléné (Σελήνη, měsíc) (ještě se jí také říká Fébé nebo Méné podle fáze Měsíce)[zdroj?] je řecká bohyně a zosobnění Měsíce. V Římě to byla bohyně Luna (latinsky měsíc); tento název se vžil i v češtině jako básnický výraz pro Měsíc.
Genealogie[editovat | editovat zdroj]
Je v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie. Podle Homérských hymnů měla s Diem dceru Pandeiu vyznačující se nebývalou krásou. Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh Slunce, a Éós, bohyně ranních červánků.
Seléné je měsíční bohyní i zosobněním měsíce. Bývá zobrazována jako krásná paní, před její krásou prý i hvězdy bledly.
Stejně jako její božský bratr i Seléné vystupuje na svou nebeskou pouť z vod Ókeanu, její vůz však jede pomalu, protože bývá tažen pouze dvojspřežím, a to nejen koňským, ale také jenom mezky nebo dokonce kravami. Často prý ji doprovázejí Dioskúrové.
Mytologie[editovat | editovat zdroj]
Seléné milovala mladého pastýře Endymióna, kterého Zeus odsoudil k věčnému spánku, ale také k nesmírné kráse. Seléné ho každou noc navštěvovala a snažila se ho probudit, ale nikdy se jí to nepodařilo. Také proto prý je její světlo tak smutné. Jiné verze naopak uvádějí, že Endymión její lásku opětoval a měli spolu padesát dcer.
Rovněž se vypráví, že jedenkrát bohyni Seléné zlákal bůh Pan v podobě bílého berana do lesa a za její lásku jí dal rouno, které vyzařuje bělostné světlo.
Atributy a symboly[editovat | editovat zdroj]
Seléné je zobrazována se srpkem měsíce.
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
Seléné je námětem mnoha uměleckých děl, např.:
- antická socha ve Vatikánském muzeu. Je to římská kopie helénistického originálu ze 4.–3. století př. n. l.
- rovněž byla zobrazena na athénském Parthenónu, ale tato socha byla silně poškozena za turecké okupace. V troskách bylo nalezeno torzo hlavy jejího koně (asi z r. 432 př. n. l.) Dnes je torzo v Britském muzeu v Londýně.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seléné na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Seléné v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
