Éós
| Éós | |
|---|---|
 Éós zvedající tělo svého syna Memnóna. Vyobrazení na dně attické červenofigurové číše, 490-480 př. n. l., Capua, Itálie | |
| Řecké jméno | Ἕως |
| Význam | bohyně úsvitu |
| Partner | Astraios, Tithónos, Kefalos a další |
| Rodiče | Hyperión a Theia |
| Sourozenci | Hélios, Seléné |
| Děti | Anemoi, Éósforos, Hesperos, Astraia |
| Římský ekvivalent | Aurora |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Éós (2. pád Éóje, attickou řečtinou Ἕως) je řecká bohyně úsvitu, případně červánků. Přes svůj význam v řecké mýtopoetické tradici neměla svůj kult[pozn. 1] a pozici bohyně úsvitu zaujímala především Afrodité. Svým jménem i řadou atributů je blízká védské Ušas.
Římská personifikace úsvitu Aurora je přejmenovanou Éójou. Bohyní úsvitu v římském kultu byla pravděpodobně Mater Matuta.[1]
Jméno a přívlastky[editovat | editovat zdroj]
Kromě attického Ἕως Éós je toto jméno doloženo také v iónské a homérské řečtině jako Ἠώς Eós a v aiolštině jako Αὔως Auós a dórštině jako Ἀώς Áós.
Řecké éós a latinské aurora znamená jednoduše „úsvit“ a je odvozeno od praindoevropského kořene *haus/*haeus „svítící (rudě), plamen“[pozn. 2] s připojeným sufixem -ós- či -ró-. Ze stejného kořene jsou odvozeno i výše uvedené jméno Ušas.[2][3]
Mezi její další jména patří Día „zářící, jasná“ používané v Homérských hymnech, které může odkazovat na její příbuznost s nebem.[pozn. 3] Dalším jejím jménem je Erigone „brzy zrozená“, což odkazuje na fakt že se jako úsvit rodí každé ráno.[4]
Mezi její další epiteta patří:[5]
- Ορθρια (Orthia) „ráno-soumrak“
- Ἡμερα (Hémerá) „den“
- Τιτω (Titó) „den“
- Ροδοδακτυλος (Rhododaktylos) „růžovoprstá“
- Ροδοπαχυς (Rhodopachus) „růžovoramenná“
- Χρυσοπαχυς (Chrysopachus) „zlatoramenná“
- Φαεσφορος (Faesforos) „světlo přinášející“
- Κροκοπεπλος (Krokopeplos) „šafránem oděná“
Genealogie a vztahy[editovat | editovat zdroj]
Nejstarším a nejznámějším pramenem zmiňujím Éos je Hésiodova Theogonie která uvádí jako její rodiče titány Hyperiona a Theiu a jako její sourozence boha slunce Hélia a bohyni měsíce Seléné. V Homérských hymnech je matkou Éoje Euryfaseia, která je pravděpodobně totožná s Theiou. V pozdějších římských zdrojích je někdy jako její otec uváděn Pallás.[5]
Společně s Astraiem „Hvězdným“ zplodila podle Theogonie Anemoi „Větry“ tedy Zefýra, Borea a Nota.[pozn. 4] Dále je matkou dvou synů: Éósfora „Jitřenky“ a Hespera „Večernice“ a dcery Astraie „Hvězdné“.[5]
Éós měla řadu milenců, nejprve boha války Área. Za to ji Afrodité proklela tím, že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Mezi ty patřil Órión, Kleitos, Kefalos a nakonec Tithónos, s kterým měla syny Emathióna a Memnona. S Kefalem měla také syna Faethóna, jmenovce známějšího syna Héliova.[5]
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
Malby[editovat | editovat zdroj]
- Dúridova malba na číši Éós truchlí nad mrtvým synem Memnonem z let 490 až 480 př. n. l., dnes v Louvru
- N. Poussin Aurora a Cephalus z roku 1630, londýnská Národní galerie
- L. Silvestr ml. Aurora probouzí Lunu z roku 1715
Sochy[editovat | editovat zdroj]
- Michelangelo B. Aurora , na hrobě Lorenza di Medici ve Florencii, kolem roku 1520
- Auguste Rodin Aurora s Tithonem , v Rodinově muzeu v Paříži
Hudba[editovat | editovat zdroj]
- E.T.A. Hoffmann Aurora , opera , rok 1811
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V Ovidiových Proměnách Éós Diovi tvrdí že její svatyně jsou na zemi zemi ze všech nejvzácnější. To může i nemusí být odkazem na kult této bohyně, v jiných zdrojích nezmiňovaný.
- ↑ z tohoto kořene je odvozené též latinské aurum „zlato“
- ↑ Védská Ušas a bohyně úsvitu obecně jsou často označovány za dcery bohů nebes.
- ↑ čtvrtý z Větrů jménem Eurus není v Theogonii zmiňován
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 217. [Dále jen West (2007)].
- ↑ West (2007), s. 217.
- ↑ MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 148.
- ↑ West (2007), s. 219.
- ↑ a b c d Eos [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Éós na Wikimedia Commons - Theoi Project - Eos
