Éós

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eos zvedající tělo svého syna Memnóna. Vyobrazení na dně attické červenofigurové číše, 490-480 př. n. l., Capua, Itálie.

Éós (řecky Ἠώς či Ἕως; latinsky Aurora) byla v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie; bohyně ranních červánků.

Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh slunce a Seléné, bohyně měsíce.

Éós je také zvaná bohyní úsvitu a ranních červánků. Její každodenní povinnost začíná na východě, kde nastoupí do vozu taženého dvěma okřídlenými oři jménem Lampos a Faethón. První zastávka je na Olympu, tam oznámí příchod boha Hélia. Poté se Éós stane Hémerou, bohyní jasného dne. V této podobě doprovází Hélia až k západním břehům Ókeanu a mění se v Hespera (syna Éós a Astraia), čili Večernici, první večerní hvězdu.

Éós bývá zobrazována v nádherném šafránovém šatu, obvykle s křídly. Byla krásná a milovala všechno krásné, také krásné muže.

Jejím prvním manželem byl Titán Astraios; jemu zrodila všechny hvězdy a větry. Mezi její milence se řadí Kleitos, athénský hrdina Kefalos a slavný lovec Órión; postupně je prý všechny unesla.

S druhým manželem Tithóna, synem trojského krále Láomedonta, žila na samém konci světa. Vyprosila pro něj od Dia nesmrtelnost, ale zapomněla vyžádat pro něj i věčné mládí, takže jí před očima zestárl a nakonec se scvrkl v cikádu (nebo ho v cikádu sama proměnila).

S Tithónem měla dva syny: Emathióna a Memnona. Memnón za trojské války přišel na pomoc svému strýci Priamovi, stal se vrchním velitelem trojských vojsk, padl však v souboji s Achilleem. Éós přenesla jeho mrtvé tělo do Etiopie. Každé ráno se objevuje na zemi rosa - slzy, které prolévá Éós nad svým mrtvým synem.

Homér nazýval bohyni Éós „růžovoprstou“, „krásnovlasou“, „ráno se rodící“, „zlatotrůnnou“.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Jednou z nejlepších jejích soch je Michelangelova Aurora na hrobě Lorenza de Medici ve Florencii (kolem r. 1520)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu