Endymión

Endymión na galorománském sarkofágu ze 3. století

Endymión (latinsky Endymion) je v řecké mytologii synem élidského krále Aethlia, možná dokonce synem samotného Dia.

Endymión byl pohledný mladík, pastýř na hoře Latmos v Karii. Velkou láskou k němu zahořela bohyně měsíce Seléné. Každou noc k němu sestupovala z oblohy, obdivně se na něj dívala, líbala ho a i když ho nikdy nevyrušila z jeho hlubokého spánku, porodila věčně mladému jinochovi prý 50 dcer. Tento počet představuje počet měsíců mezi olympijskými hrami. Jiná verze uvádí naopak 50 synů, ještě jiná jmenuje její tři syny - Paiania, Epeia a Aitóla, z nichž poslední byl zakladatelem Aitólie a stal se praotcem Lédiným.

Odraz v umění

Tento věčný milostný příběh má mnoho verzí a také mnoho uměleckých ztvárnění, např.

• van Dyck Diana a Endymion (1625), uložen v Prado v Madridu
• Petr Paul Rubens Diana a Endymion, 1635, Londýn, National Gallery
• další Endymion a Diana, 1820, od Jacquesa Nicolase Paillota
• alegorické drama Johna Lylyho Endimion, the Man in the Moon (1591)
• Endymion, báseň Johna Keatse, 1818, psáno v heroickém dvojverší

Literatura

• Slovník antické kultury, nakladatelství Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
• Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
• Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6