Diana (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diana (kolem roku 100, Louvre)

Diana je římská panenská bohyně lovu a měsíce, obdoba bohyně Artemis v řecké mytologii. Obvykle je vyobrazována s lukem a v doprovodu psů nebo lesních zvířat.

Jméno a funkce[editovat | editovat zdroj]

I když patrně později převzala řadu rysů řecké Artemis, byla Diana původně bohyně italská a její úcta byla rozšířena u všech italických kmenů. Diana je původně přídavné jméno a znamená „božská, nebeská“. Je téhož původu jako latinské divius, dieus, divus a pozdější deus (bůh) a dies (den, obloha). Patřila mezi nebeské bohy, zachovala si však vždy také nějakou pozemskou funkci. Byla bohyní lovu a lesů, ochránkyní žen a rodiček a zajišťovala také pokračování rodu, zejména královského.[1] Jejím posvátným stromem byl dub.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Denár P. A. Lariscola (43 př. n. l.), na rubu Diana trivia či Nemorensis

V řecké mytologii byla Artemis / Diana dcera Jupitera a Létó. Narodila se současně se svým bratrem Apollónem na ostrově Délu a spolu s vodní nymfou Egerií a s bohyní lesů Viribus se zapřisáhla, že zůstane pannou. V pozdější římské době se někdy nazývala dea trivia (= trojcestná) a zobrazovala jako tři postavy. Mezi mnoha mýty je asi nejznámější pověst o lovci Acteonovi, který ji spatřil při koupání nahou; Diana ho proměnila v jelena a jeho vlastní psi ho roztrhali.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Svatyně Diany byly patrně rozšířeny po celé střední Itálii. Její svátek se slavil o srpnových Idách (13. srpna), kdy král Servius Tullius v polovině 6. století př. n. l. zasvětil její chrám na římském Aventinu. Protože sám Tullius byl původem otrok, slavil se tento den jako „Den otroků“ (servorum dies) a otroci měli v tento den v chrámu právo azylu.[2] Hlavní svatyní však byl patrně posvátný háj cypřišů u Aricia (26 km JV od Říma), kde sídlil také Dianin velekněz, Rex Nemorensis. O tom se vyprávělo, že zastával svůj úřad tak dlouho, dokud ho někdo silnější nezabil, a tudíž chodil neustále s mečem, aby se mohl bránit. Tato pověst pak hrála velkou roli ve výkladech J. Frazera a dalších.

V helénistické době byl slavný chrám a kult bohyně Diany (Artemis) v Efesu v dnešním Turecku, o němž se píše také v Bibli (Sk 19,28).

V umění a literatuře[editovat | editovat zdroj]

Diana na lovu (mozaika, kolem 270, Utica, Tunisko)

Téma Diany na lovu bylo nesmírně oblíbené v barokním malířství 17. a 18. století. Diana se připomíná v mnoha Shakespearových hrách, u romantiků a v Cocteauově filmu „Kráska a zvíře“ je to právě Dianina síla, která zvíře dokázala zkrotit a proměnit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973
  • Ottův slovník naučný, heslo Diana. Sv. 7, str. 467

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Diana.
  2. Encyklopedie antiky, str. 144.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Diana ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diana (mythology) na anglické Wikipedii.