Seneca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Senekovi mladším. O Senekovi starším pojednává článek Seneca starší.
Seneca (Antikensammlung Berlin)

Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. Cordóba, Španělsko65 Řím, Itálie) byl římský filozof, dramatik, básník a politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hispánské Kordubě. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor (přednašeč, recitátor) a propagátor delimací, které postupně prostoupily celou římskou literaturou. Hlásal nauku stoickou, která učila, že nejvyšší dobro je ctnost, a že se člověk má odpoutat ode všech vnějších malicherností a žít v úplném duševním klidu, z něhož se pravý filozof nedá ničím vyrušit.

Poměrně brzy začal vystupovat na veřejnosti a ve státních službách. Za vlády Caliguly se stal senátorem, ale za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, což se stalo pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech (roku 49) na žádost Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus (náčelník praetoriánů) a jeho moc začala upadat.

Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům, přesto byl v roce 65 obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, jeho reálná účast v něm se zdá být nepravděpodobná. Poté byl donucen k sebevraždě, podřízl si žíly. Jeho smrt bývá někdy spojována s bojem za republiku atp., což je nepravdivé, protože Seneca byl zastáncem císařství.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii. Jeho věty byly krátké a styl byl trochu komediální. Byl přívrženec nového, bujarého, tzv. asijského stylu psaní a často napadal starší autory (neměl rád attický styl).

Svou mluvou napodoboval Ovidia. Ve svých filosofických úvahách vycházel ze stoicismu a jeho díla vycházela především z morální filosofie. Nesoudí lidi tak přísně, jak je ve stoicismu běžné. Propaguje jakousi rovnost mezi lidmi. Díky tomu vznikla pověst o jeho přátelství se sv. Pavlem a dokonce vznikla falešná korespondence mezi nimi. Není však pravdou, že by Seneca byl křesťanem, nebo tomu alespoň nic nenasvědčuje.

Jeho filosofická díla nemají velkou vědeckou cenu, ale vyznačují se hlubokými, jasně definovanými myšlenkami a velkou znalostí lidí. Tato díla byla spíše populární než vědecká, ale přiblížil jimi lidem spoustu složitých myšlenek, které se mu podařilo vtěsnat do jedné jasně formulované věty.

Prozaická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Dialogorum libri XII – "Dvanáct knih rozhovorů", soubor deseti filosofických pojednání o některých otázkách praktické etiky a morálky. Navzdory názvu má většina částí díla podobu listu, jen ojediněle se v nich objevuje rozhovor s pomyslným protivníkem. Vznikly v různých obdobích Senekova života a nejsou seřazeny chronologicky. Nejstarší dochovaná sbírka těchto dialogů se nachází v Ambrosiánském kodexu z 11. století (uloženém v Ambrosiánské knihovně v Miláně). Jejich pořadí není chronologické, avšak jeho odůvodnění neznáme. Případné chyby způsobené špatným opisem autora kodexu byly opraveny v následujícím století. Níže uvedená datace je nejčastěji předpokládaná.
    • De providentia, O prozřetelnosti (roky 64–65). Věnováno Luciliovi. Hlavní řešenou otázkou zde je, "proč se dobrým lidem dějí špatné věci". Odpovědí je to, že dobrému člověku se nemůže nikdy přihodit nic špatného, neboť vše "špatné" mu slouží k posílení a růstu.
    • De constantia sapientis, O důslednosti mudrcově (roky 55–56). Věnováno Serenovi. Otázkou je, zda je moudrý člověk netečný k urážkám a neutíká se k hněvu. Odpovědí je, že není důležité není být, nebo nebýt něčím zasažen, nýbrž být, či nebýt poškozen.
    • De ira, O hněvu (3 knihy, rok 41). Věnováno bratru Novatovi. Tématem jsou lidské vášně, především hněv.
    • Ad Marciam de consolatione, Marcii o útěše (rok 37 nebo 40–41). Věnováno Marcii, dceři Cremutia Corda, která již po tři roky oplakávala smrt svého syna Metilia. Seneca se snaží dokázat, že smrt je pro člověka dobro a že ji má člověk přijmout s klidem jako jedinou jistotu, která jej čeká.
    • De via beata, O šťastném životě (rok 58). Věnováno bratrovi Gallionovi. Seneca napadá epikurejce a jejich tvrzení, že lidská blaženost spočívá v potěšení. Seneca proti tomu staví stoický názor, že lidská blaženost spočívá ve ctnosti a v životě v souladu s vlastní přirozeností.
    • De otio, O kontemplativním životě (rok 62). Věnováno Serenovi. Seneca opěvuje kontemplativní život. Na otázku, zda se má moudrý člověk podílet na politickém životě, odpovídá, že bohužel neexistuje stát, v němž by mohl moudrý člověk jednat podle vlastních principů. Dialogu chybí jak začátek, tak závěr.
    • De tranquillitate animi, O klidu duševním (rok 61). Věnováno Serenovi. Téma je podobné jako v dialogu De otio.
    • De breviate vitae, O krátkosti života (roky 49–50). Věnováno Paulinovi. Hlavní otázkou, kterou Seneca řečí, je, zda je život skutečně tak krátký, jak si lidé často stěžují. Odpovídá, že život sám o sobě je dostatečně dlouhý; problém spočívá v tom, že lidé jej neumí žít a plýtvají svým časem. Je to tedy člověk sám, který si svůj život činí krátkým, neboť často "nežije", nýbrž jen "je".
    • Ad Polybium de consolatione, Polybiovi o útěše (roky 43–44). Věnováno Polybiovi, osvobozenému otrokovi císaře Claudia, který truchlil pro smrt svého bratra. Objevují se zde klasická témata antické útěšné literatury: nevyhnutelnost osudu, zbytečnost bolesti a trápení se, výzva snášet selně a s klidem protivenství života. Dílo je však mnohem spíše nekritickou chválou na Claudia, aby Senecovi umožnil návrat z vyhnanství.
    • Ad Helviam matrem de consolatione, Matce Helvii o útěše (roky 42–43). Věnováno matce Helvii. Seneca se snaží matce dokázat, že být ve vyhnanství není neštěstí, neboť pro moudrého člověka je vlastí celý svět a to, co jej činí šťastným, je ctnost, kterou mu nemůže nikdo vzít.
  • De clementia, O mírnosti; dvě knihy věnované Neronovi
  • De beneficiis, O dobročinnosti; sedm knih (část díla vydána r. 1992 pod názvem O dobrodiních).
  • Quaestiones naturales (Otázky přírodní filosofie), sedm přírodovědeckých knih, věnovaných příteli Lucilovi. Knihy byly zpracovány na základě řeckých pramenů. Tyto knihy byly ve středověku používány jako učebnice fyziky.
  • Epistulae morales ad Lucilium, známo též jako Listy (český výbor vyšel v r. 1969 pod názvem Výbor z listů Luciliovi a v r. 1984 pod názvem Další listy Luciliovi). Jedná se o 124 dopisů ve 20 knihách, psaných Luciliovi, ale určených veřejnosti. V těchto dopisech vysvětluje své morální a etické zásady. Toto dílo bývá považováno za jeho nejlepší dílo.
  • Ludus de morte Claudii, Proměna Claudia v tykev. Satira líčící co bohové dělají s Claudiem po jeho smrti.
  • Apocolocyntosis divi Claudii (česky 1971, Jak vypustil Claudius ducha), satira na císaře Claudia a jeho smrt.

Ostatní prozaické spisy se nedochovaly (bylo jich značné množství), ale s nejvyšší pravděpodobností nebyly příliš významné.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Kromě epigramů se nám od něj zachovaly i tragédie. Jsou to jediná dramata, která se nám z Říma zachovala kompletní. Jeho dramata jsou psána podle řecké mytologie ve stylu Sofokla, Aischyla a Euripida, spíše než o hry na jeviště se jedná o rétorické deklinace. Přesto na tyto usy navazuje španělské, italské a francouzské drama.

  • Hercules fuentes, Šílený Hercules
  • Phaedra
  • Thyestes
  • Oedipus
  • Medea
  • Troades
  • Agamemnon
  • Phoenissae
  • Hercules oetaeus, Herkules na Oitě
  • Octavia, vylíčení úmrtí Octavie, manželky Nerona, dcery Claudia. Toto drama však nesložil Seneca, protože se tu vyskytují narážky na Neronovu smrt, které se nedožil.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu