Claudius

Claudius
4. římský císař
Claudiova busta ve Versailles
Doba vlády	24. ledna 41 – 13. října 54
Úplné jméno	Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus
Narození	1. srpna 10 př. n. l.
	Lugdunum
Úmrtí	13. října 54
	Řím
Předchůdce	Caligula
Následník	Nero
Manželky	Plautia Urgulanilla
	Aelia Paetina
	Valeria Messalina
	Iulia Agrippina
Potomci	Claudius Drusus Claudia Antonia Claudia Octavia Britannicus Nero (adoptivní)
Dynastie	julsko-klaudijská
Otec	Nero Claudius Drusus
Matka	Antonia

Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus Britanicus, občanským jménem Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus (1. srpna 10 př. n. l. – 13. října 54) byl římský císař z julsko-klaudijské dynastie, který vládl v letech 41–54 n. l.

Život

Po celé dětství a dospívání jej sužovaly nemoci, které postihly zejména nohy. Měl je velmi slabé, pokroucené, kulhal, třásla se mu hlava, v rozčilení koktal a z koutků úst mu někdy kapaly sliny. Nemoc se také podepsala na jeho povaze: byl bojácný a propadal nepříčetnému vzteku, až mu vystupovala na rtech pěna. Postižení vedlo k tomu, že vlastní rodina na něho pohlížela s odporem a styděla se za něho, po dosažení hranice plnoletosti byl dokonce prohlášen za nesvéprávného. Claudiovi přirozeně nikdy nesvěřili žádný úřad a o tom, že by snad měl někdy Římu vládnout, se nikomu ani nesnilo. Až jeho synovec Caligula ho dal zvolit konzulem.

Provolání Claudia císařem

Po Caligulově zavraždění provolala prétoriánská garda císařem Claudia. V Claudiově osobě nastoupil na trůn panovník sice bez velkých tělesných dispozic, na druhé straně proslul svou učeností. Do svého zvolení císařem se věnoval vědě, především historii. Ovládal etruský jazyk, sepsal dějiny Etrusků, Kartága, své a Augustovy vlády.

Claudius byl čtyřikrát ženatý, přitom třetí žena Messalina se pokusila s posledním z celé řady svých milenců o státní převrat. Měl vynést na trůn Messaliina sedmiletého syna Britannika. Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě. Čtvrtá manželka Agrippina měla z předchozích manželství chlapce a vynaložila všechno úsilí, aby její syn Lucius Domitius nahrazoval Claudiovi Britannika. Claudius nakonec podlehl jejímu naléhání a zasnoubil chlapce se svou dcerou Oktavií a adoptoval ho pod jménem Nero. Tím si nad sebou vynesl rozsudek smrti. Netrvalo dlouho a Claudius začal dávat najevo, že ho sňatek s Agrippinou mrzí. Agrippina se jeho slova zřejmě doslechla a z obav z budoucnosti se rozhodla běhu věcí napomoci. Na hostině v rodinném kruhu podala Claudiovi krásné hřiby, které mu velice zachutnaly, ale byly otrávené. Jiní autoři uvádějí že ochutnal horkou houbovou polévku, a tu zapil studenou vodou, jež byla otrávena. Úporné bolesti Claudiovi dokonale zkazily jeho poslední noc na tomto světě: ráno 13. října roku 54 pak vydechl naposledy. Sedmnáctiletý Nero vyšel krátce po poledni, poté co Agrippina povolila rozhlásit zprávu o Claudově smrti, na schodiště Palatia a nechal se pozdravit jako imperátor.

Claudius jako císař

Římská říše za Claudia

Jako císař byl schopný a pokrokový, po Augustovi byl jedním z nejpilnějších reformátorů. Vytvořil dokonalý státní úřednický aparát, proslul i svými stavebními podniky. Nechal vystavět Ostijský přístav, dobudoval Caligulou započatý vodovod, nechal zavést odvodňovací kanál. Pořádal mnoho her a gladiátorských zápasů. Za jeho vlády začaly propukat v Římě nepokoje s křesťany. Císaře nakonec věčné židovské rozmíšky, šarvátky a stížnosti rozzlobily tak, že celou židovskou komunitu z Říma vypověděl. Nedůvěřoval senátu, byl vůči němu podezíravý, bázlivý a krutý. Lidem byl velice oblíben. Soudil však podivně a nestále, někdy byl bystrý, jindy zase zbrklý. Na soudech se proto znevážil.

Pozoruhodných úspěchů dosáhl císař i v zahraniční politice. Zhruba 100 let po vpádu Caesarových vojsk na Britské ostrovy římské legie dobyly jižní a střední Anglii a nato zde byla vyhlášena nová provincie. Rovněž připojil Thrákii a Mauretánii a nová území v Africe. V samotných provinciích potom zakládal kolonie. Štědře uděloval římské občanství, za což byl kritizován filozofem Senecou.

V umění

Císař Claudius je v dnešní době znám také díky úspěšnému životopisnému dvoudílnému románu Roberta Gravese Já, Claudius (v originále I, Claudius, 1934) a Claudius Bůh a jeho žena Messalina (v originále Claudius the God and His Wife Messalina, 1935) , na jehož motivy vznikl také stejnojmenný televizní seriál (1976). O jeho životě však pojednává více historických románů, mimo jiné například kniha Alfreda Schirokauera Hříšná Messalina z roku .

Reference

Předchůdce: Caligula

Římský císař 41–54

Nástupce: Nero