Claudius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Busta císaře Claudia
Busta císaře Claudia

Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus Britanicus, občanským jménem Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus (1. srpna 10 př. n. l. - 13. října 54) byl římský císař.

Po celé dětství ho sužovaly a i po dobu dospívání nemoci, které postihly zejména nohy. Claudius je měl velmi slabé, pokroucené, kulhal, třásla se mu hlava, v rozčilení koktal a z koutků úst mu někdy kapaly sliny. Nemoc se také podepsala na jeho povaze: byl bojácný a propadal nepříčetnému vzteku, až mu vystupovala na rtech pěna. Postižení vedlo k tomu, že vlastní rodina na něho pohlížela s odporem a styděla se za něho, po dosažení hranice plnoletosti byl dokonce prohlášen za nesvéprávného. Claudiovi přirozeně nikdy nesvěřili žádný úřad a o tom, že by snad měl někdy Římu vládnout, se nikomu ani nesnilo. Až jeho synovec Caligula ho dal zvolit konsulem. Po Caligulově zavraždění provolala garda císařem Claudia. V Claudiově osobě nastoupil na trůn panovník, jenž se od předchozích naprosto odlišoval. Především tělesnými dispozicemi. Na druhé straně proslul svou učeností: léta, kdy se nemohl podílet na správě státu, strávil studiem historie a sepisováním historických děl.

Za Claudiovy vlády začaly propukat v Římě nepokoje s křesťany. Císaře nakonec věčné židovské rozmíšky, šarvátky a stížnosti rozzlobily tak, že celou židovskou komunitu z Říma vypověděl.

Pozoruhodných úspěchů dosáhl císař v zahraniční politice. Zhruba 100 let po vpádu Caesarových vojsk na Britské ostrovy římské legie dobyly jižní a střední Anglii. Ihned nato vyhlásil novou římskou provincii zvanou Britanie.

Claudius byl čtyřikrát ženatý, přitom třetí žena Messalina se pokusila s posledním z celé řady svých milenců o státní převrat. Měl vynést na trůn Messaliina sedmiletého syna Britannika. Spiknutí bylo odhaleno a Messalina byla donucena k sebevraždě.

Agrippina se stala jeho čtvrtou, poslední manželkou. Z předchozích manželství měla chlapce a vynaložila všechno úsilí, aby její syn nahrazoval Claudiovi Britannika. Claudius nakonec podlehl jejímu naléhání a zasnoubil chlapce se svou dcerou Oktavií a adoptoval ho pod jménem Nero. Tím si nad sebou vynesl rozsudek smrti. Netrvalo dlouho a Claudius začal dávat najevo, že ho sňatek s Agrippinou mrzí. Agrippina se jeho slova zřejmě doslechla a z obav z budoucnosti se rozhodla běhu věcí napomoci. Na hostině v rodinném kruhu podala Claudiovi krásné hřiby, které mu velice zachutnaly. Úporné bolesti Claudiovi dokonale zkazily jeho poslední noc na tomto světě: ráno 13. října roku 54 pak vydechl naposledy.

Sedmnáctiletý Nero vyšel krátce po poledni, poté co Agrippina povolila rozhlásit zprávu o Claudově smrti, na schodiště Palatia a nechal se pozdravit jako imperátor.

Claudius měl z prvního manželství dvě děti, z druhého dcerku Antonii a z třetího dvě děti.

Císař Claudius je v dnešní době známý také díky úspěšnému životopisnému románu Roberta Gravese Já, Claudius (v originále I, Claudius, 1934), na jehož motivy vznikl také stejnojmenný televizní seriál (1976).

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu