Otec vlasti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Otec vlasti (lat. Pater patriae) byl ve starověku titul římských císařů. Vůbec poprvé ho obdržel senátor Marcus Tullius Cicero, po něm pak Gaius Iulius Caesar.

Později tak byli v souladu s tradicí titulováni středověcí panovníci. U českých panovníků je to poprvé doloženo v případě knížete Soběslava I. Současná česká historiografie tento titul obvykle spojuje s císařem Karlem IV., čímž oceňuje přínos jeho osobnosti pro český stát. Poprvé toto označení použil v pohřební řeči jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na pařížské Sorboně. Stejně tak se někdy toto označení používá pro Františka Palackého, obvyklejší však je otec národa[1].

I jiné země mají své „Otce vlasti“:

Jméno Země Zásluhy
Muhammad Záhir Šáh Afghánistán Poslední král Afghánistánu vládnoucí po čtyřicet let (1933-1973)[2]
Aung San Barma Revolucionář a zakladatel novodobého Myanmaru (dříve Barmy). Byl zavražděn šest měsíců před vyhlášení nezávislosti Barmy na Velké Británii. Jeho dcera Aun Schan Su Ťij získala v roce 1991 Nobelovu cenu míru.
Sunjatsen Čína Prezident Číny a až do své smrti hlavní představitel Kuomintangu. Je uznáván jako otec národa jak v Číně, tak na Tchaj-wanu.[3]
Ante Starčević Chorvatsko Nacionalistický chorvatský politik a spisovatel 19. století.[4]
Mahátma Gándhí Indie Politický a duchovní vůdce Indie a indického hnutí za nezávislost. Indickou vládou mu byl udělen oficiální titul otec národa.[5]
Michael Collins Irsko Politik, zakladatel irské republikánské armády a velitel během irské války za nezávislost.[6]
Jón Sigurðsson Island Vůdce islandského hnutí za nezávislost (na Dánsku). Jeho narozeniny se slaví jako islandský státní svátek.
Nelson Mandela Jižní Afrika Bojovník proti apartheidu a prezident Jihoafrické republiky (1994-1999). Držitel Nobelovy ceny míru z roku 1993.
Ibrahim Rugova Kosovo Je považován za otce vlasti v Kosovu.[7]
Tunku Abdul Rahman Malajsie První premiér země po zisku nezávislosti.[8]
Miguel Hidalgo Mexiko Revoluční vůdce, který bojoval za nezávislost na Španělsku na začátku 19. století.
Vilém Oranžský Nizozemí Vůdce nizozemské revoluce proti španělské nadvládě v osmdesátileté válce.[9]
Einar Gerhardsen Norsko Poválečný premiér Norska, který v úřadě strávil rekordních 17 let.[10]
Mohammad Ali Jinnah Pákistán Zakladatel novodobého Pákistánu a na rok hlava státu. Pákistánská vláda mu udělila oficiální titul Baba-e-Qaum (otec vlasti).[11]
Jásir Arafat Palestina Zakladatel teroristické organizace Fatah a spoluzakladatel a předseda Organizace pro osvobození Palestiny[12]
Petr I. Veliký Rusko Reformní ruský car v 17. a 18. století. Za jeho vlády se Rusko značně modernizovalo a přiblížilo západoevropským státům.[13]
Lee Kuan Yew Singapur Dovedl Singapur k nezávislosti a byl jeho prvním předsedou vlády (1959 - 1990).[14][15]
Donald Dewar Skotsko Historicky první First Minister (hlava skotské vlády) v letech 1999 až 2000.[16]
Gustaf I. Vasa Švédsko Švédský král v letech 1523 - 1560.[17]
Mustafa Kemal Turecko Armádní důstojník, zakladatel Turecké republiky a její první prezident.[18]
José Gervasio Artigas Uruguay Bojovník za uruguayskou nezávislost proti Španělsku a Portugalsku.[19]
George Washington USA Vůdce Kontitentální armády v americké válce za nezávislost a zároveň první prezident USA (1789 - 1797). Jeho titul v angličtině zní Father of our Country.[20]
Xanana Gusmão Východní Timor První prezident země (2002-2007) a od roku 2007 premiér.[21]


  1. ↑ Slovník české frazeologie a idiomatiky (1988)
  2. ↑ The Constitution of the Islamic Republic of Afghanistan [online]. [s.n.]. Dostupné: <[1]>.
  3. ↑ Dr. Sun Yat-Sen (class of 1882) [online]. [s.n.]. Dostupné: <[2]>.
  4. ↑ Nationalism and National Policy in Independent State of Croatia (1941-1945) [PDF]. [s.n.]. Dostupné: <[3]>.
  5. ↑ Nehru's address on Gandhi's death. Retrieved on 30 April 2008.
  6. ↑ Michael Collins: Father of Modern Ireland [online]. [s.n.]. Dostupné: <[4]>.
  7. ↑ "Kosovo leader Ibrahim Rugova dies", BBC News, 21 January 2006
  8. ↑ Malaysians Celebrate 50 Years of Independence With Pride [online]. [s.n.]. Dostupné: <[5]>.
  9. ↑ The Oude and Nieuwe Kerk in Delft
  10. ↑ Bjørn Talen. Gratulerer, kjære landsmann! [online]. Aftenposten, [cit. 2007-12-18]. Dostupné: <[6]>.
  11. ↑ Father of Pakistan [online]. [s.n.]. Dostupné: <[7]>.
  12. ↑ Arafat's Ambiguous Legacy, Time Magazine, 11 November 2004
  13. ↑ Životopis Petra Velikého (en) [online]. [s.n.]. Dostupné: <[8]>.
  14. ↑ TIME Magazine - 60 Years of Asian Heroes: Lee Kuan Yew [online]. [s.n.]. Dostupné: <[9]>.
  15. ↑ FATHER OF THE NATION at Webster's Online Dictionary
  16. ↑ "Donald Dewar Obituary", BBC News, 11 October 2000
  17. ↑ In the Footsteps of Gustav Vasa, Hallwyl Museum
  18. ↑ Atatürk (Mustafa Kemal) [online]. [s.n.]. Dostupné: <[10]>.
  19. ↑ Room, Adrian. "http://books.google.com/books?id=M1JIPAN-eJ4C&printsec=frontcover&client=firefox-a| title=Placenames of the World", p. 36
  20. ↑ George Washington: Father of Our Country
  21. ↑ "East Timor, fragile test-bed for intervention", The Guardian, 14 August 2007
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Otec_vlasti“