Afghánistán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Afghánská islámská republika
جمهوری اسلامی افغانستان
Džomhūrī-je Eslāmī-je Afghānistān
persky
د افغانستان اسلامي جمهوریت
Da Afghānistān Islāmī Džomhúríjat
paštsky
Vlajka Afghánistán
vlajka
Znak Afghánistán
znak
Hymna:
Geografie

Poloha Afghánistán

Hlavní město: Kábul
Rozloha: 647 500 km² (41. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Nošak (7485 m n. m.)
Časové pásmo: +4:30
Poloha: 34°0′ s. š., 66°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 29 835 392 (42. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 43,5 ob. / km² (150. na světě)
HDI: 0,352 (Low) (181. na světě, 2007)
Jazyk: perština, paštština
Náboženství: 99% islám, 1% ostatní
Státní útvar
Státní zřízení: islámská republika
Vznik: duben 1709 (Úspěšná rebelie proti Persii)
říjen 1747 (Durránská říše)
19. srpna 1919 (mezinárodní uznání existence)
Prezident: Hámid Karzaj
Viceprezident: Karím Chalílí, Mohammed Fahím
Měna: afghání (AFN)
Giniho koeficient: 29 (2008)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 004 AFG AF
MPZ: AFG
Telefonní předvolba: +93
Národní TLD: .af
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Afghánistán, česky také Afganistan[1] (Islámský stát Afghánistán; paštunsky: De'Afghánistán islámí daulat د افغانستان اسلامي دولت‎‎, darijsky: Doulat-e eslámí-je Afghánestán دولت اسلامی افغانستان‎‎), leží ve středu Asie. Země nemá přístup k moři. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Afghánistánu.

Historie do roku 1978[editovat | editovat zdroj]

Jedna ze soch Buddhů z Bamjánu

Současný Afghánistán byl v 8. století př. n. l. součástí Médie a od 6. století př. n. l. okrajovou součástí Achaimenovské říše (na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě). Alexandr Veliký dobyl tuto oblast Perské říše v roce 330 př. n. l.[2] Ve 3. století se zde rozkládala říše Kušánů, v 6. století říše Hefthalitů. Od 7. století n. l. bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území arabské říše. Koncem 14. století se stalo součástí říše Velkých Mughalů.

Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu Abdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu Ahmada Šáha. Na konci 19. staletí se Afghánistán stál "nárazníkovým státem" v rámci rusko-britské Velké hry. Během třetí Anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil svou nezávislost a získal mezinárodní uznání.

Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability. Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzevativními předáky kmenů a duchovními. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč, při němž se země změnila na republiku. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi.

Vláda komunistů a sovětská okupace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sovětská válka v Afghánistánu.

V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů. Dne 24. prosince 1979 SSSR intervenoval na základě žádosti tamního rozhádaného marxistického vládního uskupení. O dva dny později byl za pomoci sovětských zvláštních jednotek zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, trvající 9 let a 2 měsíce (24. 12. 1979 – 15. 2. 1989), některé zdroje uvádějí chybně 10 let. Spojené státy kvůli invazi sovětů rozjeli operaci Cyclone s úmyslem podpořit, vyzbrojit a vycvičit obránce Afganistanu.

Sovětské armádě se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán. Sověti v zemi postupovali s neuvěřitelnou brutalitou: mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce s mudžáhidy.[zdroj?] Během bojů bylo zabito až 1,5 milionů lidí[3][4], převážně civilistů, a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci.[5] Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova, který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě, že válku musí do roka vyhrát[zdroj?]. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 vojáků, zabitých mudžáhidy trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl.

Občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Část Kábulu zničená občanskou válkou (1993)

Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy. Ve vzniklém „mocenském vakuu“ mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce. Potichu, ale rychle začala občanská válka, která trvala dalších cca 7 let. Hlavní město Kábul, které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády, bylo dobyto v roce 1992. Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu Organizace spojených národů. Zde zůstával v bezpečí až do doby, kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán. Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili. Následně převzali kontrolu nad celým Afghánistánem, vyjma severovýchodního cípu země.[6]

Islámský emirát Afghánistán[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Islámský emirát Afghánistán a Tálibán#Historie hnutí.
Dělostřelectvo afghánské armády

Boje mezi skupinami mudžáhidů pokračovaly. Nejvážnější boje se odehrály v roce 1994, kdy bylo zabito 10 000 lidí při boji mezi dvěma frakcemi v Kábulu. Podporován Pákistánem vybudoval Tálibán nábožensko-politickou sílu a v roce 1996 převzal moc v zemi. Tálibán byl schopen ovládat 90 % země, nekontroloval jen území Severní aliance na severovýchodě. Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a. Aliance PákistánuTálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.

Operace Trvalá svoboda[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Válka v Afghánistánu (2001–současnost).

USA a spojenci ve spolupráci s afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města[7] a vojenští velitelé zbytek země.[8]

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa afghánských provincií

34 provincií (velájat):

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Orientační mapka Afghánistánu
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Afghánistánu.

Afghánistán je hornatá země sousedící s Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Čínou a Pákistánem. Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody. Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. V zemi jsou častá zemětřesení.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Topografie

Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě. Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1800 a 3000 m n. m. a 10 % země je výše než 3000 m n. m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7000 m n. m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak – 7492 m n. m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu.

Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabízí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnost některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudarji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kábul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významnějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Různé části země, z leva: 1. Národní park Band-e Amir; 2. Salangský průsmyk v provincii Parván; 3. údolí Korangal v provincii Kúnar a 4. přehrada Kadžaki v Hílmandu

Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subarktické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináší obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem (oblast Núristánu) je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť. Průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 – 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok).

Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu, se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do -8 stupňů Celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou polopouštní charakteristikou. Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.

Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afghánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím.

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Afghánistánu.

S cílem odstranit politické vakuum v zemi se v Petersbergu (Německo) pod patronací OSN konaly politické rozhovory hlavních afghánských frakcí o budoucnosti země, které skončily v prosinci 2001 podpisem dohody o vytvoření přechodné vlády v čele s uznávaným paštunského vůdcem Hamidem Karzáím. V červnu 2002 se v Kábulu konalo zasedání mimořádného kmenového shromáždění Velká džirga, které navzdory neshodám a složitým jednáním potvrdilo složení mnohonárodnostní prozatímní vlády a zvolilo Karzájího za prezidenta .

Armáda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly Afghánistánu.

Důležitým údajem je výška výdajů na obranu, která například v roce 2000 dosahovala 250 mil. USD. Veřejné zdroje uvádějí, že afghánské ozbrojené síly mají více než 150 000 vyzbrojených vojáků v činné službě, přičemž příslušníků Talibanu je 45 000. Výzbroj a bojová technika je převážně ruské výroby, i když v omezené míře byla dovezena i bojová technika a zbraně západní výroby. V roce 1992 mělo letectvo ve své výzbroji 190 bojových letadel a přibližně 80 bojových vrtulníků. Předpokládá se, že většina z nich je dodnes používána. Taliban koncem roku 2000 vlastnil asi 6 letadel Su-22 a 20 letadel MiG-21, 4 kompletně vyzbrojené cvičné bojové letouny L-39 československé výroby a 26 bojových vrtulníků, převážně typu Mi-8 a Mi-17. Charakteristickým znakem jsou relativně vysoká mobilnost a přepravní kapacita, kterou zajišťuje 24 velkých dopravních letadel Antonov několika typů.

Ozbrojené síly Afghánistánu jsou relativně zastaralé a neodpovídají požadavkům k vedení moderního boje. Infrastruktura, systém velení, řízení a spojení jsou vybudovány na principech odpovídajících silového vedení boje.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Zpracovávání granátových jablek

Afghánistán je velmi chudá země, vysoce závislá na zemědělství a chovu dobytka. Ekonomika velmi utrpěla politickým a vojenským neklidem. Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, oblečení, bydlení, lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou. Inflace zůstává vážným problémem. Po válce proti Tálibánu mnoho farmářů začalo pěstovat na export místo na výživu domácího obyvatelstva, např. se vrátilo k pěstování máku na výrobu opia. Afghánistán je zdaleka největším výrobcem heroinu na světě – mezi lety 2004 a 2007 se podíl ze světové produkci v této zemi zvýšil z 87 na 93 procent.[9]

Nedávno byla v zemi objevena ohromná ložiska kovů za bilión dolarů, především lithia, ale i železa, zlata, kobaltu, uranu a mědi. To představuje budoucí naději pro tuto zemi, která jinak nemá žádný těžební průmysl ani odpovídající infrastrukturu, takže země nedokáže své přírodní bohatství využít dříve než za několik desítek let.[10]

Významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží, zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu, Uzbekistánu i Číny. Pákistánu je třeba věnovat, vzhledem k ekonomice Afghánistánu, přece jen trochu více místa. Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá (a tím i velmi ovlivněna) na ekonomikách sousedních zemí. V minulosti (ať už v době míru nebo války) byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem. Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi - Pákistánu. Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu, ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda. Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v příhraničních oblastech Afghánistánu. Dalším příkladem může být rok 1998, kdy v Pákistánu došlo k devalvaci rupie, což pak v Afghánistánu zapříčinilo obrovský propad místní měny.

Velmi důležitá byla pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv. Afghan Transit Trade Agreement - smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1950. Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři. Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bezcelně a daní. Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu. Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu prováděného na základě Afghan Transit Trade Agreement naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem. Navzdory tomu, že pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje, že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 87,5 mil. USD v roce 1992-1993, 275 mil. USD v roce 1993 - 1994 a přibližně 500 mil. USD v roce 1994 - 1995 [zdroj?] dosud chybí politická vůle nejen pašování zabránit, ale i tranzitní dohodu vypovědět. Stejně jako výroba drog, bylo i převážené zboží na afghánském území zpoplatněno administrativou Talibanu. Odhaduje se, že právě to bylo asi největším zdrojem příjmu tohoto islámského hnutí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Doprava v Afghánistánu na nákladním autě na cestě z Kandaháru do Herátu

Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována. Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu. Silniční dopravní síť - jediná fungující - je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů. Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest - z nich je ale pouze 13% zpěvněných a 8 % štěrkovýc. Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje. V celé zemi je pouze 25 km kolejí, které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem. Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja, která má splavných 1 400 km . Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi - Keleft a Chejrabad. Řeky, které jsou velmi divoké, jsou využívány pro samosplavování dřevěných trámů.

Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních aut. V nich se převážejí jak lidé tak zvířata - a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše. V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to, že ženy vždy cestují odděleně od mužů (převážně v přední části vozu). Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě jízdní kolo.

Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru. V celé zemi je celkem 48 letišť, z nichž přibližně polovina má zpěvněné přistávací plochy . Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines. Další významnější společnost je Kam Air - služby této společnosti jsou však velmi omezené. V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Etnolingvistická mapa Afghánistánu

Populace Afghánistánu činí asi 30 milionů a kvůli nízké životní úrovni se vyznačuje rychlým růstem, a to i přes vysokou míru emigrace spojenou s válečnými konflikty a špatnou bezpečnostní situací v zemi. Podle odhadů by do roku 2050 měla populace stoupnout na 82 milionů.[11]

Obyvatelstvo se rozděluje do mnoha etnických skupin. Největší skupinou jsou Tádžikové, další nejpočetnější jsou Paštunové, Uzbeci a Hazárové. Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkméni. Mezi nejdůležitější jazyky patří perština (darijština, či darí) a paštu, či paštština . Další jsou uzbečtina a turkmenština. V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky. Většina Afghánců jsou muslimové. Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsou nášlapné miny a nevybuchlá munice. Každý jediný den 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život, nejvíce děti a zemědělci. V hlavním městě Mezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů.

Co se týče postavení žen ve společnosti, v posledních několika letech v zemi působí místní organizace, které si kladou za cíl je vylepšit. Mezi ně patří například organizace RAWA (revoluční asociace afghánských žen), která bojuje za práva žen, vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince. Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země.

V roce 2004 mělo přístup k pitné vodě 24-25 % Afghánců, k sanitaci (sprcha/koupel) pak 12-13 %.

Velká města: Kábul (4 000 000), Kandahár (225 000), Herát (170 000), Mazár-e Šaríf (118 000)

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Paštštinu používají logicky převážně Paštúnové (více než 1/3 obyvatel), darijštinu lze pak slyšet z úst Tádžiků, Hazarů, Ajmaků a Kizilbašů (tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu). Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově. Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V létě 2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech. Jenom polovina škol měla čistou vodu. Za vlády Tálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec.

Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce 2003 přihlásilo do školy, což je asi nejvíc v historii země. Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví, v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním orthodoxního islámského náboženství.

Gramotnost je 28,1 %, z toho muži 43,1% a ženy 12,6% (údaj k roku 2000).[12]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Zahalené ženy prochází trhem

Afghánistán patří mezi státy, kde vládne Islám. Od roku 1994 vládl Afghánistánu v té nejhorší formě, jakou si jen lze představit. V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu, v provincii Kandahár, založeno hnutí Taliban. To si dalo za úkol oživit islámské tradice. Toto hnutí se pak "proslavilo" především násilím, které páchalo na obyvatelstvu, a to ve jménu božím - tedy jménem Alláha . Přihlásilo se tak k Džihádu, tedy Svaté Válce, díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím. Postupně se Talibanu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu. A především Taliban je důvodem toho, že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem. Taliban státu vládl podle koránu. Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová, bývá tvrdě trestán. Nejvíce postiženy byly tímto ženy, kterým už samotný Islám příliš nedopřál. Taliban pak zaváděl výklad koránu až do absurdity, nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout. Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě, nemohou se šatit podle svého uvážení (opět to platí především pro ženy), dokonce by neměli vlastnit ani televizor. Muži nemohou být oholení - musí mít neustále na tváři bradku. Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů, přes které není vidět ani kousíček jejich těla. V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči. Tyto praktiky byly Talibanem dohnány do extrémů ve zdravotnictví, kde často nastanou situace, že v daném obvodu nemůže být žena dokonce ani operována, protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy.

v Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život. Je zde přesně upravené například to, jak požádat dívku o ruku (je třeba se obrátit na otce), nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést, apod.

V oblastech, které ovládal Tálibán, byly tyto náboženské zvyklosti (povinnosti) striktně dodržovány a "nečinnost" se tvrdě trestala (pochopitelně opět dle Koránu - tedy bičováním, kamenováním, useknutím končetiny, apod).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno. Slavné sochy dvou Buddhů byly bezohledně zničeny Tálibánem, protože byly označeny za symbol jiného náboženství.

Afghánci jsou známí jezdci na koních. Než se k moci dostal Tálibán, byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby. Kábul poloviny 20. století byl přirovnáván k Vídni 18. a 19. století.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Muzikanti ve městě Farah

V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní. Není to tím, že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila, ale tím, že se k ní prostě neměli jak dostat. V celé zemi byly zakázány televizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 (pochopitelně lze naladit pouze místní stanice). Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec. Přesto nelze říci, že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby - naopak. Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánské folkové skladby, tak například i afghánský pop (jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu - Ahmad Zahir). Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba. Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů, které nelze vidět nikde jinde než zde. Jde hlavně o různé druhy bubínků, bubnů a strunných nástrojů - pro zajímavost názvy některých z nich:

  • Richak (jakási místní basa)
  • Waj (drnkací nástroj)
  • Rebab (plní funkci kytary)

Sport[editovat | editovat zdroj]

Národním sportem je tzv. Buzkaši (mimochodem jde o sport, o kterém se říká, že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území - Mongolů). Hrají ho pochopitelně jen muži. Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru (branky). Vítězí pochopitelně ten tím, kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvícekrát. Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry - Tudabarai a Qarajai. Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel. Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai. Je nutno dodat, že umístit "míč" do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži, kteří to dokáží, jsou ve svém okolí dokonce uctíváni - říká se jim Chapandaz.

Taliban nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání, v době kdy se smí či nesmí sportovat apod. Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit (speciálně město Kandahár) pakistanským fotbalistům za to, že jejich hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola. Důvodem bylo to, že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách, což je nábožensky celkem nepřípustné. Dalším omezením ze strany Talibanu bylo to, že se her nemohou účastnit ženy, čili tím pádem Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na olympijské hry.

V zemi jsou populární především silové sporty jako wrestling (Palwani), box či judo. Dále pak basketbal, fotbal, střelba či atletika (především běhy na větší vzdálenost).

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Některá z populárních jídel, z leva: 1. grilovaný jehněčí kebab ; 2. Palao a salá; 3. kuře Tandoori a 4. Mantu ("knedlíky"). V místní kuchyni se mísí vlivy střední, východní a jižní Asie a stejně tak blízkého východu. Téměř všechna jídla jsou nepálivá.

Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí. Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní (v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů). Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími. Nejčastěji se je afghánský chléb -Naan, speciální typ jogurtu - Mast či zeleninové polévky. Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou. Maso či rýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka. Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený, velmi slazený čaj. Čajovny jsou vůbec místem, kde je rušno. Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy.

Česká pomoc v Afghánistánu[editovat | editovat zdroj]

Člověk v tísni[editovat | editovat zdroj]

Česká humanitární organizace Člověk v tísni má v současnosti (2013) v Afghánistánu svoji největší misi.[13] Zaměřuje se zejména na dlouhodobé řešení problémů týkajících se vzdělávacího systému, dostupnosti pitné vody, zdrojů obživy a rozvoje venkovských komunit. Do konce roku 2012 zde realizovala pomoc v hodnotě více než 47 milionů dolarů.[14]

Provinční rekonstrukční tým v Lógaru[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Provinční rekonstrukční tým Lógar.

Ve východoafghánské provincii Lógar působí z americké základny Shank český Provinční rekonstrukční tým Lógar, který je společným projektem Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany.

Český PRT tvoří jedenáct (10-12) civilních odborníků, řízených Ministerstvem zahraničních věcí ČR, a cca 2-3 sty vojáků Armády ČR. Český PRT má jednu z poměrově největších zastoupení civilních expertů v rámci PRT.[zdroj?]

PRT působí v Lógaru od 19. března 2008. Členy civilního rekonstrukčního týmu jsou stavební inženýři, zemědělští inženýři, odborníci na rozvoj, veterinární medicínu, bezpečnost a média. Experti úzce spolupracují s provinční vládou, radami starších (šúrami) a dalšími představiteli komunit na posilování jejich kapacit prostřednictvím vzájemné spolupráce na širokém spektru projektů, které mají dopad jak ve střednědobém časovém horizontu, tak z hlediska dlouhodobého rozvoje provincie.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n. m.).[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR
  2. http://afghanistan-na-vlastni-kuzi.abchistory.cz/afghanistan-zakladni-informace.htm
  3. Noor Ahmad Khalidi, "Afghanistan: Demographic Consequences of War: 1978-87," Central Asian Survey, vol. 10, no. 3, pp. 101–126, 1991.
  4. Marek Sliwinski, "Afghanistan: The Decimation of a People," Orbis (Winter, 1989), p.39.
  5. Kaplan, Soldiers of God (2001) (p. 11)
  6. Chládek, Milan: Země bílých holubic. Afghánistán na vlastní kůži. Praha, NZB 2009. ISBN 978-80-904272-0-4
  7. Nekonečná válka, Eric Margolis, 19. duben 2007
  8. http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/29/afghanistan.terrorism (česky)
  9. http://xman.idnes.cz/afghanistan-cesta-k-heroinu-zacina-chudobou-a-valkami-p04-/xman-novinky.asp?c=A071109_132612_xman-novinky_mao
  10. http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/203137-v-afghanistanu-se-nasla-obrovska-loziska-kovu-za-bilion-dolaru.html
  11. Afghanistan – Population Reference Bureau [online]. Population Reference Bureau, [cit. 2009-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/af.html
  13. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/afghanistan
  14. http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/video-tym-cloveka-v-tisni-pomaha-v-afghanistanu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu