Úřednická vláda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako úřednická vláda se označuje vláda, která není založená primárně na rozdělení moci mezi relevantními politickými silami, ale zasedají v ní spíš nestraničtí odborníci na příslušné rezorty; obvykle bývá pouze dočasná, určená k překlenutí období do vzniku další plnohodnotné vlády. Obvyklá je v nestabilních dobách jako například po válce, nebo v ještě nevyspělých, vznikajících demokraciích. Často ji dosazuje vládnoucí nebo reprezentativní hlava státu.

V počínajících, ještě ne zcela vyvinutých demokraciích může být úřednická vláda dosazována po vyslovení nedůvěry parlamentem, nebo po odstoupení vlády nebo jejích klíčových činitelů.[zdroj?]

Ve poměrných volebních systémech s častou potřebou tvořit koalice k vytvoření většiny úřednická vláda nastupuje v dobách koaličních krizí, tedy v dobách změn zájmů koaličních partnerů.[zdroj?]

Úřednické vlády za první republiky[editovat | editovat zdroj]

Podle československé ústavy z roku 1920 prezident jmenoval vládu bez formálního podmínění parlamentem; vláda mohla požádat o důvěru sněmovny, ale nemusela (sněmovna mohla vládě vyslovit nedůvěru, k čemuž však nikdy nedošlo). Namísto vrcholných politiků tvořili vládu vesměs vysocí úředníci a jiní státní zaměstnanci (např. univerzitní učitelé); proto se pro takové vlády jmenované po pádu vlády předchozí vžilo označení „úřednická“. Jejich „nezávislost“ na parlamentních politických stranách byla ovšem jen iluzorní - všechny členy úřednické vlády navrhovali a schválili vůdci nejsilnějších politických stran, kteří se takto vyhýbali přímé politické zodpovědnosti po dobu krize.

Obě tyto úřednické vlády vedl Jan Černý, tehdy zemský prezident na Moravě a ministr vnitra několika následujících vlád.

Česká republika a úřednická vláda[editovat | editovat zdroj]

Ústava České republiky na rozdíl od prvorepublikové neumožňuje vznik vlády, která by nemusela žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu; každá vláda bez ohledu na okolnosti musí vzniknout týmž procesem, což se někdy uvádí jako argument proti označení úřednická vláda. Ústava tak ovšem nezakládá ani opodstatnění pro jiná používaná označení vláda odborníků, přechodná či překlenovací vláda.

Jako úřednická vláda se v české politice označuje vláda míněná jako dočasná s mandátem omezeným zejména předčasnými volbami, do níž politické strany na základě široké dohody dosavadních oponentů navrhují především nestraníky. Strany, které dojednají složení takové vlády a vysloví jí důvěru, nebývají chápány jako běžná koalice. Například Asociace krajů České republiky při povolebním patu vyzvala 6. října 2006 prezidenta Klause a nekomunistické strany, „aby umožnily vznik vlády úřednické, která dovede ČR v co nejkratším čase k předčasným volbám (…) pokud tedy není možné sestavit vládu politickou.“[1] Její předseda Petr Bendl pojem vysvětlil: „To, že jsme tomu dali název úřednická, tak jsme tím chtěli odlišit to, že zkrátka nebude mít ten silný politický mandát.“[2]

Historik a komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček před hlasováním o nedůvěře Topolánkově vládě řekl: „Úřednická vláda vzniknout nemůže – to je nesmysl, který mohou tvrdit pouze ti, kteří málo znají dějiny české politické demokracie“. Odůvodnil to oporou úřednických vlád v prvorepublikové úpravě: „To není náš případ, to nepřipadá u nás v úvahu a nic ani o nějaké úřednické vládě v ústavě nenajdete. To, co by u nás mohlo být, by si mohlo říkat jenom vláda odbornická nebo polopolitická, viz vláda Tošovského.[3]

Vlády ČR někdy označované jako úřednické
  1. 1998: vláda Josefa Tošovského po demisi druhé Klausovy vlády na podzim 1997. Bývá také označována jako polopolitická,[4] neboť v ní byly zastoupeny KDU-ČSL (jejíž předseda Josef Lux byl jednáním o její sestavení pověřen) a ODA; politolog Josef Mlejnek o ní s tímto odůvodněním píše „rozhodně nebyla úřednická.“[5] Vláda získala důvěru 123 hlasy: ČSSD, Unie svobody odštěpené z klubu ODS, KDU-ČSL, většiny ODA a části ODS.[6]
  2. 2009: vláda Jana Fischera sestavovaná po vyjádření nedůvěry trojkoaliční Topolánkově vládě 24. března 2009
  3. 2013: vláda Jiřího Rusnoka, jmenována 10. července, když nahradila Nečasův kabinet, jehož pád způsobila tzv. kauza Nagyová[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.asociacekraju.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id=151045
  2. Petr Bendl: Radiofórum, Radiožurnál 9. 10. 2006
  3. Odpolední Radiožurnál s Danielou Karafiátovou (streaming audio v přehrávači Adobe Flash), Český rozhlas 1, 24. 3. 2009 12:00 hod, Petr Nováček v čase 19:30 min
  4. Bohumil Pečinka: Co přinesla opoziční smlouva? Mladá fronta DNES 26. 1. 2008
  5. Josef Mlejnek: Umíněný hráč, MF DNES 24. 2. 2007
  6. http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=10940
  7. Rusnokova úřednická vláda poprvé zasedne ve středu odpoledne. Denik.cz [online]. 2013-07-09 [cit. 2013-07-10]. Dostupné online.