Turkmenština
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Turkmenština (Türkmen dili) | |||
|---|---|---|---|
| Rozšíření: | Turkmenistán, Afghánistán, Írán, Irák | ||
|
Počet mluvčích: |
9 Miliónů |
||
|
Klasifikace: |
|||
| Písmo: | Latinka | ||
| Postavení | |||
| Regulátor: | Není | ||
| Úřední jazyk: | Turkmenistán | ||
| Kódy | |||
| ISO 639-1: | tk | ||
| --- |
|
||
| SIL: | TUK | ||
| Wikipedie | |||
| tk.wikipedia.org | |||
Turkmenština je turkický jazyk, kterým mluví zhruba 6,4 miliónu lidí v Turkmenistánu, Afghánistánu, Íránu, Iráku, Kazachstánu, Pákistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Dále se používá v evropské části Ruska a Německa, potom v Turecka a USA.
Obsah |
[editovat] Historie písma
Turkmenština je oficiálním jazykem v Turkmenistánu. V psané podobě se začala používat až na začátku 20. století, kdy se zapisovala arabským písmem. V letech 1928–1940 se pro turkmenštinu používala latinka, která byla až do roku 1991 nahrazena z politických důvodů cyrilicí (záměrem vládců Sovětského svazu bylo co nejvíce omezit kontakty mezi turkickými národy žijícími v jižních republikách s těmi, které žily za hranicemi SSSR a zároveň tak omezit vliv islámu v těchto republikách). Od roku 1991 je opět používána latinka.
[editovat] Gramatika
[editovat] Pády
Turkické jazyky mají pády. Turkmenština jich má šest:
- nominativ
- genitiv (též posesiv – je podobný anglickému přivlastňovacímu genitivu ’s)
- dativ
- akuzativ
- ablativ-pád určující čas či místo
- instrumentál
[editovat] Abeceda
Používané znaky:
A a, B b, Ç ç, D d, E e, Ä ä, F f, G g, H h, I i, J j, Ž ž, K k, L l, M m, N n, Ň ň, O o, Ö ö, P p, R r, S s, Ş ş, T t, U u, Ü ü, W w, Y y, Ý ý, Z z.
[editovat] Fonetika
- ç se čte [č]
- ä = [æ]
- ž = [ž]
- j = [dž]
- ň = nosové n (jako anglické -ing)
- ö = [ə], resp. [ö]
- ş = [š]
- ü jako [ü]
- w jako [v]
- ý jako [j]
Turkmenština dodržuje vokálovou harmonii. Ve vokálové harmonii je důležité rolišení předních (ä, e, i, ö, ü) a zadních (a, y, o, u) samohlásek:
- Původní turkmenská slova obsahují samohlásky patřící jen do jedné z těchto dvou skupin, např.: kädi (pouze přední samohlásky) nebo köwüş (pouze zadní samohlásky).
- V přejatých slovech (hlavně ruského a perského původu) se vokálová harmonie vytrácí: kitap (kniha), dükan (obchod), serdar (vůdce). Přesto se nevytrácí úplně ani v těchto případech, protože podoba sufixů těchto slov se řídí podle toho, zda poslední samohláska daného slova je přední nebo zadní.
