Orel skalní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Orel skalní

Orel skalní
Orel skalní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: dravci (Accipitriformes)
Čeleď: jestřábovití (Accipitridae)
Rod: orel (Aquila)
Binomické jméno
Aquila chrysaetos
(Linné, 1758)
Rozšíření orla skalního:Světle zelená - letní rozšířeníModrá - zimní rozšířeníTmavě zelená - celoroční rozšíření.
Rozšíření orla skalního:
Světle zelená - letní rozšíření
Modrá - zimní rozšíření
Tmavě zelená - celoroční rozšíření.

Orel skalní (Aquila chrysaetos) je jedním z největších terestricky žijících orlů na severní polokouli a hned po orlovi mořském největší dravec žijící v České republice. Má velký areál rozšíření - obývá Severní Ameriku, Evropu, Asii a severní Afriku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 80–90 cm
  • Rozpětí křídel: 195–220 cm
  • Hmotnost: 2,8 - 4,5 kg

Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů (viz níže). Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj anglický název zlatý orel (Golden Eagle). Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Orel skalní je obyvatelem hornatých oblastí, polopouští, luk nebo polí. Je částečně tažný, v Česku jej můžeme vzácně spatřit od ledna do května, kdy odlétá na svá hnízdiště. Zde se zdržuje až do září a k nám se znovu vrací v říjnu. Patří k agresivnějším druhům.

Nijak zvlášť se hlasově neprojevuje, při letu občas vydává jemné hvízdání.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Orel skalní má velice dobrý zrak. Při hledání potravy se vznáší ve velké výšce a bedlivě prohlíží terén pod sebou. Ve vzduchu se pohybuje průměrnou rychlostí 50 km/h, ale dokáže letět i 120 km/h a při letu střemhlav dosahuje rychlosti až 300 km/h.[1]

Ulovenou kořist většinou vynese na vyvýšené místo. Silným zobákem ji poté rozporcuje a natrhá na menší kousky, které konzumuje. Velice často loví v párech, přičemž využívá vzájemné spolupráce. Jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice, lišky, mladí jeleni (např. jelen sika[2]), občas i malí až středně velcí ptáci. Během zimního období, kdy je nedostatek potravy, se často přiživuje i mršinami.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo orla skalního

Hnízdí v Alpách a v severní a jižní Evropě. Na stromech nebo skalách si buduje mohutné hnízdo, ke kterému se vrací každým rokem, přičemž ho vždy o něco zvětší. Hnízdo je až 2 metry široké a zhruba jeden 1 m vysoké a staví si jej ze silných větví a vystýlá jej rostlinami nebo trávou. Hnízdo postavené na stromech slouží až na období, kdy orli hnízdí, hned několika menším ptákům a savcům jako úkryt, ačkoli se po několika letech většinou pod masivní tíhou větví propadá.

Dvoutýdenní mládě

Hnízdní období trvá od června do září (často se ale mění podle lokalit). Samice klade dvě bílá vejce, na kterých sedí zhruba 45 dnů. Mláďata jsou čistě bílá, postupně jim přibývá černé skvrnění a létat a vyhledávat potravu začínají až po 50 dnech života. Ve většině případů přežije jen jedno, starší a silnější mládě, které nepustí mladší k potravě nebo jej dokonce vystrčí z hnízda ven. Úmrtnost mláďat je nejvyšší týden po narození a prvního měsíce života se dožije jen poměrně malé množství. V přírodě se může orel skalní dožít i více než 26 let.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Orel skalní byl popsán Carlem Linném v 18. století v díle Systema naturae (Soustava přírody) pod latinským názvem Falco chrysaetos.[4]

U tohoto druhu rozeznáváme šest žijících poddruhů mírně se lišících zbarvením a velikostí:[5]

Orel skalní a člověk[editovat | editovat zdroj]

Patawatomský šaman Kack-Kack s čelenkou z per orla skalního.

Orel skalní se velice často používá jako lovecký pták v sokolnictví. V Kazachstánu, Kyrgyzstánu, západním Mongolsku a v Číně, kde je známý pod názvy burkut nebo berkut, je místními kočovníky stále využíván pro lov lišek a vlků.[3]

Byl také předlohou pro standard Římských legií, aquila. Nalezneme ho též v národním erbu Egypta, Mexika, Rumunska a mnoha jiných států.

V některých kulturách byl a stále je uctíván jako posvátný pták a jeho pera a jiné části jeho těla se používají při mnoha náboženských ceremoniálech, zvláště pak mezi domorodými indiány ve Spojených státech a Kanadě, kteří mimo jiné nosili čelenky z orlích per. Některými byl považován také za symbol síly a odvahy. Podle aktuálního zákona Spojených států amerických je i v současné době povolen lov orlů skalních několika vybraným domorodých kmenů k provádění náboženských ceremoniálů.[6]

V minulosti byl však i tvrdě pronásledován a zabíjen v důsledku názorů, že napadá mladá zemědělská zvířata. V současné době je již orel skalní v mnoha státech světa přísně chráněným druhem.[7]

Výskyt a početnost v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice orel skalní hnízdil do 80. let 19. století v Krkonoších a Beskydech. V současné době se u nás objevuje jen zřídkakdy, většinou jednotlivé kusy. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v Česku o kriticky ohrožený druh.[8]

Od roku 2006 probíhá repatriační projekt "Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd".[9] V březnu 2010 bylo oznámeno, že po více než sto letech si na území Moravskoslezských Beskyd pokouší o zahnízdění mladý pár orlů skalních, který si začal stavět hnízdo. Pár vytvořila samice Filoména vypuštěná do volné přírody v roce 2007 a samec David vypuštěný v roce 2006.[10] V březnu 2011 byl jeden exemplář spatřen a vyfotografován nedaleko města Jevíčka.[11]

V květnu 2013 se vylíhlo mládě páru orlů skalních zahnízdivších ve Vojenském újezdě Libavá. Je to první potvrzený případ úspěšného hnízdění na území Česka po více než sto letech.[12]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADW: Aquila chrysaetos: INFORMATION. Animaldiversity.ummz.umich.edu. Retrieved on 2012-08-22.
  2. http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zahada-mrtveho-jelena-vyresena-tajemneho-lovce-odhalila-fotopast
  3. a b Gordon, Seton (1955): The Golden Eagle: King of Birds. Citadel Press, New York.
  4. Linné, C. (1758): "[Falco] cera lutea, pedibus lanatis, corpore fusco ferrugineo vario, cauda nigra basi cinereo-undulata."
  5. Sánchez Marco, Antonio (2004): Avian zoogeographical patterns during the Quaternary in the Mediterranean region and paleoclimatic interpretation. Ardeola 51(1): 91-132.
  6. United States District Court for the District of Nevada (USDCDN) (1986): 649 F.Supp. 269 - U.S. v. Thirty-Eight Golden Eagles.
  7. Burnie D.: Zvíře. Londýn, A Dorling Kindersley Book, 2001. ISBN 80-242-0862-8.
  8. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
  9. http://www.orelskalni.cz/
  10. Orli skalní začali na severu Moravy po 100 letech budovat hnízdo [online]. ČTK, 2010-3-5, rev. 2010-3-5, [cit. 2010-03-05]. Dostupné online. (čeština) 
  11. CHRIST, Roman. U Jevíčka se objevil velmi ohrožený orel skalní. Denik.cz [online]. 2011-04-05 [cit. 2011-04-05]. Dostupné online.  (česky) 
  12. GABZDYL, Josef. Po více než sto letech se v Česku vylíhlo mládě orla skalního [online]. iDnes.cz, 2013-05-30, [cit. 2013-05-30]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Černý W.: Ptáci. Praha: Artia, 1980

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu