Orlovec říční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Orlovec říční

Typické složení křídel orlovce říčního pří lovu
Typické složení křídel orlovce říčního pří lovu
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: dravci (Accipitriformes)
Čeleď: orlovcovití (Pandionidae)
Sclater a Salvin, 1873
Rod: orlovec (Pandion)
Savigny, 1809
Druh: orlovec říční
Binomické jméno
Pandion haliaetus
(Linné, 1758)
Wiki-Pandion haliaetus.png
Poddruhy

O. ř. euroasijský (P. h. haliaetus) (L., 1758)

Orlovec říční, National Graphic Magazine duben 1917

Orlovec říční (Pandion haliaetus) je dravý pták z čeledi orlovcovitých, který je zároveň jediným druhem této čeledi. Jedná se o středně velkého dravce, dosahujícího délky 55–58 centimetrů a rozpětí křídel 145–170 centimetrů. Má hnědé opeření svrchní části těla a šedo-bílé opeření hlavy a spodní část těla s širokým černým proužkem přes oko.

Orlovci vyhovuje široká škála stanovišť, žije zejména v okolí mořských pobřeží a vnitrozemských vod (jezera a větší řeky), kde má dostatečnou zásobu potravy. Je možné jej nalézt na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, i když v Jižní Americe se vyskytuje pouze jako migrující druh. Celková evropská populace je odhadována asi na 9 tisíc párů.[1]

Potrava orlovce říčního se skládá téměř výhradně z ryb, které loví při povrchu vodní hladiny. Lovu potravy je orlovec přizpůsoben jak fyzickými vlastnostmi, tak ojedinělým chováním při vlastním lovu a chytání kořisti. V důsledku těchto jedinečných vlastností je zástupcem vlastního taxonomického rodu a čeledi.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Orlovec říční dosahuje hmotnosti 0,9–2,1 kilogramů a délky 50–66 centimetrů, s rozpětím křídel 127–180 centimetrů.[2] Opeření svrchní části těla je tmavě a leskle hnědé, zatímco hruď je bílá, občas hnědě prokvetlá. Opeření spodní části těla je bílé. Bílá je i hlava orlovce, která má tmavou masku (proužek) přes oko, jenž se táhne směrem k zadní části krku.[3] Oční duhovky jsou zlaté až hnědé a mžurka je světle modrá. Zobák je černý s modrým ozobím a nohy bílé s černými pařáty.[4] Krátký ocas a dlouhá úzká křídla dávají orlovcovi velmi výrazný vzhled.[5]

Samci a samice si jsou dosti podobní, rozdílem mezi dospělými jedinci je štíhlejší tělo a užší křídla u samce. Rozdílná bývá i hruď, která je u samců slabší než u samic a opeření spodní části křídel, jenž bývá u samců rovnoměrněji bledé. Jednodušeji lze pohlaví určit v páru než u samostatně žijícího jedince.[5]

Pro orlovce říčního je při lovu typický složený tvar křídel, během něhož zároveň v poslední fázi přiblížení k vodní hladině vysune pařáty, kterými uchopí lovenou rybu. Jeho volání se projevuje se ostrými hvizdy (zvuk volání orlovce).

Areály rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Orlovec říční je celosvětově rozšířený a je možné jej nalézt v oblastech mírného a tropického podnebí všech kontinentů s výjimkou Antarktidy. Areály výskytu orlovce v severní Americe jsou od Aljašky a Newfoundlandu po pobřeží Mexického zálivu, přičemž severoameričtí orlovci zimují v oblastech od jihu USA po Argentinu.[6] Evropští orlovci se v letních měsících vyskytují v severních částech kontinentu v oblasti Skandinávie a Skotska (ne však na Islandu) a zimují v severní Africe.[7] Jedinci žijící v Austrálii nemigrují a vyskytují se areálově podél pobřeží (nehnízdí však ve východní Victorii a Tasmánii).[8] Na ostrovech v Tichomoří se vyskytuje na Bismarckových ostrovech, Šalamounových ostrovech, na Nové Kaledonii a fosilní pozůstatky dospělých a juvenilních jedinců byly nalezeny na ostrově Tonga, kde byl orlovec pravděpodobně vyhuben člověkem.[9] Vzácně se též vyskytuje ve všech oblastech jižní Asie[10] a jihovýchodní Asie od Myanmaru po Indočínu a jižní Čínu, Indonésii, Malajsii a Filipíny.[11]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Orlovec s rybou

Potravu orlovce říčního tvoří z 99 % ryby.[12] Obvykle se jedná o ryby o váze 150–300 gramů a délce 25–35 centimetrů. Váha se však může pohybovat od 50 do 2000 gramů. Příležitostně může orlovec lovit hlodavce, králíky, zajíce, obojživelníky, ostatní ptáky[13] a malé plazy.[14]

Migrace[editovat | editovat zdroj]

Evropští jedinci orlovce zimují v Africe,[15] zatímco američtí a kanadští zimují v jižní Americe, přestože někteří severoameričtí jedinci zůstávají v jižních státech USA, jako je Florida či Kalifornie.[16] Někteří orlovci z Floridy naopak do jižní Ameriky migrují.[17] Australští orlovci tendence k migraci nemají.

Studie švédských orlovců zjistily, že samice migrují do Afriky dříve než samci. Rovněž tak orlovci během podzimní migrace uskuteční více mezipřistání. Variace načasování a trvání podzimní migrace je variabilnější než u jarní migrace. Přestože migrující orlovci létají převážně přes den, mohou v některých případech létat i ve temnějších částech dne, a to především při přeletech vodních ploch. V průměru denně urazí od 260 do 280 kilometrů, přičemž maximum denní vzdálenosti, kterou orlovci urazí je 431 kilometrů.[18] Evropští jedinci mohou taktéž zimovat v jižní Asii, neboť byly zaznamenány případy, kdy v Norsku okroužkovaný orlovec byl spatřen v západní Indii.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osprey na anglické Wikipedii.

  1. POŘÍZ, Jindřich. Pandion haliaetus (orlovec říční) [online]. BioLib, [cit. 2010-06-13]. Dostupné online.  
  2. FERGUSON-LEES, James; CHRISTIE, David A. Raptors of the World. [s.l.] : Houghton Mifflin Company, 2001. ISBN 978-0618127627. (anglicky) 
  3. Osprey [online]. Connecticut Department of Environmental Protection, [cit. 2007-09-30]. Dostupné online.  
  4. TERRES, J. K. The Audubon Society Encyclopedia of North American Birds. New York : Knopf, 1980. ISBN 0394466519. S. 644–646. (anglicky) 
  5. a b FORSMAN, Dick. The Raptors of Europe & the Middle East A Handbook of Field Identification. [s.l.] : Princeton University Press, 2008. ISBN 0856610984. S. 21–25. (anglicky) 
  6. Bull J, Farrand, J Jr. Audubon Society Field Guide to North American Birds:Eastern Region. New York : Alfred A. Knopf, 1987. ISBN 0-394-41405-5. S. 469.  
  7. Hume R. RSPB Birds of Britain and Europe. London : Dorling Kindersley, 2002. ISBN 0-7513-1234-7. S. 89.  
  8. Simpson K, Day N, Trusler P. Field Guide to the Birds of Australia. Ringwood, Victoria : Viking O'Neil, 1993. ISBN 0-670-90478-3. S. 66.  
  9. Steadman D, (2006). Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds, University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-77142-7
  10. Rasmussen, P. C. & J. C. Anderton. Birds of South Asia. The Ripley Guide. Vols 1 & 2. [s.l.] : Smithsonian Institution and Lynx Edicions., 2005.  
  11. Strange M. A Photographic Guide to the Birds of Southeast Asia including the Philippines and Borneo. Singapore : Periplus, 2000. ISBN 962-593-403-0. S. 70.  
  12. Evans DL. "Status Reports on Twelve Raptors:Special Scientific Report Wildl. No. 238". U.S. Dept. Interior, Fish and Wildl. Serv..
  13. Goenka, DN. The Osprey (Pandion haliaetus haliaetus) preying on a Gull. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1985, roč. 82, čís. 1, s. 193–194.  
  14. KIRSCHBAUM, K; WATKINS, P. Pandion haliaetus [online]. University of Michigan Museum of Zoology, [cit. 2008-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Mullarney, Killian; Svensson, Lars, Zetterstrom, Dan; Grant, Peter. (2001). Birds of Europe. Princeton University Press. 74–5 ISBN 0-691-05054-6
  16. Migration Strategies and Wintering Areas of North American Ospreys as Revealed by Satellite Telemetry [PDF]. Microwave Telemetry Inc, [cit. 2008-12-02]. (Newsletter Winter 2000.) Dostupné online.  
  17. MARTELL, M.S., Mcmillian, M.A., Solensky, M.J., Mealey, B.K. Partial migration and wintering use of florida by ospreys. Journal of Raptor Research. 2004, roč. 38, čís. 1, s. 55–61.  
  18. Alerstam, T., Hake, M. & Kjellén, N. 2006. "Temporal and spatial patterns of repeated migratory journeys by ospreys" Animal Behaviour 71:555–566. (PDF)
  19. Mundkur,Taej. Recovery of a Norwegian ringed Osprey in Gujarat, India. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1988, roč. 85, čís. 1, s. 190.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Pandion haliaetus ve Wikimedia Commons* Taxon Pandion haliaetus ve Wikidruzích