Raroh lovecký
 Raroh lovecký | |
|---|---|
 Raroh lovecký | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sokoli (Falconiformes) |
| Čeleď | sokolovití (Falconidae) |
| Rod | raroh (Falco) |
| Binomické jméno | |
| Falco rusticolus Linnaeus, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Raroh lovecký (Falco rusticolus) je velký dravý pták z čeledi sokolovitých. Další národní názvy: sokol islandský, sokol lovecký. Monotypický druh.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
- Délka: 50–60 cm[2] (53–63 cm[3])
- rozpětí křídel: 110–130 cm[2] (109–134 cm[3])
- hmotnost: samec 960–1300 g, samice 1400–2000 g.[2]
Největší sokolovitý pták, velký jako káně (řád dravci). Zbarvení je značně variabilní, od téměř úplně bílých až po šedohnědé jedince. Dokonce i mláďata z jednoho hnízda jsou zbarvena různě. Na hlavě nemá žádnou kontrastní kresbu (ani vous, tzn. svislý pruh od koutku zobáku dolů).[2] Na hlavě je mírně patrná kápě. Křídla jsou kratší než ocas. Ocas a kostřec mají jednobarevnou kresbu (např. ve srovnání se sokolem stěhovavým). V letu je zespodu patrné tmavé pole táhnoucí se středem křídla.[3] Variabilita opeření je obecně vázána na rozšíření, ale se značnými překryvy a proměnlivostí. Bílá morfa, která převládá v Grónsku a vyskytuje se také na Sibiři, je bílá s tmavými konci křídel a trochou tmavých teček. Světle šedá morfa je bledě šedá s bělavým proužkováním (Island). Tmavošedá morfa je středně šedá se světle šedým proužkováním (Skandinávie, Rusko).[3] Bílí rarozi bývali jako lovečtí ptáci pro svou sílu a neobyčejnou krásu vysoce ceněni.[4]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
Hlasité drsné skřehotání nebo ostré kejhání vrej(-eh) vrej(eh) vrej(eh)..., pomalejší, strohé. Jednotlivé tóny jsou zřetelněji dvouslabičné než u sokola stěhovavého.[3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Arktický typ rozšíření, nejsevernější oblasti Evropy, Asie a Ameriky včetně pobřeží Grónska a Islandu. V Evropě hnízdí do 1000 párů. Populace jsou převážně stálé, přičemž na zimu se stahují poněkud jižněji hlavně mladí ptáci.[2]
V České republice je doložen jediný výskyt, v roce 1926 byla střelena samice raroha loveckého.[2]
Raroh lovecký obývá skalnatá pobřeží, dále tundru až tajgu.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Loví na zemi i ve vzduchu.[3] Loví především ptáky střední velikosti (alka, bělokur, hrdlička, kachna, racek, volavka aj.). Je schopen ulovit i větší kořist, např. káni rousnou. Méně často loví savce (hraboš, lumík, zajíc aj.).[2] [5]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Vlastní hnízdo si nestaví. Hnízdí v opuštěných hnízdech jiných ptáků na skalách, řidčeji na stromech. (Hnízdo může prozradit množství žlutozelených lišejníků na skále pod hnízdem.[3]) V dubnu až květnu snáší samice postupně 3–4 (2–6) vejce široká 40–49 mm a vysoká 54–64 mm o přibližné hmotnosti 70 g. Na vejcích sedí oba rodiče, a to po dobu 34–36 dní. Mláďata na hnízdě krmí rodiče až 50 dní. V zajetí je nejvyšší dosažený věk 19 let.[2]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Velice ceněný sokolnický dravec.[2] Je užíván k biologické ochraně letišť.[5] Slouží ke kontrole populace ptáků, kteří by mohli ohrozit let letadla. Spíše se orientuje na ptáky na zemi než na ptáky ve vzduchu.
České pojmenování[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Jméno raroh vzniklo již v praslovanštině[6], motivace pojmenování však nevznikla na českém jazykovém území, ale mimo ně.[7] Na základě postavení raroha v mytologii soudí Machek,[8] že jméno je přejato z východu, a dokládá to na staroíránském varagna- (jméno pro druh sokola). Je to jedna z podob, do níž se vtěluje bůh Vrthragna-, který vyniká silou, rychlostí, odvahou a krásou.[9]
Jméno raroha a démoničnost přisuzovaná jeho nositeli (raroh prý večer létá s poselstvím od ďábla k čarodějnicím), měly za následek vznik slov „rarach“, „rarášek“, jež označují nadpřirozené bytosti s velkou mocí.[9]
Mezitaxonové vztahy[editovat | editovat zdroj]
Parazitem je klíště Berleseho (Scaphixodes berlesei Birula, 1895).[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f g h i j k l POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz – Falco rusticolus (raroh lovecký) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-05-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 122. ISBN 978-80-7291-246-9.
- ↑ HANZÁK, Jan; ALDA, Jan, ed. a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl. 1. část, Ptáci. Praha: SNDK, 1963, s. 308.
- ↑ a b BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6. Kapitola Dravci, s. 186.
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 10. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
- ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 114. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z r. 1971. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 1997, s. 508. ISBN 80-7106-242-1.
- ↑ a b FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 35. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BURNIE, David, a kol. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6.
- FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
- FORSMAN, Dick. Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: určování v letu. Překlad Jana Bělková, Tomáš Bělka. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2021. 544 s. (Průvodce přírodou. Expert). ISBN 978-80-7291-255-1. Kapitola Raroh lovecký, s. 519–525.
- HANZÁK, Jan; ALDA, Jan, ed. a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl. 1. část, Ptáci. Praha: SNDK, 1963. 486 s.
- MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. Praha: NLN, Nakl. Lidové noviny, 1997. 866 s. ISBN 80-7106-242-1.
- POŘÍZ, Jindřich. raroh lovecký Falco rusticolus. www.biolib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 2018-05-06]. Dostupné online.
- SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu raroh lovecký na Wikimedia Commons - Macaulay Library (Macaulayova knihovna: audioarchiv, videoarchiv a fotoarchiv živočichů)
- Falco rusticolus (raroh lovecký) – Avibase – The World Bird Database
- hlasový projev např. William W. H. Gunn. Nome, Aljaška, USA 22. 6. 1968
