Grónsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grónsko
Kalaallit Nunaat
Vlajka Grónska
vlajka
Znak Grónska
znak
Hymna: Nunarput utoqqarsuanngoravit
Geografie

Poloha Grónska

Hlavní město: Nuuk
Rozloha: 2 166 086 km²
Nejvyšší bod: Gunnbjørn (3 700 m n. m.)
Časové pásmo: -3
Poloha: 72°0′ s. š., 40°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 56 326 (červenec 2008) [1]
Hustota zalidnění: 0,026 ob. / km²
Jazyk: grónština
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Předseda vlády: Kim Kielsen
Měna: dánská koruna (DKK)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 304 GRL GL
MPZ: DK
Telefonní předvolba: +299
Národní TLD: .gl
Mapa Grónska

Grónsko je ostrov ležící na rozhraní Atlantiku a Severního ledového oceánu. Nachází se severovýchodně od Kanady a geograficky je součástí Severní Ameriky, ovšem historicky, politicky a ekonomicky se jedná o zemi velmi propojenou s Evropou. Jedná se o autonomní součást Dánského království, jehož hlavou státu je dánský monarcha, ovšem země je řízena vlastní vládou a parlamentem. Hlavním městem je Nuuk.

Grónsko je největší ostrov na světě, ale jen 15 % jeho území (asi o velikosti Britských ostrovů) není trvale zaledněno. Zbytek pokrývá led dosahující místy mocnosti až 3 000 m. Tento ledovec (pokrývající přibližně 1,8 milionu km2) je po Antarktickém ledovci druhý největší na světě. Po jeho roztátí by hladina světového oceánu stoupla o 7 m.

Název[editovat | editovat zdroj]

Oficiální název země v grónštině zní „Kalaallit Nunaat“, přičemž první slovo, „kalaallit“, je plurál od „kalaaleq“, což znamená „obyvatel Grónska“ či „Gróňan“, a druhé slovo, „Nunaat“, má význam „země“. „Kalaallit Nunaat“ se proto dá přeložit jako „Země Kalaallitů“, čili „země Gróňanů“. Český výraz Grónsko je převzat z dánskéhoGrønland“, „Zelená země“. Podle příběhu z tzv. Ságy o Gróňanech (Groenlendiga Saga) ze začátku 12. století (nejstarší zachovaný exemplář ovšem datuje rok 1380), se jedná o pojmenování, které dal tomuto ostrovu Erik Rudý ve snaze přilákat sem další osadníky poté, co tuto zemi kolem roku 985 objevil.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stará doba[editovat | editovat zdroj]

Nová doba[editovat | editovat zdroj]

  • 1721 nové evropské osídlení Grónska od norského misionáře Hanse Egede
  • (1741) potomek českých vystěhovalců Jakub Severin zakládá tři obchodní osady v Grónsku, jedna z nich se jmenuje Jakobshaven - Jakubův přístav
  • 18. a 19. století: hlavně holandští, dánští a němečtí velrybáři opakovaně navštěvují Grónsko. Na plavbách do Grónska bohatne německé město Flensburg (tehdy druhý největší dánský přístav)
  • 1814 Kielský mír: Grónsko se dostává pod dánskou nadvládu
  • 1931 Norsko okupuje neobydlenou část východního Grónska a vyhlašuje zde Zemi Erika Rudého. Norové oblast vyklidili v roce 1933.[3]
  • Po druhé světové válce zřizují USA v Grónsku svou leteckou základnu (Thule Air Base). 1951 je uzavřena smlouva mezi Dánskem a USA o společné obraně ostrova.
  • 1953 Grónsko se stává vnitřní součástí Dánska.
  • 1979 Grónsko dostává autonomii (vlastní vláda a parlament).
  • 1982 Referendum o výstupu z Evropského společenství
  • 1985 Grónsko vystupuje z ES, avšak ponechává si i nadále statut zámořského teritoria ES s výhodami celní unie.
  • 2008 V referendu se 75,5% grónských voličů vyslovilo pro větší autonomii Grónska, které má postupně přebírat od Dánska kontrolu nad soudnictvím, policií, vězeňstvím a přírodními zdroji.[4]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

V zemi sídlí parlament (Landsting/Inatsisartut) volený na 4 roky, který ze svých 31 poslanců volí premiéra a vládu (Selvstyre/Naalakkersuisut). Ty řídí veškeré záležitosti týkající se grónské domácí politiky včetně zákonodárství. Dánsku přísluší jen obrana země a zahraniční politika, přičemž ovšem mnoho různých aspektů zahraniční politiky spravují sami Gróňané (např. vztahy s ostatními Inuity či s nečlenskými státy EU).

Hlavou státu je dánský monarcha, v současné době Margrethe II. Premiérem je obvykle předseda nejsilnější strany v grónském parlamentu.

Grónsko bylo od roku 1973, jakožto teritorium Dánska, součástí Evropské unie. V roce 1982 ale jeho obyvatelé v referendu rozhodli o vyčlenění se z unijního území a Grónsko tak roku 1985 přestalo být přímou součástí Evropské unie a stalo se zámořským územím. Jeho obyvatelé zůstávají, díky svému dánskému občanství, i nadále občany Evropské unie.[5]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Grónsko je administrativně rozděleno na čtyři kraje - Východ-Západ (grónsky Sermersooq), Severní Grónsko (Qaasuitsup), Jižní Grónsko (Kujalleq) a Střední Grónsko (Qeqqata) .Současné administrativní dělení je v platnosti od 1.1.2009. Vedle krajů je v Grónsku ještě vojenská základna Thule která spadá pod suverenitu USA, a Grónský národní park, který není inkorporovaný do žádného z krajů.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska Grónsko sousedí s Kanadským štítem a stejně jako tento se skládá zejména z ruly a žuly, které prošly vrásněním a dalšími proměnami. Na severu země, kde se nachází kambricko-silurský vápenec a břidlice, se dají určit části kaledonského zvrásněného pohoří, podobné, jaké se nalézají v jižní části Ellesmerova ostrova, na Špicberkách, v Norsku a Skotsku. V severní části východního pobřeží je další velké sedimentační území s usazeninami z karbonu, triasu, jury, křídy a třetihor.

V celém Grónsku se nachází bohaté zásoby minerálů. Bylo zde objeveno kolem 500 různých minerálů, z čehož 50 druhů bylo poprvé nalezeno a popsáno právě v Grónsku. Na minerály nejbohatší území je Ilimmaasaq nacházející se 11 km východně od jihogrónského města Narsaq, kde bylo zjištěno na 200 různých minerálů, z čehož jsou více než polovina křemičitany. Několik zdejších minerálů (např. naujakasit) nebylo doposud objeveno jinde než zde. Z různých minerálů stojí za pozornost sorensenit, tundrit, semenovit, villiaumit a zejména tuttupit, který se používá jako zdobný kámen.

Grónské nerostné bohatství, které je v současnosti hospodářsky využíváno, zahrnuje hlavně kryolit, galenit neboli leštěnec olověný, sfalerit neboli blejno zinkové, uran a uhlí. Mimo to se v moři obklopující grónské pobřeží předpokládají zásoby ropy a zemního plynu, o něž probíhaly dlouhé spory mezi grónskou samosprávou a dánskou vládou. Po ustanovení autonomie bylo vydáno zvláštní Ustanovení o nerostném bohatství, které obsahuje bližší podmínky částečně v Zákoně o autonomii (Lov om Grønlands hjemmestyre), dále v revidovaném Zákoně o zásobách minerálů v Grónsku. Základní ustanovení těchto zákonů vychází z toho, že grónský lid má právo nakládat se svými přírodními zdroji. Dále je ustanoveno, že o budoucím využívání těchto zdrojů má rozhodovat společný grónsko-dánský výbor. Mimo to jsou vydávány koncese na pokusné vrty v mořích v okolí Grónska.[6]

Východní pobřeží Grónska

Zalednění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Grónský ledovec.

Grónský ledovec má dvě hlavní elevace, kupole, jejichž styk je kolizní a tvoří se zde vnitřní ledovcové proudy, které se pohybují neobvyklou rychlostí až 10 km/rok. Rozloha grónského zalednění je 1,790 mil. km2, objem ledu je 2,6 mil. km3. Nejvyšší ledový vrchol severní (větší) elevace je 3270 m n. m., nejvyšší skalní bod Gunnbjörnskjöld dosahuje výšky 3734 m. Největší známá mocnost ledovce v centrální části je 3410 m. Stáří grónského zalednění sahá daleko do třetihor (miocén, zhruba 7 mil. let zpátky), ovšem samotný led díky koloběhu tak starý není, nejstarší části jsou staré něco přes 100 000 let.

Tání ledovců[editovat | editovat zdroj]

V minulých letech bylo pozorováno zrychlení pohybu a tání grónských ledovců spojené se ztenčováním jejich spodní vrstvy, jakmile dosáhnou moře. V prvním desetiletí 21, století se povrchové tání grónských ledovců urychlilo tak, že ledová masa se v letech 19962007 zmenšila asi o třetinu. Studie amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír publikovaná v roce 2010 v časopise Nature Geoscience ukázala, že ledovce v západním Grónsku tají stokrát rychleji ve své spodní části pod hladinou oceánu než na povrchu. Oceánská voda o teplotě 3° Celsia může rozpouštět ledovec rychlostí několik metrů za den.[7]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Grónská fauna.

Nejznámější zástupce grónské fauny je lední medvěd (grónsky nanoq). Žije převážně na nejzazším severu a v Severogrónském národním parku, který je největším národním parkem na světě. Na krách unášených Východogrónským proudem, se může dostat na lovu tuleňů až na jih (Nanortalik) a s jiným prouděním ledových ker až do Upernaviku v severozápadním Grónsku.

Druhý největší grónský savec je tur pižmový (pižmoň), který se původně vyskytoval jen na severu Grónska, často ve velkých skupinách. Několik jedinců bylo ale nasazeno i na západním pobřeží, např. v Kangerlussuaq, Ivittuut nebo u Upernavik a rozmnožili se tam. Sobi se vyskytují převážně ve velkých stádech na západním pobřeží.

Menší savci jako hranostaj či lumík žijí jen na severovýchodě Grónska. Polární vlk zase jen na nejvzdálenějším severu. Velmi rozšíření jsou sněžný zajíc a polární liška.

Druhově bohaté je obzvláště moře, kde se vyskytuje několik druhů velryb (mimo jiné narval jednorohý, velryba grónská, běluhy a jiné), v moři a na pobřeží dále mroži a tuleni (tuleň grónský, tuleň vousatý, tuleň kroužkovaný). Inuité za mořské živočichy považují i lední medvědy, protože převážnou většinu svého života prožijí na moři nebo na ledu.

Rovněž velmi bohatý je i ptačí svět. Mnoho mořských ptáků hnízdí na ptačích skalách, které se nacházejí na jihozápadním pobřeží (Upernavik, Qaanaaq a Ittoqqortoormiit).

Nejrozšířenější jsou havrani, alkoun obecný, racek tříprstý, sněhule severní, kajky; na ptačích skalách se vyskytují též kormoráni. Důležitým druhem je i alkoun tlustozobý, který má velke kolonie v okolí Upernaviku a dále v distriktech Qaanaaq, Ilulissat, Maniitsoq, Nuuk, Ivittuut, Ittoqqortoormiit a na souostroví Ydre Kitsitsut. Alkoun úzkozobý se vyskytuje relativně málo, jen na několika pračích skálách v jihozápadním Grónsku. Papuchalk ploskozobý má na severoarktické poměry spíše malé kolonie u Aasiaat, Upernavik, Nuuk, na Ydre Kitsitsut (Qaqortoq) jako u Nanortalik, Ittoqqortoormiit a Qaanaaq. V zátoce Grönne Ejland se mimo alkounů nachází i největší kolonie rybáka dlouhoocasého a také lyskonoha a kajky královské.

V Grónsku žije i více druhů kachen a hus (mimo jiné berneška bělolící, husa sněžní, husa běločelá, různé mořské kachny a další). Sněžné sovy žijí hlavně v severním a severovýchodním Grónsku, pouze na nejzazším severu hnízdí racek růžový. Zatímco sokol se vyskytuje v mnoha oblastech, je orel mořský zastoupen zejména na jihozápadě Grónska.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel v Grónsku. Na vodorovné ose jsou roky, na svislé tisíce obyvatel.

V červenci 2008 zde žilo 56 326 obyvatel, z toho téměř 90 % Inuité a dánsko-inuitští míšenci. Počet obyvatelstva stagnuje či velmi mírně klesá.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Osídlení je soustředěno při pobřeží. Hlavní město Nuuk na jihozápadním pobřeží má asi 14 000 obyvatel (2000). Tato nejstarší a největší dánská osada byla založena roku 1721 jako Godthaab. Druhé největší grónské město je Sisimiut (Holsteinsborg) na západním pobřeží. Další osady jsou Qaqortoq (Julianehaab), Paamiut (Frederikshaab) a Narsaq na jižním pobřeží, Qaanaaq (Thule) na severozápadním a Ammassalik na východním pobřeží. Mezi jednotlivými osadami je čilá letadlová, vrtulníková a lodní doprava. Používají se i motorové saně nebo psí spřežení.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Oficiálním jazykem v Grónsku je grónština. Mimo ni se zde běžně používá i dánština, obzvláště v hlavním městě Nuuku. Grónštinu se učí jen malý počet Negróňanů, takže hlavním jazykem na pracovištích je dánština. Třetí jazyk, angličtinu, ovládá většina mladších Gróňanů i Dánů. Někteří další lidé pak ovládají i jiné jazyky.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Původní literatura[editovat | editovat zdroj]

Za nejstarší, ač preliterární, projevy inuitské kultury se dají považovat písně, obvykle zpívané s bubínky, a nejrůznější pověsti, ságy, mýty a pohádky tradované z generace na generaci. Tyto, spolu s jejich západními záznamy, tvoří základ grónské kultury. Písemné zaznamenání této nejstarší, ústně tradované grónské literatury je poměrně nedávné. Začalo v době prvních evropských misií (přímo se na tomto poli angažoval i Hans Egede), další záznamy této literatury probíhaly v následujících desetiletích. Za významné badatele tohoto oboru jsou považováni zejména Heinrich Rink, který do dánštiny přeložil velké množství eskimáckých pohádek a ság (viz Eskimoiske Eventyr og Sagn, 1866 a 1871) a Knud Rasmussen, jehož veledílo Myter og Sagn fra Grønland, I-III vycházelo v letech 1921-1925. (Později bylo rozšířeno a doplněno, pod názvem Inuit fortæller ho v roce 1981 vydal Regitze Sæby.) Jako další reprezentativní díla bývají dále uváděny ještě sbírka východogrónských pohádek a ság Jense Rosinga (Sagn og saga fra Angmagssalik, 1963) a zápis staré eskymácké poezie Knuda Rasmussena (Snehyttens Sange, 1961 2. vydání, částečně se ovšem zabývá i starými písněmi Inuitů z Aljašky a Kanady).[8]

Média

  • Nuuk TV

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 se Grónsko spolu s Dánskem stalo členem Evropského společenství. O sedm let později, 1979, byla v Grónsku ovšem zavedena samospráva a v následném národním referendu (1982) se občané vyslovili pro odchod z ES, který právně vstoupil v platnost roku 1985. Grónská vláda ovšem pro svou zemi vyjednala s Evropskou unií smlouvu o daňových úlevách a právech na lov ryb.

Mimo to je Grónsko členem řady mezinárodních institucí. Roku 1984 se připojilo k Severské radě a od té doby se účastní jednání Severské rady ministrů. Grónský parlament vysílá dva členy do dánské delegace v Severské radě. V roce 1985 vznikla Západoseverská rada (West-Nordic Council) jako zvláštní forum k jednání nadací Nordic Atlantic Cooperation a West-Nordic Foundation usilující o podporu vzájemného obchodu a průmyslu. Jejími členy jsou mimo Grónska ještě Island a Faerské ostrovy.

Grónsko uzavřelo s některými zeměmi bilaterální smlouvy o rybaření ( EU, Norskem, Ruskem, Faerskymi ostrovy, Islandem). S Islandem a Norskem existuje smlouva o lovu huňáčka severního (capelin) a s Kanadou o lovu narvala (narwhal) a běluhy mořské (beluga).

Grónsko je aktivním členem v mezinárodních organizacích jako třeba NAFO, NEAFC, NASCO, NAMMCO, WCW. Je členem dánské delegace u IWC.

V roce 1996 vznikl z finské iniciativy Arctic Council, který je zaměřen na regionální spolupráci v otázkách životního prostředí. Jeho členy je osm arktických zemí (Rusko, Kanada, USA, Island, Dánsko/Grónsko, Švédsko, Norsko, Finsko).

Grónsko je zapojeno v ICC, což je organizace grónských, aljašských, kanadských a sibiřských Inuitů zaměřená na zlepšování životních a kulturních podmínek. ICC ma oficiální status nevládní organizace (NGO) a je zastoupen v systému OSN i stálým členem v Arctic Council.

Od roku 1992 je grónský samosprávní parlament dvěma členy zastoupen v dánské delegaci při OSN.

Dánsko/Grónsko se aktivně zasazovalo o zřízení stálého fóra OSN pro domorodé národy (Indigenous Peoples).

Grónsko je zastoupeno při Evropské unii v Bruselu a v Kanadě (Ottawa).

Ve spolupráci s dánským ministerstvem zahraničí začal grónský expert na otázky domorodých národů pracovat v Mezinárodní organizaci práce (ILO). Tento post byl zřízen roku 1996.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CIA World Factbook
  2. GOVERNMENT OF GREENLAND. This is GREENLAND '99. Copenhagen : Royal Danish Ministry of Foreign Affairs, 1999. ISBN 87-89685-10-5. S. 21.  
  3. Eric-Red-Land
  4. Větší autonomii Grónska podpořilo 75,5% voličů
  5. http://eeas.europa.eu/greenland/index_en.htm
  6. BARÜSKE, Heinz. Grönland. Kultur und Landschaft am Polarkreis.. Köln : DuMont Buchverlag, 1990. ISBN 3-7701-1544-9. S. 212-214.  
  7. NASA: Teplejší oceán urychluje tání grónských ledovců [online]. ČTK, 2010-3-2, [cit. 2010-03-02]. Dostupné online. (čeština) 
  8. BARÜSKE, Heinz. Grönland. Kultur und Landschaft am Polarkreis.'. Köln : DuMont Buchverlag, 1990. ISBN 3-7701-1544-9. S. 162.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]