Novosibiřské ostrovy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Novosibiřské ostrovy (rusky: Новосиби́рские острова) je souostroví v Severním ledovém oceánu náležící Rusku, republice Sacha. Zaujímají rozlohu cca 38 000 km². Západní pobřeží omývá Moře Laptěvů, východní Východosibiřské moře.
Souostroví se skládá ze tří ostrovních skupin:
- Ostrovy Anžu (29 000 km2)
- Kotelny ostrov (11 700 km2)
- Faddějevský ostrov (5300 km2). Ten je občas spojen s Kotelnym ostrovem (není-li Bungeho země zaplavena)
- Nová Sibiř (6200 km2)
- Ljachovské ostrovy (6100 km2)
- Velký Ljachovský ostrov (4600 km2)
- Malý Ljachovský ostrov (1300 km2)
- De Longovy ostrovy (225 km2)
Povrch je spíš nízký (většinou do 300 m n.m.). Pouze De Longovy ostrovy dosahují výšky 426 m n.m (Ostrov Bennetta). Geologické podloží je převážně tvořeno krystalickými břidlicemi s žulovými výchozy.
Klima je arktické, extrémně chladné: průměrná lednová teplota -30°C, průměrná červencová teplota 4°C. Vnitrozemí je o poznání teplejší, neboť není ochlazováno okolním mořem (v červenci až 19°C). Roční úhrn srážek je 77 mm. Sníh se udržuje po dobu 9 měsíců. Ledovce i přes velmi nízké teploty pomalu ustupují a odkrývají pozůstatky pleistocénní fauny (mamuti, srstnatí nosorožci). Vznikají také nové krasové útvary (termokarst) a ponorné řeky.
Souostroví spadá do oblasti tundry. Vegetaci představují mechy, lišejníky a vzácně kvetoucí rostliny (lomikameny, pryskyřičníky). Poměrně hojně se tu vyskytují ptáci (husy, polární sovy, kulíci, rackové, kachny a další), ze savců lišky, v menší míře sobi a lední medvědi.
Ostrovy byly objeveny v roce 1712 ruskou výpravou vedenou kozákem M. Vaginem. V roce 1933 byla na Kotelnym ostrově postavena polární stanice. Občas sem zavítají lovci kožešin.
|
|||||||||||||||||
