Nosorožec srstnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Nosorožec srstnatý
Stratigrafický výskyt: pozdní pleistocén
rekonstrukce vzezření nosorožce srstnatého
rekonstrukce vzezření nosorožce srstnatého
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď: nosorožcovití (Rhinocerotidae)
Rod: Coelodonta
Bronn, 1831
Binomické jméno
Coelodonta antiquitatis
(Blumenbach, 1807)

Nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis) je rod velkého vyhynulého nosorožce, obývajícího severní eurasijské stepi v době pozdního pleistocénu. Latinské rodové jméno Coelodonta znamená "zub s dutinami". Srstnatí nosorožci byli součástí tzv. pleistocénní megafauny a někdy bývají označováni jako "věrní průvodci mamutů". Je pravděpodobné, že se příležitostně stávali kořistí pravěkých lovců, rozhodně však nebyli snadným soupeřem. Byli vybaveni mohutným srstnatým porostem, který je chránil před okolních chladem.

Jedna kostra nosorožce srstnatého byla nalezena také ve spraších poblíž Medlešic (resp. v Blatě) u Chrudimi.[1] Jeden nález, který je od roku 1335 uložen v rakouském Klagenfurtu, je nejstarší objevenou a dosud dohledatelnou zkamenělinou.[2]

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Srstnatí nosorožci byli nesporně velcí savci, blížící se svými rozměry dnešním slonům a největším druhům nosorožců. Délka těla mohla dosáhnout asi 3,7-4,4 metru a výška v plecích přesáhnout 2 metry. Hmotnost největších se tak blížila zhruba 5 tunám. Jen přední roh na jejich lebce, pokrytý keratinem, dosahoval délky 1 metru.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Nosorožci srstnatí byli obligatorní býložravci. Živili se zřejmě převážně travinami a nízko rostoucí vegetací některých netoxických jehličin.

Vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Není jisté, co tyto masivní savce vyhubilo, stali se však obětí velkého vymírání na konci poslední doby ledové. Poslední zástupci vyhynuli někdy kolem roku 8000 př. n. l. na území dnešní Sibiře. Příčinou byla zřejmě změna klimatických podmínek (oteplování klimatu a úbytek vhodných habitátů) a sílící lov pravěkými populacemi člověka. Někteří jedinci byli objeveni v podobě dobře zachovaných mršin, díky kterým známe přibližný tvar těla i barvu tohoto zvířete.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Parker, Steve. Dinosaurus: the complete guide to dinosaurs. Firefly Books Inc, 2003. Pg. 422
  1. CHLUPÁČ, Ivo a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2002: s. 365. ISBN 80-200-0914-0.
  2. http://www.osel.cz/index.php?clanek=7797 - Nejstarší objevená rostlinná fosílie?