Indigirka

Indigirka Индигирка / Индигир
Řeka ve městě Usť-Něra
Základní informace
Délka toku	1726 km
Plocha povodí	360 000 km²
Průměrný průtok	1570 m³/s
Světadíl	Asie
Zdrojnice
Kastach, Taryn-Jurjach 63°6′41″ s. š., 144°11′7″ v. d.
Ústí
Východosibiřské moře 71°26′44″ s. š., 150°51′39″ v. d. 0 m n. m.
Protéká
Rusko Rusko (Sacha)
Úmoří, povodí
Severní ledový oceán, Východosibiřské moře
Řeka a její povodí na mapě východní Sibiře
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indigirka (rusky Индигирка, jakutsky Индигир) je významná řeka v severovýchodní části Sibiře v Jakutské republice v Rusku. Je dlouhá 1726 km.

Povodí řeky má rozlohu 360 000 km² a zasahuje také na území Magadanské oblasti.

Průběh toku

Vzniká soutokem zdrojnic Kastach a Taryn-Jurjach na severních svazích Chalkanského hřbetu. Podle stavby říčního údolí, koryta a rychlosti toku se její tok dělí na horní (640 km) a dolní (1086 km). Od soutoku zdrojnic teče nejprve na severozápad nejnižší částí Ojmjakonské plošiny, poté se stáčí na sever, přičemž protíná několik horských výběžků Čerského hřbetu. Šířka doliny v této části toku dosahuje od 0,5 až 1 km do 20 km, koryto je oblázkové s množstvím peřejí a rychlost toku dosahuje 2 až 3,5 m/s. Při protínání Čemalginského hřbetu protéká v hlubokém kaňonu rychlostí 4 m/s a navíc překonává říční prahy, takže tento úsek se nehodí ani pro plavení dřeva.

Dolní tok začíná nad ústím Momy, kde řeka vtéká do Momo-Selenňachské propadliny. Dolina se rozšiřuje, v korytě se začínají objevovat mělčiny a kosy a místy se rozděluje na oddělená ramena. Obtéká Momský hřbet a pokračuje rovinatou nížinou. Protéká Abyjskou nížinou, kde je velmi členitá, a Jano-Indigirskou nížinou, kde vytváří přímé dlouhé úseky velmi pomalu tekoucí vody o šířce 350 až 500 m. Ve vzdálenosti 130 km od ústí do Východosibiřského moře se rozděluje na ramena, jež vytvářejí deltu o rozloze 5500 km². Hlavní ramena jsou Russkoje usťje, největší Střední a Kolymské.

Od moře je ústí řeky odděleno mělčinou. Pro snadnější plavbu lodí byl v ústí řeky v roce 1975 postaven 7 km dlouhý kanál. Východně od ústí 13 km daleko u pobřeží v Kolymském zálivu a jižně od kanálu Konečnaja se nachází Kolesovský ostrov.

Přítoky

• horní tok
  • zleva – Kujdusun, Kjuente, Elgi
  • zprava – Něra
• dolní tok
  • zleva – Selenijach, Ujandina
  • zprava – Moma, Baďaricha, Arga, Rozsocha, Allaicha, Bjorjoljoch, Ožogin

Vodní režim

Povodí řeky Indigirka

Zdrojem vody jsou dešťové srážky a také tající voda ze sněhu, ledovců a náledí. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v teplých ročních obdobích, přičemž připadá na jaro 32 %, na léto 52 %, na podzim přibližně 16 % a na zimu méně než 1 % celkového ročního odtoku.

Průměrný roční průtok vody u Usť-Něry činí 428 m³/s, maximální průtok dosahuje 10 600 m³/s a u Voroncova činí průměrný 1570 m³/s a maximální 11 500 m³/s. Rozsah kolísání hladiny dosahuje 7,5 až 11,2 m, přičemž nejvyšší úrovně dosahuje během června a na začátku července. Roční průtok v ústí činí 58,3 km³. Ročně unáší 13,7 Mt pevných usazenin.

Zamrzá v říjnu a rozmrzá na konci května až na začátku června. Místy promrzá až do dna (Krest-Major, Čokurdach). Povodí řeky se rozkládá v oblasti dlouhodobě zmrzlých horských půd, s čímž souvisí vznik obrovských náledí.

Využití

Řeka je bohatá na ryby, převážně síhy (malý, nosatý, muksun, nelma, omul, maréna), přičemž v ústí řeky je rozvinuté průmyslové zpracování. Vodní doprava je možná v délce 1 086 km od soutoku s Momou. Na řece leží přístavy Usť-Něra, Chonuu, Družina, Čokurdach, Tabor. V povodí řeky se nachází vesnice Ojmjakon známá jako nejchladnější obydlené místo.

Oblast byla objevena ruskými kozáky v polovině 17. století. V padesátých letech 20. století zde byla objevena významná ložiska zlata, které bylo těženo vězni z táborů Gulag.

Odkazy

Reference

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Индигирка“.

Literatura

• (rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, č. 2, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
• (rusky) Zalogin B. S., Rodionov N. A., Oblasti ústí řek v SSSR, Moskva 1969, (Залогин Б. С., Родионов Н. А., Устьевые области рек СССР, М., 1969)
• (rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I., Řeky a jezera Sovětského svazu, Leningrad 1971, (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Indigirka na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4453750-5