Vajgač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poloha ostrova Vajgač

Vajgač, rusky Вайгач, je ostrov v Severním ledovém oceánu. Leží mezi Pečorským mořem a Karským mořem. Od ruské pevniny na jihu je oddělen průlivem Jugorskij Šar a na severu jej odděluje od Jižního ostrova průliv Karská vrata. Ostrov je součástí Něneckého autonomního okruhu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vajgač má rozlohu 3383 km². Je zhruba 100 km dlouhý a až 45 km široký. Průměrné teploty se v únoru pohybují okolo −20 °C, v červnu dosahují 5 °C. Nejvyšší bod má 170 metrů nad mořem.

Vajgač je tvořen jílovými břidlicemi, pískovci a vápenci, vápence na ostrově převládají. Nízké skalnaté hřbítky se táhnou v délce ostrova, pobřeží místy ukončují nízké útesy. Skály jsou zbrázděny rýhami, zřejmě od kamenů uvězněných v mořském ledu. Vajgač má hustou říční síť s vodními toky v délce 20 až 40 km, četné jsou bažiny a malá jezera. Krajinu pokrývá tundra. Na ostrově leží osady Vajgač, Dolgaja Guba a Varnjek.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Četné jsou trávy, mechy a arktické kvetoucí rostliny, na ostrově nerostou stromy, rostou zde občasně jen vrby bylinné (Salix herbacea).

Na ostrově žijí lišky polární a lumíci. Zatímco zvířat není na ostrově mnoho, ptáků je velký počet; různé druhy kachen, brodivých ptáků a jiných vodních ptáků pravidelně zalétají do mokřin a na jezera.

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Světový fond na ochranu přírody a vláda Ruské federace schválily vznik přírodní rezervace na ostrově.[1] Okolí ostrova je domovem mnoha mořských savců, jako jsou mroži, tuleni a některé ohrožené druhy velryb.

Etnografie[editovat | editovat zdroj]

Název ostrova pochází z něneckého výrazu pro „naplavený břeh“. Až do 19. století byl ostrov posvátným místem Něnců, na Djakovově mysu se nachází svatyně nejvyššího něneckého boha. Byly zde uctívány různé dřevěné a kamenné modly pomalované krví posvátných zvířat – především sobů. Jejich obětní hranice byly vyskládány z naplaveného dřeva, paroží vysoké, lebek medvědů a vysoké. I pro pokřesťanštěné Něnce jsou obětní hranice stále opředeny pověrami.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • F. G. Jackson. Great Frozen Land. London, 1895.
  • H. J. Pearson. Beyond Petsora Eastward. London, 1899.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaygach Island na anglické Wikipedii.

  1. "New Nature Reserve For The Russian Arctic", ScienceDaily, World Wildlife Fund, 2007-07-06. Ověřeno k 2008-04-29. 

Externní odkazy[editovat | editovat zdroj]