Mechy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mechy

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doména: Eukaryota
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení: mechy (Bryopsida')
A. Braun
Třídy[2]

Mechy (Bryopsida, ale také Musci či Muscophyta[2]) jsou výtrusné rostliny, u kterých nejsou plně vyvinuté cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem. Podle tradičního systému se společně s hlevíky a játrovkami řadily do oddělení mechorosty, v novém pojetí jsou vlastním oddělením. Je známo asi 10 000 druhů v 700 rodech; jedná se o druhé nejpočetnější oddělení vyšších rostlin po krytosemenných.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus mechů - rodozměna

Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu. Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny.

V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza.

Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt.

Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem - tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů. Obústí je také důležitý systematický znak.

Oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí (za deště), kdy se spermatozoidy mohou dostat k vaječným buňkám. Po oplození vznikne diploidní zygota, která se vyvíjí ve sporofyt. Ten vyrůstá z vrcholu mateřského gametofytu a je na něm plně závislý.[3]

Mechy a voda[editovat | editovat zdroj]

Mechy nemají cévní svazky, jejich schopnost rozvádět vodu je tak omezená a to je příčinou jejich malého vzrůstu. Vodu přijímají celým povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy (specializované buňky hydroidy, kapilární prostory uvnitř stélky) nebo po snadno smáčivém povrchu rostlin. Je-li vyvinuta voskovitá kutikula, může sloužit k usměrnění toku vody do určitých částí mechové rostlinky. Způsob, jakým mechy hospodaří s vodou, jim umožňuje využít i velmi malých a horizontálních srážek (např. rosa apod.) Velký povrch a snadná prostupnost stélky také znamená, že mechy jsou citlivé na kvalitu ovzduší i srážek. Slouží tak jako bioindikátory znečištění.

Mechy se vyznačují také velkou substrátovou specifitou (pH půdy, charakter substrátu apod.) protože rhizoidy neumožňují tak dobré využití živin ze substrátu jako u cévnatých rostlin.

Růstové a životní formy mechů[editovat | editovat zdroj]

Růstové formy[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé mechové rostlinky jsou přizpůsobené podmínkám stanoviště svým tvarem a způsobem růstu - to je růstová forma mechu. Existují dvě základní růstové formy:

  • vzpřímené (orthotropické) mechy
  • poléhavé, plazivé (plagiotropické) mechy

Životní formy[editovat | editovat zdroj]

Mossopolis.jpg

Jen málo mechů žije jednotlivě. Interakcí jednotlivých mechových rostlinek a prostředí vznikají životní formy mechů. Jeden druh mechu může vytvářet i více životních forem. U jednotlivě rostoucích mechů se životní forma rovná formě růstové.

  • jednotlivci
  • povlaky
  • nízké trsy
  • vysoké trsy
  • ocásky
  • polštáře
  • propletené porosty
  • záclony, visící mechy

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Zadržují vodu.
  • Pomáhají zpevňovat půdu.
  • Rašelina lze použít jako fosilní zdroj energie.
  • Rašelina a výluhy zní se používá k úpravě vody v akvaristice, též jako materiál pro dno akvária

Systém[editovat | editovat zdroj]

Moss on a wall.jpg

Systém je samozřejmě proměnlivý, jednotlivé třídy se postupně přidávaly se zvyšující se úrovní vědeckého poznání. Do tříd Takakiopsida, Andreaeopsida, případně ještě Tetraphidopsida, patří obvykle jen několik zástupců.[2]

třída: Sphagnopsida - rašeliníky

třída: Takakiopsida
třída: Andreaeopsida - štěrbovky

třída: Briopsida - pravé mechy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GOFFINET, Bernard, William R. Buck Systematics of the Bryophyta (Mosses): From molecules to a revised classification. Monographs in Systematic Botany. Missouri Botanical Garden Press, 2004, roč. 98, s. 205–239.  
  2. a b c d KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha : Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.  
  3. Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1.vydání, 1500 výtisků, str. 24-34

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Přehled mechorostů, klíč