Rašeliník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rašeliník

Popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení: mechy (Bryophyta)
Třída: rašeliníky (Sphagnopsida)
Řád: rašeliníkotvaré (Sphagnales)
Čeleď: rašeliníkovité (Sphagnaceae)
Rod: rašeliník (Sphagnum)
L., 1753
Druhy

a další

Rašeliník (Sphagnum L., 1753) je botanický rod čítající 150–350 druhů mechů rostoucích převážně na rašeliništích v rašelině. V Evropě se vyskytuje přibližně 54 druhů, v ČR 34. Zástupci tohoto rodu mohou ve svých buňkách pojmout velké množství vody; některé druhy dokonce i dvacetinásobek hmotnosti sušiny, díky čemuž se také rašeliník prodává jako doplněk půdy. Rašeliník může okyselovat své prostředí tím, že váže některé kationty jako je vápník nebo hořčík a uvolňuje vodíkové ionty. Pokrývá 1 % souše a dokáže své výtrusy vymrštit rychlostí až 110  km v hodině.[1]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Rašeliník je mech s neukončeným růstem - na vrcholku lodyžky neustále přirůstá a na spodku postupně odehnívá. Proto nelze určit, jak stará může konkrétní lodyžka být. Lodyžka je vzpřímená se spirálním olistěním. Tvar lodyžních lístků je důležitým určovacím znakem. Z lodyžky vyrůstají ve svazečcích větvičky s větevními lístky. V horní části lodyžky jsou větve nahloučeny v hlavičku (capitulum).

Lístky jsou jednovrstevné, bez středního žebra, s typickou anatomickou strukturou. Buňky lístku jsou dvojího druhu - chlorocyty a hyalocyty (2:1). Chlorocy(s)ty jsou zelené buňky zajišťující fotosyntézu, zatímco mnohem větší bezbarvé hyalocy(s)ty slouží k zadržování vody.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Sphagnum L., 1753

Typ - S. palustre L., 1753 – rašeliník člunkolistý

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETR, Jaroslav. Mechových 36 000 g [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]