Zárodečník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zárodečníky)
Zárodečník- krčkový kanálek, oosféra, báze (popisováno od shora dolů)
Zárodečník mechu

Zárodečník (archegonium) je drobný samičí pohlavní orgán (gametangium) rostlin, v němž se vyvíjejí pohlavní buňky. Vytvářejí se na gametofytu mechorostů, výtrusných cévnatých rostlin (kapraďorosty) a nahosemenných rostlin (např. borovice). Oproti samičímu jednobuněčnému gametangiu stélkatých rostlin (oogonium) je zárodečník mnohobuněčný. Obdobným samčím orgánem jsou pelatky (antheridia).

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Zárodečníky mají lahvicovitý tvar. Skládají se ze dvou částí, protáhlého krčku tvořeného jednou vrstvou buněk a rozšířené báze. V bázi je uložena samičí nepohyblivá pohlavní buňka (oosféra). Nad oosférou směrem k vrchní části krčku se táhne břišní a hrdelní kanálková buňka, které při dozrání zárodečníku slizovatí a umožňují průchod spermatozoidu k oosféře.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Většinou jsou zárodečníky umístěny na povrchu rostlinné stélky. U některých druhů (hlevíky) mohou být chráněny obalnými lístky. U nahosemenných rostlin jsou zárodečníky umístěny v různém počtu ve vajíčku a to naproti otvoru klovému.

Zralý zárodečník[editovat | editovat zdroj]

Při dozrání zárodečníku břišní a hrdelní kanálkové buňky slizovatí a umožňují tak průchod samčí pohyblivé pohlavni buňce (spermatozoid) k oosféře. Samičí pohlavní buňky také produkují rozmanité sloučeniny, které otvorem ve stěně samičího gametangia vylučují. Tyto sloučeniny dráždí spermatozoidy a usměrňují jejich pohyb do zárodečníku. K oplození dochází pouze ve vodním prostředí (za deště, rosy), přičemž z oplozené vaječné buňky (zygota) vyrůstá diploidní generace (sporofyt).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archegonium na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967.
  • ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha : Scientia, 2003. ISBN 978-80-86960-23-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]