Meióza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Meióza (meiotické dělení, redukční dělení) je jaderné, resp. buněčné dělení, během kterého dochází k produkci buněk se zredukovaným počtem chromozómů (2n → 1n), což je základní proces umožňující pohlavní rozmnožování. Po kvantitativní stránce dochází k relativně rovnoměrné rozdělení[p 1] jaderného genomu, počet chromozomů (resp. chromozomových sad) dceřiných jader je redukován na polovinu původního množství. Geny dceřiných jader nemusí být kvalitativně stejné, jsou mezi ně totiž rozděleny homologické chromozomové sady (vytvořené náhodnou segregací homologických chromozomů) a nikoli identické kopie DNA.

Buňky vzniklé meiózou slouží k rozmnožování (rozmnožovací buňky). Mohou vznikat 2 typy:

  1. Gameta - splynutím s další vhodnou gametou (např. spermie a vajíčko u živočichů) může vytvořit nového jedince složeného opět z dvojité sady chromozómů
  2. Výtrus - dělením může vytvořit mnohobuněčný organismus nebo alespoň jeho část - gametofyt (u rostlin, většiny řas nebo hub). Na něm pak vznikají gamety (tentokrát mitózou[p 2]).

Průběh meiózy[editovat | editovat zdroj]

Homologní chromozómy při mitóze (nahoře) a meióze (dole)

Meióza sestává ze dvou odlišně koncipovaných dělení buněk, takže jejím výsledkem jsou 4 od rodiče odlišné buňky, na rozdíl od 2 s rodičem shodných buněk, které vznikají při mitóze.

Heterotypické dělení, meióza I[editovat | editovat zdroj]

Během 1. zracího (heterotypického, redukčního) dělení, dochází k redukci počtu chromozómových sad, tj. dceřiné buňky mají jen polovinu chromozómů oproti rodičovské buňce, jsou tedy jiného typu. Následně se pak dělí znovu, tentokráte homotypicky (mitóze podobně) koncipovaným dělením, meiózou II.

Profáze I[editovat | editovat zdroj]

Profáze meiózy I je oproti profázi II (tj. profázi meiózy II čili homotypického dělení) mnohem komplikovanější a dělí se na 5 stadií:

  1. Leptotenní stadium, kdy dochází ke spiralizaci vláken DNA a diferenciaci chromozómů.
  2. Zygotenní stadium, ve kterém homologické chromozomy (chromozomy jednoho páru) se přibližují k sobě a za pomoci speciální bílkoviny se spojují v tzv. bivalent nebo gemini.
  3. Pachytenní stadium, kdy chromozomy dokončují spiralizaci a bivalenty jsou pozorovatelné jakožto tzv. tetrády - čtyřchromatidové komplexy. Nesesterské chromatidy se přitom proplétají a dochází ke vzniku chiazmat (uzlíků). V této fázi dochází k tzv. crossing-overu, kdy se rekombinují části homologických chromatid.
  4. Diplotenní stadium, při kterém se uvolňují bílkovinné vazby mezi homologickými chromozomy a dochází k jejich postupnému oddalování. Vzniklé uzlíky mezi nehomologickými chromatidami jsou stále spojené.
  5. Diakineze, během níž dochází k přeuspořádání a rozchodu homologických chromozomů. Chiazmata se posunují na konec chromatid kde zanikají (terminalizace chiazmat).

Metafáze I[editovat | editovat zdroj]

Prolíná se s diakinezí, dochází k napojení vláken dělícího vřeténka na centromery chromozomů, vlákna z opačných pólů se napojují na centromery různých homologických chromozomů.

Anafáze I[editovat | editovat zdroj]

Dvouchromatidové chromozomy se rozcházejí k opačným pólům buňky - jsou přitahovány pomocí dělícího vřeténka. Chromozomy se před tím seskupily ve středové (ekvatoriální) rovině buňky.

Telofáze I[editovat | editovat zdroj]

Poslední fáze. Má opačný průběh než profáze, podobně jako u mitózy - chromozomy v jádře buňky se prodlužují (despiralizují) - vzniká jaderná membrána a jadérko - dělící vřeténko mizí - buňka se zaškrcuje a dělí se na dvě dceřiné buňky - organely do buněk se dělí náhodně.
U protilehlých pólů buňky se seskupují haploidní sady chromozomů. Následuje zaškrcení a rozdělení buňky (cytokineze)

Homotypické dělení, meióza II[editovat | editovat zdroj]

2. zrací (homotypické, ekvační) dělení je v podstatě shodné s mitózou, jen k němu dochází při haploidní sadě chromozomů. Dělí se obdobně jako meióza I na

  • profázi II,
  • metafázi II,
  • anafázi II a
  • telofázi II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Menší kvantitativní odlišnosti způsobuje segregace nestejnocenných chromozomů (heterochromozómů), zejm. pohlavních chromozómů (gonozómů) X a Y.
  2. Buňky gametofytu jsou haploidní a redukční dělení u nich tudíž není možné.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo meióza ve Wikislovníku