Pohlavní rozmnožování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pohlavní rozmnožování je biologický proces, během nějž vzniká nový organismus splynutím pohlavních buněk zpravidla dvou organismů (výjimečně jednoho).

Pohlavní rozmnožování má tedy minimálně dvě fáze: produkci pohlavních buněk a jejich splynutí (tzv. oplodnění). Jinak mezi produkci pohlavních buněk a jejich splynutí může být vložen ještě tzv. gametofyt. Po oplodnění následovat ještě nějaká forma péče o potomstvo (březost, hlídání mláďat, krmení mláďat, vyživování oplodňěného vajíčka mateřskou rostlinou…).

U rostlin se mohou pohlavní buňky (u rostliny vajíčko, pyl) často nacházet na stejném jedinci, nebo přímo v témž květu. Takové květy jsou nazývány oboupohlavnými,nebo jednopohlavnými. Jedinci s oběma druhy buněk jsou označovány jako jednodomé rostliny. Opakem jednodomých rostlin jsou dvoudomé u kterých rozlišujeme samčí a samičí stromy. Živočichové s jedním druhem pohlavních buněk( u živočichů vajíčko, sperma) se nazývají samec a samice.Toto rozdělení je považováno za vývojově revoluční a pokrokové. Zajímavostí je, že se od sebe samčí a samičí jedinci někdy významně liší i tvarově , zbarvením a velikostně. Takové rozdíly nazýváme pohlavní dimorfismus.

Výhodou pohlavního rozmnožování je různorodost vzniklého potomstva, která je důležitá ze dvou důvodů. Jednak umožňuje jedincům téhož druhu rozdiferencovat své životní nároky v různorodém prostředí, takže si teoreticky nemusí tolik konkurovat a mohou obsadit širší (ekologickou) niku, jednak (a to je asi ještě důležitější) způsobuje, že jednotliví jedinci různorodé populace reagují na stejné faktory prostředí odlišně. Je například jen minimální šance, že by se našel patogen, vůči kterému bude specificky citlivá celá populace (na rozdíl od populace klonů, kde se toto může stát celkem snadno).

Nevýhodou pohlavního rozmnožování je jeho relativně nízká efektivita a rychlost (ve srovnání s nepohlavním rozmnožováním).