Evolučně stabilní strategie
V teorii her a behaviorální ekologii se jako evolučně stabilní strategie (ESS) označuje strategie, která, když si ji osvojí populace „hráčů“, zabraňuje ostatním strategiím tuto strategii narušit. Je to ukázka Nashovy rovnováhy v evoluci: pokud se ESS v populaci zafixuje, samotný přirozený výběr zabraní úspěšnému rozšíření alternativních strategií. Nashova rovnováha může fungovat kvůli racionálnímu uvažování, to ale neplatí u evoluce, která funguje na principu pokus-omyl. ESS definovali v roce 1973 John Maynard Smith a George R. Price v článku, který vyšel v časopise Nature.[1] Smith ji následně více rozebral ve své knize Evolution and the Theory of Games z roku 1982 a v roce 1999 získal za její vývoj (a celkově za uplatnění teorie her v evoluční biologii) Crafoordovu cenu.[2] Dnes je ESS využívána v behaviorální ekologii, ekonomii, antropologii, evoluční psychologii, filosofii a politologii.[3] Pro ilustraci ESS se využívá např. hra s názvem jestřáb a holubice.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Evolutionarily stable strategy na anglické Wikipedii.
- ↑ Maynard Smith, J.; PRICE, G.R. The logic of animal conflict. Nature. 1973, s. 15–8. DOI 10.1038/246015a0. Bibcode 1973Natur.246...15S.
- ↑ The Crafoord Prize 1999 [online]. Královská švédská akademie věd, 1999-02-11 [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky)
- ↑ Evolutionary Game Theory [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy, rev. 2009-07-19. Dostupné online. (anglicky)
