Hlevíky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlevíky

Phaeoceros laevis (L.) Prosk.
Phaeoceros laevis (L.) Prosk.
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení: hlevíky (Anthocerotophyta)
Stotler & Stotl.-Crand
Třída: Anthocerotopsida

Hlevíky (Anthocerotopsida) jsou třída mechorostů, jejíž zástupci v sobě spojují primitivní a vývojově pokročilé znaky. Z evolučního hlediska velmi zajímavá skupina. Patří do bezcévných rostlin.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Prvoklíček je podobně jako u játrovek značně redukován a nebývá zřetelně odlišen od vlastní rostlinky. Stélka je lupenitá, růžicovitého tvaru, dorzoventrální stavby; rhizoidy jsou jednobuněčné a hladké; ventrální šupiny chybějí. Každá buňka obsahuje jediný chloroplast (jen ojediněle 2 - 3 chloroplasty) s centrálním složeným tělískem bílkovinné povahy - pyrenoidem, siličná tělíska chybějí. Pohlavní orgány jsou ponořeny ve stélce a bývají často chráněny obalnými lístky.

Rodozměna[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus hlevíků

V životní cyklu dochází ke střídá 2 fáze: fáze pohlavní gametofyt a fáze nepohlavní sporofyt.

Gametofyt[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy (spory) jsou většinou kulovité a jednobuněčné. Během dozrávání bývají dlouhodobě spojeny v tetrády. Jsou relativně velké, což ovlivňuje způsob jejich rozšiřování. Klíčení výtrusů je dvojí: endosporické a exosporické. Apikální buňka je klínovitá a čtyřboká. Stélka je jednoletá nebo vytrvalá. Dosahuje většinou 1 - 3 cm v průměru. Buňky jsou parenchymatické, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Ventrální strana stélky obsahuje často primitivní průduchy.

Sporofyt[editovat | editovat zdroj]

Sporofyt sestává z hlízkovité nohy a dlouhé válcovité tobolky. Tobolka obvykle dosahuje délky 0,5 - 12 cm. V její stěně je asimilační pletivo a v její pokožce pravé průduchy. Při bázi štětu nalezneme vodivé pletivo. Ve střední části je vytvořen jalový sloupek - kolumela. Kolumela je obklopena výtrusorodným pletivem, z něj vznikají jednak tetrády výtrusů, jednak elatery či pseudoelatery (mrštíky) , sloužící k vymršťování výtrusů z dozrálé tobolky.

  • Obě fáze rodozměny jsou v přibližné rovnováze.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Celkem je známo asi 300 druhů hlevíků. Na našem území byly zjištěny pouze 4 druhy, z toho 2 velmi vzácné. Všechny druhy rostou na holé zemi, na okrajích cest, na polích, strništích apod.

  • hlevík tečkovaný - Anthoceros punctatus: stélka na okrajích kadeřavá. Ve stélce je slizová dutin:a často obsahující symbiotickou sinici z rodu jednořadka - Nostoc. Výtrusy má hnědé až černé.
  • hlevíček hladký - Phaeoceros laevis: stélka není na okrajích kadeřavá a slizové dutiny obyčejně chybějí. Výtrusy má žluté nebo žlutohnědé.

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Dendroceros

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVRČEK, Mirko, et al. Klíč k určování bezcévnatých rostlin. 1976. Praha : SPN, 1976. 579 s.
  • MITCHELL, James. Rostliny a bezobratlí. 1989. Praha : Albatros, 1989. 121 s. ISBN 80-00-00029-6.
  • DOSTÁL, Petr. Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2006. 109 s. ISBN 80-7290-267-9.
  • VÁŇA, Jiří . Obecná bryologie. 2006. Praha : Karolinum, 2006. 187 s. ISBN 80-246-1093-0.