Rostlinné pletivo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rostlinné pletivo (též pletivo, rostlinná tkáň) je soubor buněk stejného tvaru a funkce (podobně jako u živočichů tkáně). Termín je zejména v poslední době na ústupu, mimo čistou botaniku (například v genetice a molekulární biologii) se částečně již prosazuje slovo tkáň jakožto obecný termín pro živočišné tkáně i rostlinná pletiva. Příčinou je, že rozdělení pletiva a tkáně je do jisté míry umělé a že řada dalších jazyků, zejména pak angličtina, toto rozlišení vůbec nezná.

Studiem pletiv, stejně pak jako i studiem tkání se zabývá Histologie.

Obsah 1 Dělení rostlinných pletiv 1.1 Podle tloušťky buněčných stěn a mezibuněčných prostor 1.2 Podle funkce (resp. podle stupně vývoje) 1.3 Podle původu 2 Nepravá pletiva hub 3 Související články 4 Literatura 5 Externí odkazy

[editovat] Dělení rostlinných pletiv

Pletiva mohou být dělena podle různých hledisek:

[editovat] Podle tloušťky buněčných stěn a mezibuněčných prostor

Odlišná tloušťka buněčných stěn, která vzniká při sekundárním tloustnutí stěn, předurčuje zvláště budoucí fyzikální vlastnosti pletiva - jako je pevnost, odolnost, pružnost nebo naopak dužnatost či nadýchanost pletiva.

• Parenchym - tvořen tenkostěnnými buňkami s četnými mezibuněčnými prostory (interceluláry). Toto pletivo je velmi měkké a musí být obvykle chráněno a vyživováno jinými typy pletiv. Podle tvaru rozlišujeme
  • Palisádový parenchym - buňky jednosměrně protáhlé, kolmé k povrchu (hlavní fotosyntetizující pletivo v listech)
  • Mezenchym - kulovité buňky (př. výplně v mladých částech rostlin)
  • Aerenchym - oválné buňky, s mezibuněčnými prostory, které jsou vyplněné vzduchem (častá adaptace u vodních rostlin)
• Prosenchym - protažené buňky s šikmými přepážkami, nejsou zde žádné mezibuňečné prostory, (př. cévní svazky)
• Kolenchym - buňky mají stěny výrazně ztlustlé v rozích či po stranách (př. řapíky listů), to jim dává zároveň velkou pružnost, či ohebnost, zároveň ale i houževnatost.
• Sklerenchym - silně ztlustlé buněčné stěny, buňky propojeny plasmodesmami. Často bez živého obsahu, jednotlivé buňky - sklereidy. Mají nejčastěji strukturně zpevňovací funkci. (př. stěna pecky, kamenné hrudky v dužině hrušky…)

[editovat] Podle funkce (resp. podle stupně vývoje)

U rostlin si některé typy buněk a pletiv ponechávají schopnost dělit se, po celou dobu života organismu. Rostlina nemůže na vnější podměty reagovat přímým pohybem tak jako živočichové, proto uplatňuje vůči vnějším impulsům koordinovaný růst. Pro možnost neustálého přírůstku si udržuje několik typů růstově aktivních pletiv, která jsou rozložena v zónách, kde je růst možné předpokládat a další pletiva, která musí tyto zóny vyživovat, chránit a nebo zabezpečovat rozmnožování druhu.

• Dělivá pletiva (meristémy)
  • Původní (protomeristémy) - na růstovém vrcholku stonku a kořene
  • Prvotní (primární meristémy) - vznikají z protomeristému, postupně se mění na pletiva trvalá
  • Druhotná (sekundární meristémy) - vznikají obnovením dělivé funkce trvalého pletiva (kambium, felogén) u rostlin s druhotným tloustnutím (rostliny, jejichž stonky/kořeny během vývoje tloustnou - hlavně dřeviny).
  • Skrytá (latentní meristémy) - buňky dělivého pletiva roztroušené na některých místech mezi buňkami trvalých pletiv, aktivují se jen za určitých okolností
• Pletiva trvalá
  • Krycí (pokožka, průduchy, trichomy, hydatody, korek…)
  • Vodivá (cévní svazky s částí dřevní (xylém) a lýkovou (floém)
  • Základní (v prostoru mezi krycími a vodivými): má základní funkce, jako je fotosyntéza, zásoba živin a vody, někdy nadlehčují rostliny, někdy vyměšují pryskyřice a silice
  • Zpevňovací

[editovat] Podle původu

• Pravá (cévnaté rostliny) - vznikla dělením buněk na buňky dceřiné, tvoří těla vyšších rostlin
• Nepravá (houby) - vznikla druhotným seskupením původně volných buněk

[editovat] Nepravá pletiva hub

• Pseudoparenchym
• Plektenchym
• Prozenchym

[editovat] Související články

• Obecná biologie

[editovat] Literatura

• ČERNOHORSKÝ, Zdeněk & STŘIHAVKOVÁ, Hana. 1964. Základy rostlinné morfologie. SPN. Praha.
• KAVINA, Karel. 1921. Botanika zemědělská; Botanika všeobecná; Morfologie. Ministersto zemědělství. Praha.
• MAKUŠOVÁ, Zorka. 1981. Botanika I.; Obecná botanika. Vyoká škola zemědělská. Praha. (vysokoškolská učebnice)
• PENKA, Miroslav. 1983. Všeobecná botanika; Základy morfologie rostlin. SPN. Praha. (vysokoškolská učebnice)
• SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. 1984. Morfologie rostlin. SPN. Praha. (vysokoškolská učebnice)

[editovat] Externí odkazy

• pletiva na stránkách KBFR FAPPZ ČZU