Stonek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vegetativním orgánu rostlin. O specifické struktuře u některých jednobuněčných pojednává článek stonek (prvoci).
Schéma stonku. Internodium je úsek stonku mezi dvěma uzlinami. Z uzlin vyrůstají řapíky listů a postranní větve

Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Neméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části.

Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci.

Typy stonku[editovat | editovat zdroj]

Podle tvaru

Dužnaté stonky

Dřevnaté stonky Dochází k dřevnatění původně dužnatého stonku.

  • keř (šípek)
  • strom (javor)
  • polokeř (borůvka)
  • keřík
Podle polohy
  • přímý
  • poléhavý
  • plazivý
  • vystoupavý
  • ovíjivý
  • popínavý

Modifikace stonku[editovat | editovat zdroj]

Oddenek, častá modifikace stonku

Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé modifikace:

Růst a výška stonku[editovat | editovat zdroj]

Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem.

Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200-300 metrů.

Části stonku[editovat | editovat zdroj]

Příčný řez stonkem lnu: Ep = epidermis; C = Primární kůra (cortex); BF = Lýková vlákna; P = Lýko (floém); X = Dřevo (xylém); Pi = Dřeň

Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez):

Větvení stonku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku větvení.

Stonek se často větví:

  • vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky)
  • postranní (holoblastické) větvení.
    • monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají;
    • sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).

Stavba stonku[editovat | editovat zdroj]

Dužnatý - pokožka a dužnina s cévními svazky (žilky).

Dřevnatý - na povrchu je kůra (hlavně u borovice můžeme najít odumřelou část stonku - borku), pak následuje lýko, dřevo a dřeň. Dřevo je na jaře řidší a v létě hustší (letokruhy).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo stonek ve Wikislovníku