Přeslička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Přeslička

Přeslička obrovská (Equisetum telmateia)
Přeslička obrovská (Equisetum telmateia)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: přesličky (Eqiusetophyta)
Třída: Equisetopsida
Řád: přesličkotvaré (Equisetales)
Čeleď: přesličkovité (Equisetaceae)
Rod: přeslička (Equisetum)
L.
Druhy rostloucí v ČR

Přeslička (Equisetum) je rod rostlin z oddělení přesličky (Equisetophyta). V současnosti existuje asi 35 druhů. Oddělení Equisetophyta obsahuje pouze 1 recentní třídu Equisetopsida. Ve fosilních vykopávkách je však možné nalézat přesličky náležející do jiných již vymřelých tříd oddělení, které byly významnou částí flóry v období karbonu, např. Hyeniopsida, Sphenophyllopsida aj. Třída Equisetopsida obsahuje v současnosti jediný řád přesličkotvaré Equisetales. Další řády jsou vymřelé, byly na Zemi rozšířeny v prvohorách, např. Calamitales. V současnosti existuje jediná čeleď, přesličkovité (Equisetaceae). Čeleď přesličkovité obsahuje recentně 1-2 rody, záleží na pojetí. Např. Květena ČR uznává 2 rody: přeslička (Equisetum s. str.) a cídivka (Hippochaete), jiní jako Kubát 2002 uznává 1 široký rod přeslička (Equisetum s.l.) se 2 podrody: Equisetum a Hippochaete.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

V ontogenezi převládá fáze sporofytu nad fází gametofytu.

Spory jsou zelené a na povrchu mají tzv. páskovité vychlípeniny zvané haptery. Jsou homosporické, to znamená, že jsou uniformní tvarově - izosporické, ale funkčně rozdílné, neboť z některých vyrůstají samčí prothalia a z některých samičí. Ty však vyrůstají blízko sebe, jsou ve shluku díky hapterům. Samčí prothalia (prokly) mají antheridia, samičí archegonia. Spermatozoidy jsou polyciliátní a po oplození vajíčka v archegoniu vznikne zygota. Odtud začíná fáze sporofytu.

Ze zygoty vyrůstá sporofyt. Bývá vysoký asi 20-200 cm, ale v tropech někdy až 13 m, tropické jsou někdy i liány, jinak to jsou normální vzpřímené rostliny. Vyrůstá z oddenku. Stonek se zpravidla přeslenitě větví, vzácněji se přesleny větví nevytvářejí, např. přeslička zimní (Equisetum hyemale). Stonek je rýhovaný, žebra se nazývají carinae, rýhy mezi nimi valekulae, stonek bývá zpravidla dutý. U některých druhů, např. přeslička rolní (Equisetum arvense) se vytváří výrazný sezónní dimorfismus. Jarní lodyha je nezelená a nese strobilus se sporofyly. Ta později odumře a z oddenku vyrůstá letní lodyha, která je zelená a sterilní. Jejím úkolem je nashromáždit živiny por výživu jarní lodyhy, která vyroste příští jaro. U jiných druhů tyto fáze nejsou, např. přeslička bahenní (Equisetum palustre), zde vyrazí z oddenku lodyha se strobilem, která však neodumírá, nýbrž zezelená a asimiluje. Trofofyly (asimilující listy) jsou výrazně odlišné od sporofylů. Listy (trofofyly) jsou však redukované, v přeslenech v uzlinách hlavní lodyhy, případně bočních větví (pokud jsou přítomny), listy bočně srůstají a vytvářejí pochvu objímající stonek, horní konce zůstávají volné a vytváří zuby. Sporofyly jsou ve vrcholových strobilech, jsou nezelené. Sporofyly jsou deštníkovitého tvaru a nesou sporangia, které jsou anatropní, to znamená s ohnutou stopku a směřují vrcholem k bázi, podobným typům sporofylů se říká někdy sporangiofor. Ve sporangiích jsou spory, kterými začíná opět fáze gametofytu.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Asi 35 druhů se vyskytuje skoro po celém světě, snad kromě Austrálie a Antarktidy. V ČR roste 8 druhů.

Obsahové látky a využití[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy obsahují piperidinové alkaloidy a jsou jedovaté, např. přeslička bahenní (Equisetum palustre). Jiné druhy, zejména přeslička rolní, jsou používané jako léčivá rostlina. Pro vysoký obsah křemičitých krystalů se používaly sušené nebo čerstvé přesličky na čištění nádobí nebo byly používány truhláři na jemné broušení dřeva nebo kovu, kdy se přesličky usušily a svázaly do svazku. Svazek se z jedné strany seřízl a dřevo se brousilo vzniklou čelní stranou svazku. Toto použití dodnes přetrvává u některých hudebníků, kteří přesličkou leští dechové nástroje (např. hoboj, klarinet). Severoameričtí indiáni, například Lakotové, si vkládali do mokasínů sušené přesličky, aby tím zabránili pocení nohou, jejich zápachu a plísňovým chorobám.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Rod přeslička je rozdělován do dvou podrodů: Equisetum a Hippochaete. Někteří autoři je však považují za 2 samostatné rody a rod Equisetum nazývají česky přeslička, rod Hippochaete cídivka. Takto to udává např. Květena ČR, zatímco Kubát et al. (2002) zastává pojetí 1 rodu a 2 podrodů.

Subg. Equisetum

  • Lodyhy většinou nepřezimují, sterilní a plodné často morfologicky a fenologicky odlišné (nikoliv však vždy), řady křemitých hrbolků často chybí (ne vždy).
  • Průduchy jsou ve 2 víceřadých pruzích na bocích rýh nebo v 1 širokém pruhu na dně lodyžní rýhy, jsou uloženy v rovině s buňkami pokožky.
  • Zuby lodyžních pochev většinou nejsou protaženy v šídlovitou špičku, většinou vytrvávají.
  • Výtrusnicový je klas na špici většinou tupý, mezi klasem a nejvyšší pochvou bývá mezera.
  • Často obsahují piperidinové alkaloidy


Subg. Hippochaete

  • Lodyhy většinou přezimují, sterilní i plodné jsou zpravidla stejné, vyskytující se současně, na žebrech jsou většinou řady křemitých hrbolků.
  • Průduchy jsou ve 2 jednořadých pruzích na bocích rýh, jsou ponořeny do korového pletiva a překryty buňkami pokožky, jen uprostřed mají dýchací otvůrek.
  • Zuby lodyžních pochev jsou někdy protaženy v šídlovitou špičku, často opadávají.
  • Výtrusnicový klas je často na špici hrotitý a naspodu obejmut nejvyšší pochvou.
  • Piperidinové alkaloidy většinou chybí.


Podrod Equisetum
Podrod Hippochaete

Hybridy[editovat | editovat zdroj]

Hybridy mezi druhy v podrodu Equisetum
  • Equisetum × littorale Kühlew ex Rupr. = Equisetum fluviatile × Equisetum arvense
  • Equisetum × dycei C.N.Page = Equisetum fluviatile × Equisetum palustre
  • Equisetum × willmotii C.N.Page = Equisetum fluviatile × Equisetum telmateia
  • Equisetum × rothmaleri C.N.Page = Equisetum arvense × Equisetum palustre
  • Equisetum × robertsii Dines = Equisetum arvense × Equisetum telmateia
  • Equisetum × mildeanum Rothm. = Equisetum pratense × Equisetum sylvaticum
  • Equisetum × bowmanii C.N.Page = Equisetum sylvaticum × Equisetum telmateia
  • Equisetum × font–queri Rothm. = Equisetum palustre × Equisetum telmateia
Hybridy v podrodu Hippochaete
  • Equisetum × moorei Newman = Equisetum hyemale × Equisetum ramosissimum
  • Equisetum × trachydon A.Braun = Equisetum hyemale × Equisetum variegatum
  • Equisetum × schaffneri Milde = Equisetum giganteum × Equisetum myriochaetum
  • Equisetum × ferrissii Clute = Equisetum hyemale × Equisetum laevigatum
  • Equisetum × meridionale (Milde) Chiovenda = Equisetum ramosissimum × Equisetum variegatum
  • Equisetum × nelsonii (A.A.Eat.) Schaffn. = Equisetum laevigatum × Equisetum variegatum

Literatura

  • Hrouda L. (1988), In Slavík et Hejný: Květena České republiky, vol. 1.
  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Hendrych R. (1977): Systém a evoluce vyšších rostlin, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Equisetaceae ve Wikimedia Commons