Přeslička luční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Přeslička luční

Přeslička luční
Přeslička luční
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae)
Podříše: Zelené rostliny (Viridiplantae)
Oddělení: Přesličky (Equisetophyta)
Třída: Equisetopsida
Řád: přesličkotvaré (Equisetales)
Čeleď: přesličkovité (Equisetaceae)
Rod: Přeslička (Equisetum)
Binomické jméno
Equisetum pratense
Ehrh.

Přeslička luční (Equisetum pratense Ehrh.) je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetum s.l.).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přeslička luční je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 10-50 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. U přesličky luční se projevuje sezónní dimorfismus. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha, která je asi 5-20 cm vysoká, zpočátku nevětvená, nezelená, světle hnědé barvy. Později však vyrostou přesleny větví a lodyha zezelená. Kromě toho z oddenků vyrážejí letní sterilní lodyhy, které jsou od počátku zelené a větvené. Lodyhy se přeslenitě větví (ale na rozdíl od přesličky lesní jsou ale jen výjimečně dvojnásobně větvené). Na žebrech je vždy 1 řada křemičitých hrbolků. Střední dutina zabírá asi 1/2 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Zuby dosahují asi třetinové délky pochvy a mají uprostřed úzké tmavohnědé žebro a široký nahnědlý lem. Výtrusnicový klas na jarních lodyhách je solitérní, vrcholový, elipsoidního tvaru. Některé populace přesličky luční jsou převážně sterilní a rozmnožují se vegetativně oddenky. O životním cyklu přesliček viz přeslička.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Roste nejčastěji v lužních lesích a pobřežních křovinách, většinou na nevápnitých podkladech a v polostínu.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste ve střední severní a severovýchodní Evropě, Asii a v Severní Americe.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Na většině území poměrně vzácný druh, častější je jen v některých kaňonovitých údolích řek, např. Ploučnice a Teplá, dříve i Vltava.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrouda L. (1988), In Slavík et Hejný: Květena České republiky, vol. 1.
  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]