Třetihory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Třetihory (Terciér) je označení pro geologické období patřící do éry kenozoika. Spodní hranice je kladena k 66 milionů let před dneškem a opírá se hlavně o vyhynutí amonitů a velkých plazů, svrchní na 2,58 milionu let, kdy byly zaznamenány příznaky razantního globálního ochlazení. V systému Mezinárodní komise pro stratigrafii byl v roce 2004 pojem třetihory zrušený, ale v roce 2005 opět povolený, ale jen jako neformální označení období spojující periody, které na sebe navazují: paleogén a neogén.

Zařazení třetihor a stratigrafie[editovat | editovat zdroj]

Název pochází z označení „Monti tertiarii“, které poprvé použil r. 1759 Giovanni Arduino pro málo zpevněné souvrství severoitalských Alp. Jako geologické období byly třetihory popsány až v 19. století. Český název teriéru - třetihory odkazuje na předchozí období druhohor. Ve skutečnosti ale druhohory (mezozoikum) jsou názvem pro geologickou éru, což je velmi dlouhé období, v případě druhohor trvající celých 180 milionů let, ohraničené dvěma katastrofickými událostmi, zatímco třetihory (terciér) jsou v současnosti spíše neformální časová jednotka spadající do éry s názvem kenozoikum. Výrazu třetihory (terciér) se však v populárně-vědecké i odborné literatuře stále užívá, jelikož je již zažitý mezi odborníky i laickou veřejností.

Poloha kontinentů před 20 miliony let.
Stratigrafické schéma třetihor
Perioda Epocha Stupeň Stáří (miliony let)
neogén pliocén piacenz 2,588 - 3,60
zancl 3,60 - 5,333
miocén messin 5,333 - 7,246
torton 7,246 - 11,62
serravall 11,62 - 13,82
langh 13,82 - 15,97
burdigal 15,97 - 20,44
aquitan 20,44 - 23,03
paleogén oligocén chatt 23,03 - 28,1
rupel 28,1 - 33,9
eocén priabon 33,9 - 38,0
barton 38,0 - 41,3
lutet 41,3 - 47,8
ypres 47,8 - 56,0
paleocén thanet 56,0 - 59,2
mont 59,2 - 61,6
dan 61,6 - 66,0

Třetihory se skládají ze dvou period, paleogénu a neogénu.

Geologie a klima[editovat | editovat zdroj]

Kontinenty se v průběhu terciéru postupně dostávaly do dnešní polohy. Rozevíral se Atlantský oceán, čímž se Amerika vzdalovala od ostatních kontinentů. Naopak se uzavíral oceán Tethys, z něhož do dnešních dnů zůstalo zachováno Středozemní a Černé moře. Africká tektonická deska se pohybovala k severu, díky čemuž došlo k další fázi Alpinského vrásnění. Započal výzdvih Himálaje. Antarktida se oddělila od Austrálie a doputovala do oblasti jižního pólu a v průběhu eocénu se díky působení studených mořských proudů, jež jí od té doby obklopují, začala zaledňovat.

Terciérní klima se vyznačovalo sériemi teplých a chladnějších výkyvů se sklonem k postupnému ochlazování, s tím souvisel i postupný pokles mořské hladiny a celkové vysušování klimatu. O ledové doby jak je známe z pozdějších čtvrtohor však ještě zdaleka nešlo. Na počátku neogénu též definitivně ustoupilo moře z prostoru dnešního Česka. Poslední dva zaznamenané studené klimatické výkyvy z pliocénu lze již považovat za počátek čtvrtohorního cyklu glaciálůinterglaciálů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Deinotherium, vymřelý chobotnatec typický i oblast střední Evropy.

Na rozhraní druhohor a třetihor došlo pravděpodobně ke katastrofické události, díky které vymřelo velké množství živočišných i rostlinných druhů. Řada druhů dříve dominantní skupiny dinosaurů a dalších plazů buď vymřela, nebo se výrazně snížila jejich druhová diverzita a uvolnil se tak prostor k bouřlivému rozvoji savců a ptáků. Ve spodním miocénu se objevili první hominidé.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5. Terciér, s. 297-358.  
  • FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha : Albatros, 1989. (česky) 
  • ŠPINAR, Zdeněk. Terciér (Kniha o pravěku) [online]. Praha: 1988. Dostupné online.  
  • GRYGAR, Radomír. Platformní vývoj Českého masivu v terciéru [online]. Fond rozvoje vysokých škol. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kenozoikum
Třetihory Čtvrtohory
Paleogén Neogén
Paleocén Eocén Oligocén Miocén Pliocén Pleistocén Holocén