Hlodavci

Tento článek z oblasti biologie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

Hlodavci
Myš domácí (Mus musculus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: hlodavci (Rodentia) Bowdich, 1821
Čeledi
Veverkočelistní (Sciurognathi) Bobruškovití (Aplodontidae) Veverkovití (Sciuridae) Bobrovití (Castoridae) Pytlonošovití (Geomyidae) Pytloušovití (Heteromyidae) Tarbíkovití (Dipodidae) Myšovití (Muridae) Šupinatkovití (Anomaluridae) Noháčovití (Pedetidae) Guindiovití (Ctenodactylidae) Slepcovití (Spalacidae) Dikobrazočelistní (Hystricognathi) Rypošovití (Bathyergidae) Dikobrazovití (Hystricidae) Skalní krysy (Petromuridae) Řekomyšovití (Thryonomyidae) Urzonovití (Erethizontidae) Činčilovití (Chinchillidae) Pakaranovití (Dinomyidae) Morčatovití (Caviidae) Agutiovití (Dasyproctidae) Pakovití (Agoutidae) Tukotukovití (Ctenomyidae) Osmákovití (Octodontidae) Činčilákovití (Abrocomidae) Korovití (Echimyidae) Hutiovití (Capromyidae) †Velehutiovití (Heptaxodontidae) Nutriovití (Myocastoridae)
Sesterská skupina
zajícovci (Lagomorpha)

Hlodavci (Rodentia) jsou zdaleka nejpočetnější řád z celého stromu savců. Většinou jde o menší živočichy. Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspožádání zubů. Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chybí úplně. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinu a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu.

Většina hlodavců je býložravá. Jejich největším zástupcem je kapybara.

Podmínky úspěchu

Co umožnilo těmto živočichům dosáhnout tak velké úspěšnosti? V úvahu přicházejí tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 37 až 57 miliony let), jedna z čeledí hlodavců – Muridae – se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. kapybara, která váží až 66 kg. Malá tělesná velikost jim poskytuje příležitost využít širokou škálu mikrobiotopů. Za třetí jsou mnozí hlodavci mimořádně plodní. Krátká doba březosti, velké vrhy a časté rozmnožování jsou charakteristiky umožňující přežít v nepříznivých podmínkách a rychle využít příznivých. Kombinace evoluční přizpůsobivosti, malých tělesných rozměrů a vysoké reprodukce umožnila, aby poměrně neveliké strukturální a funkční změny postačovaly k vzniku záplavy současných druhů.

Zástupci hlodavců

• veverka obecná
• sysel – kriticky ohrožený
• myš domácí, potkan – kosmopolitní, všežravci
• krysa – ocas delší než tělo, je vzácná
• hraboš polní, norník rudý, hryzec vodní – býložraví
• křeček polní – zásoby v lícních torbách do nor, noční
• morče domácí – původně z Jižní Ameriky
• nutrie, ondatra, bobr, činčila, dikobraz, kapybara
• křečík Roborovského
• pískomil mongolský
• osmák degu - původně z Chile
• bobruška - původně ze Severní Ameriky

Systematika hlodavců

Fylogeneze hlodavců je velmi složitá, což je dáno zejména jejich rychlou evolucí, komplikující přesné stanovení fylogenetických vztahů. Dělení na základě morfologických dat není úplně přesné, nicméně základní dělení se odvíjí podle polohy angulárního výběžku na mandibule. Takto můžeme hlodavce rozdělit na sciurognátní (veverkočelistní) a hystrikognátní (dikobrazočelistní). Dalším důležitým morfologickým znakem je utvoření komplexu žvýkacího svalu. Existují čtyři typy - protogomorfní, myomorfní, sciuromorfní a hystrikomorfní. Tyto dvě charakteristiky se mohou vzájemne různě kombinovat, např. rypošovití jsou hystrikognáti s protrogomorfním uspořádáním žvýkacho svalu.