Plchovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Plchovití

Plch Eliomys melanurus
Plch Eliomys melanurus
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: Plchovití (Gliridae)
Muirhead, 1819
Rod

Plchovití (Gliridae nebo Myoxidae) je čeleď drobných hlodavců z podřádu veverkočelistných. Obsahuje 28 druhů v 10 rodech. Prakticky všichni obývají Palearktickou oblast od Evropy po Japonsko; pouze jeden žije v Africe jižně od Sahary. V Česku se vyskytují 4 druhy.

Jsou to malí dobře šplhající hlodavci, kteří jsou výborně přizpůsobeni k životu na stromech a keřích. Živí se převážně rostlinnou potravou (ovoce, oříšky a jiné plody), ale někteří loví ve větší míře i hmyz nebo drobné obratlovce. Jsou aktivní převážně v noci. Severněji žijící druhy – včetně těch z Česka – upadají do zimního spánku.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Plši připomínají veverky, ale jsou menší. Jejich tělo měří 60–109 mm, ocas 40–165 mm.[1] Srst mají jemnou. Ocas bývá obvykle kratší nebo stejně dlouhý jako tělo[2] a je – kromě rodu Myomimus – ochlupený. Váží od 14 do 180 g. Nohy i jejich prsty jsou krátké, zahnuté drápky jsou přizpůsobeny k šplhání. Na předních nohách mají čtyři prsty a na zadních pět. Samice mají 6–12 bradavek.

Mají nápadné oči a kulaté uši. Celkem 20 zubů je uspořádáno podle zubního vzorce[1]

  • 1.0.1.3
  • 1.0.1.3

Zajímavostí je, že jim jako jediným hlodavcům chybí slepé střevo.[2] Dokládá to, že se živí potravou s malým obsahem celulózy, často z větší části živočišnou.[3]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Žijí v zalesněných oblastech, zahradách (zde s oblibou v živých plotech) i ve skalách.

Jsou to převážně noční dobře šplhající zvířata. Hnízda si staví v dutinách stromů, ve skalních puklinách, v podkroví budov nebo v opuštěných norách jiných zvířat.[1] Často si je vystýlají mechem nebo podobným rostlinným materiálem.

Konzumují ovoce, oříšky a ve větší míře i hmyz, vejce i malé obratlovce. Severněji žijící plši včetně těch z Česka ke konci léta a na podzim nabírají na váze a pak – obvykle od října do dubna – přezimují stočeni do klubíčka. Někteří z nich se čas od času vzbudí a konzumují nashromážděnou potravu.

Po březosti trvající 21–30 dnů rodí 2–10 mláďat. Za rok mívají obvykle jeden nebo dva vrhy.[2]

Ve volné přírodě se mohou dožít až 5,5 roku.[1]

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů této čeledi není ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceny jako málo dotčený druh. Pouze tři druhy plchovitých hlodavců jsou zařazeny mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy:

Téměř ohrožený druh:

Přezimující plch velký

Zranitelné druhy:

  • Dryomys niethammeri obývající malé území v Balúčistánu v horách středního Pákistánu; byl popsán až v roce 1996, jsou doloženy pouze tři exempláře a o jeho životě není prakticky nic známo,[5]
  • Plch myší (Myomimus roachi) vyskytující se v jihovýchodním Bulharsku (v okolí Burgasu), v přilehlých oblastech evropské části Turecka a ostrůvkovitě u tureckého pobřeží Egejského moře. Nedoložený je výskyt v Řecku u hranic s Tureckem. Zranitelný je z důvodu úbytku vhodného prostředí (přeměna na zemědělské plochy) především v evropské části Turecka a v Bulharsku.[6]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

Na českém území se vyskytují čtyři 4 druhy plchů:

  • Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) – malý 60–90 mm dlouhý plch, nejhojnější zástupce čeledi plchovití v Česku,
  • Plch velký (Glis glis) – největší z českých plchů dorůstající až 180 mm,
  • Plch zahradní (Eliomys quercinus) – středně velký 100–110 cm dlouhý plch vyskytující se prakticky jen v západním pohraničí; nejvzácnější český plch,
  • Plch lesní (Dryomys nitedula) středně velký plch dorůstající 85–100 mm žijící hlavně v Českém středohoří.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Dormice, s. 1625-26. (anglicky) 
  2. a b c KOŘÍNEK, Milan. Profil taxonu plchovití [online]. BioLib, [cit. 2012-09-11]. Dostupné online.  
  3. HAAGEN, Horst, a kol. Savci. Zajíci, hlodavci, šelmy. 1. vyd. Díl 2. Praha : Euromedia Group, 2001. 160 s. ISBN 80-242-0673-0. Kapitola Hlodavci, s. 60.  
  4. BERTOLINO, S., et al. Eliomys quercinus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  5. GIPPOLITI, S.. Dryomys niethammeri [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  6. KRYŠTUFEK, B.. Myomimus roachi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]