Veverkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Veverkovití

Veverka obecná
Veverka obecná
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: veverkovití (Sciuridae)
Fischer de Waldheim, 1817

Veverkovití (Sciuridae) je čeleď hlodavců z podřádu Sciuromorpha. Zahrnuje 51 recentních rodů s přibližně 270 druhy. Vyskytují se prakticky po celém světě s výjimkou Austrálie a některých suchých oblastí.

Do této čeledi se řadí malí i velcí hlodavci. Délka těla se pohybuje od 6 do 60 cm a váha od 10 g po 7,5 kg. Všichni mají ochlupený ocas. Patří sem např. psoun, veverka, sysel nebo svišť.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Veverkovití hlodavci jsou rozšířeni po celém světě s výjimkou Austrálie, Madagaskaru, jižní části Jižní Ameriky a některých suchých oblastí (Egypt, Arabský poloostrov).

V oblasti svého rozšíření se veverkovití vyskytují na prakticky všech stanovištích.[1] Většina veverek žije na stromech, ale zemní veverky obsazují i stepi, savany a polopouště a v horách i skalnaté oblasti.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dělení veverkovitých hlodavců není jednotné. Nowak (1999) přebírá základní rozdělení Simsona (1945), který je dělí na dvě podčeledi:[2]

  • Scurinae (veverky) – zemní a stromové nelétavé veverky,
  • Petauristinea (poletuchy) – létající veverky.

Stejně dělí veverkovité i česká databáze BioLib.[3] Někteří autoři (Corber a Hill, 1992) považují druhou podčeleď na základě odlišného uspořádání zubů a jejich porovnání s fosilními nálezy za samostatnou čeleď.

Dělení podle Mammal Species of the World[editovat | editovat zdroj]

Prestižní databáze savců Mammal Species of the World vychází z modifikovaného uspořádání Pococka (1923) a dělí veverkovité na pět podčeledí.[4] Poletuchy jsou v něm zařazeny jako tribus Pteromyini do podčeledi Sciurinae.

Poletuška Hylopetes nigripes

podčeleď Ratufinae

podčeleď Sciurillinae

podčeleď Sciurinae

podčeleď Callosciurinae s rody Callosciurus, Dremomys, Exilisciurus, Funambulus, Glyphotes, Hyosciurus, Lariscus, Menetes, Nannosciurus, Prosciurillus, Rhinosciurus, Rubrisciurus, Sundasciurus a Tamiops

podčeleď Xerinae

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o různě velké hlodavce – od trpasličích tropických veverek vážících 10 g až po 7,5 kg těžké sviště. Délka těla se pohybuje v rozsahu od 6 do 60 cm.[1] Ocas měří 5–46 cm, je vždy ochlupený (u veverek hustě). Stromové veverky si jej při odpočinku stáčejí nad tělo.

Většina veverkovitých žije na stromech, ale existují i zemní veverky. Navíc na zemi žijí další příslušníci této čeledi (např. sysel nebo svišť), které jako veverky obvykle neoznačujeme.

Zadní nohy jsou až dvakrát delší než přední. Na předních nohách mají čtyři prsty, zadních pět.[2]

Oči jsou spíše větší. Mají 20 – 22 zubů: jejich zubní vzorec je[2]

  • 1.0.1-2.3
  • 1.0.1.3

Létající veverky mají mezi předníma a zadníma nohama létací blánu, která u některých rodů dosahuje až k ocasu. U některých je tato blána u zápěstí rozšířena chrupavčitými výběžky.[2] Blána obsahuje i svaly, proto jejich roztahováním a stahováním mohou veverky řídit směr letu. Ke kormidlování využívají i ocas. Toto uspořádání těla jim však neumožňuje aktivní let, ale jen plachtění – mohou tedy letět vždy jen z vyšší pozice na nižší.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Ratufa uzdičková (Ratufa bicolor) z jihovýchodní Asie

Veverkovití obsazují v oblasti svého rozšíření prakticky všechna stanoviště.[1] Zemní veverky si staví podzemní nory. Ostatní veverky, včetně létajících, si budují hnízda v dutých kmenech nebo větvích, některé ale jen v listí nebo v korunách stromů.[2]

Druhy žijící ve studených klimatických podmínkách nebo na horách upadají do zimního spánku,[1] někdy i na více než půl roku.[2] Letní spánek se naopak vyskytuje u několika druhů žijících v suchých oblastech.[1]

Většina z nich je aktivní ve dne, někteří jsou ale noční živočichové. Velmi dobře šplhají a přežijí bez zranění i pády z velké výšky.[2] Některé druhy vytvářejí společenstva, spíše jsou to ale samotáři.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Většina veverek se živí rostlinnou potravou: konzumují především ořechy a semena, ale některé se živí i hmyzem.[2] Několik druhů je převážně hmyzožravých.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Doba březosti je známá jen u některých druhů a pohybuje se mezi 25–40 dny.[1] Ve vrhu bylo zjištěno od 1 do 11 mláďat; jejich váha, pokud je známa, se pohybuje od 4 do 30 g. Mláďata jsou kojena 2,5 – 6 týdnů. Pohlavně dospívají v 6 měsících až 3 letech.

Délka život není příliš známa; v zajetí byl zaznamenán i věk přes 10 let.

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Veverka sluneční (Heliosciurus gambianus)

Většina veverkovitých hlodavců není ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceny jako málo dotčený druh. Z celkem 279 druhů uvedených v seznamu v IUCN je 31 zařazeno mezi obecně ohrožené druhy:

Zranitelné druhy:

Ohrožené druhy:

Psoun Merriamův (Cynomys mexicanus)

Kriticky ohrožené druhy:

  • Poletucha bělobřichá (Biswamoyopterus biswasi) nalezená ve státě Arunáčalpradéš ve východním cípu Indie u hranic s Barmou.[35] Druh je znám z jediného původního exempláře nalezeného v roce 1981. Další zvířata byla pozorována v roce 2002, ale při pozdějším podrobném průzkumu oblasti nebyly zjištěny žádné důkazy o jejich výskytu. Hlavním nebezpečím pro tento druh je pytlačení zvěře, i když jde o oblast Národního parku Namdapha.
  • Svišť vancouverský (Marmota vancouverensis) vyskytující se v jižní části ostrova Vancouver na západě Kanady.[36] Velikost populace tohoto druhu se sleduje již déle. Nejdříve se zvyšovala a v roce 1986 dosáhla 300–350 jedinců. Od té doby však klesá; v roce 2004 bylo napočítáno již jen 35 exemplářů. Důvody jeho úbytku nejsou známé. Je uvažováno i kácení lesů v této oblasti, i když právě vznik nových pasek byl důvodem dřívějšího vzestupu populace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Grzimeks Enzyklopädie Säugetiere. Příprava vydání Wolf Keienburh, Petra Zell, Siegfried Schmitz. 1. vyd. Svazek 3. München : Kindler Verlag, 1988. ISBN 3-463-42101-1. Kapitola Hörnchen und Bieber, s. 26. (německy) 
  2. a b c d e f g h NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Rodentia: Family Sciuridae, s. 1246-47. (anglicky) 
  3. Profil taxonu pytloušovití [online]. BioLib, [cit. 2012-08-24]. Dostupné online.  
  4. Mammal Species of the World, 3rd edition [online]. Bucknell University, [cit. 2012-08-16]. Kapitola Sciuridae. Dostupné online. (anglicky) 
  5. WHITAKER, Jr., J. O.. Ammospermophilus nelsoni [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  6. DUCKWORTH, J. W.; MEIJAARD, E.. Callosciurus adamsi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  7. LUNDE, D., et al. Callosciurus melanogaster [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  8. GOONATILAKE, de, A.; NAMEER, P. O.; MOLUR, S.. Funambulus layardi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  9. RAJAMANI, N.; MOLUR, S.; NAMEER, P. O.. Funambulus sublineatus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  10. CHIOZZA, F.. Hyosciurus ileile [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  11. TSYTSULINA, K.. Marmota menzbieri [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  12. FRANCIS, C.; GUMAL, M., et al. Petinomys genibarbis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  13. FRANCIS, C.; GUMAL, M., et al. Petinomys vordermanni [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) [1] Dostupné online.] (anglicky) 
  14. DUCKWORTH, J. W.; MEIJAARD, E.. Rheithrosciurus macrotis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  15. HELGEN, K.; APLIN, K., et al. Rubrisciurus rubriventer [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  16. COROIU, C.; KRYŠTUFEK, B.; VOHRALÍK, V., et al. Spermophilus citellus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  17. HAFNER, D. J., et al. Spermophilus mohavensis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  18. YENSEN,, E., et al. Spermophilus townsendii [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  19. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T., et al. Tamias bulleri [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  20. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T., et al. Cynomys mexicanus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  21. LINZEY, A. V.; ROSMARINO, N., et al. Cynomys parvidens [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  22. ZAHLER, P.. Eupetaurus cinereus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  23. RUEDAS, L., et al. Hylopetes sipora [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  24. RUEDAS, L., et al. Iomys sipora [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  25. BATBOLD, J., et al. Marmota sibirica [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  26. KERBIS PETERHANS, J.. Paraxerus vincenti [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  27. FRANCIS, C.; GUMAL, M., et al. Petinomys lugens [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  28. APLIN, K.; DUCKWORTH, J. W.. Pteromyscus pulverulentus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  29. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T.; CASTRO-ARELLANO, I.; LACHER, T.. Spermophilus atricapillus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  30. YENSEN, E., et al. Spermophilus brunneus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  31. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T., et al. Spermophilus perotensis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  32. HELGEN, K.; APLIN, K.. Sundasciurus fraterculus [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  33. LOWREY, C.; LINZEY, A. V., et al. Tamias palmeri [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  34. GRAMMONT, de, P. C.; CUARÓN, A.. Tamiasciurus mearnsi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  35. MOLUR, S.. Biswamoyopterus biswasi [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  36. NAGORSEN, D. W., et al. Marmota vancouverensis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sciuridae ve Wikimedia Commons