Ratufa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ratufa

Ratufa obrovská
Ratufa obrovská
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Čeleď: veverkovití (Sciuridae)
Podčeleď: Ratufinae
Rod: ratufa (Ratufa)
(Gray, 1867)
Druh

Ratufa (vědeckým jménem Ratufa) je rod velkých veverek žijící v tropických oblastech Asie od jižní Indii až po Indonésii. Většina druhů je ohrožena především úbytkem přirozeného životního prostředí a je zařazeny mezi zranitelné druhy.

Žijí v tropických pralesích a v světlých tropických lesích v korunách stromů. Zde si také ve větvích staví hnízdo nebo využívají dutiny stromů. Živí se ovocem, ořechy, kůrou stromů a hmyzem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ratufy žijí v jižní a jihovýchodní Asii od Indie přes Sri Lanku, Thajsko, Vietnam, Malajsii po indonéské ostrovy Sumatra a Jáva.

Žijí v tropických deštných pralesích a v světlých tropických lesích v korunách stromů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Ratufa zahrnuje čtyři druhy:

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Jde o výrazně zbarvené větší veverky. Délka těla se pohybuje od 250 do 450 mm, ocas je stejně dlouhý jako tělo nebo i delší.[5] Váží obvykle 1,5–2 kg, ale někdy i 3 kg.

Barva jejich srsti je různá. Některé jsou shora leskle černé, na břiše pak světle žlutohnědé. Jiné mají horní část těla jasně červenou, další tmavě hnědou až šedou;[5] spodní partie jsou béžové až do bíla. Některé mají navíc světlé pruhy nebo skvrny.

Uši jsou krátké a kulaté, u ratufy černoprsté (Ratufa macroura) navíc s chomáčky chlupů na konci. Tlapy mají širší přizpůsobené k dobrému pohybu ve větvích. Jsou vybavené mohutnými drápy. Samice mají tři páry bradavek.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Ratufa uzdičková

Některé ratufy žijí samostatně, jiné se sdružují do párů.[5] Skrývají se mezi listy stromů a i celkově se chovají velmi obezřetně. Při vyplašení nebo ohrožení vydávají pronikavé krátké zvuky. V klidu občas mručí.

Ratufy žijí celý život v korunách stromů. Na zem sestupují jen při pronásledování jiných veverek nebo při námluvách.[5] Ve větvích se velmi dobře pohybují; dovedou skákat až 6 m. Jako úkryt využívají dutin ve stromech. V období rozmnožování si staví velké kulovité hnízdo ve větvích. V něm také rodí a vychovávají mláďata.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se ovocem, ořechy, kůrou některých stromů a hmyzem. Někdy vybírají i ptačí hnízda.

Při konzumaci potravy nesedí jako ostatní menší veverky s ocasem nad tělem; místo toho balancují na zadních nohách a ocasem udržují rovnováhu.[5] Přitom jim velmi krátký a široký palec na předních nohách pomáhá v přidržování potravy.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rodí obvykle 1–3 mláďata, která váží kolem 77 g. U ratufy černoprsté (Ratufa macroura) byla zjištěna doba březosti 28 dní, u ratufy uzdičkové (Ratufa bicolor) 28–35 dní. Mláďata kojí 8–10 týdnů. U ratufy uzdičkové bylo pozorováno více vrhů do roka (první v dubnu až květnu, druhý v srpnu až září); u jiných se to předpokládá.[5]

Nejvyšší doložený věk 20 let byla zjištěn u ratufy obrovské chované v zajetí.[5]

Stupeň ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Kromě ratufy obrovské jsou všechny druhy ohroženy především úbytkem přirozeného životního prostředí a jsou zařazeny mezi zranitelné druhy.[1][2][4] Někde jsou také loveny pro maso.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DUCKWORTH, J. W., et al. Ratufa affinis [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b WALSTON, J.; DUCKWORTH, J. W.; MOLUR, S.. Ratufa bicolor [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  3. RAJAMANI, N.; MOLUR, S.; NAMEER, P. O.. Ratufa indica [online]. IUCN, 2010, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b JOSHUA, J.; MOLUR, S.. Ratufa macroura [online]. IUCN, 2008, [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.) Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g NOWAK, Ronald M.. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London : Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Giant Squirrels, s. 1274-75. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]