Uzbekistán

Uzbekistánská republika O‘zbekiston Respublikasi Ўзбекистон Республикаси
vlajka znak
Hymna: Uzbecká hymna (Můj slunečný a dalekosáhlý domov)
Geografie
Hlavní město:	Taškent
Rozloha:	447 400 km² (57. na světě) z toho 5 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Khazret Sultan (4643 m n. m.)
Časové pásmo:	+5
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	30 000 000 (43. na světě, odhad 2013)
Hustota zalidnění:	65,8 ob. / km² (139. na světě)
HDI:	▲ 0,617 (střední) (102. na světě, 2010)
Jazyk:	uzbečtina (úřední) 74.3%, ruština 14.2%, tádžičtina 4.4%, jiné 7.1%
Náboženství	muslimové 88% (převážně sunnité), pravoslavní 9%, jiní 3%
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	1. září 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident	Islam Karimov (od 24. března 1990
Premiér	Šavkat Mirzijajev (od 11. prosince 2003)
Měna	sum (UZS)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	860 UZB UZ
MPZ	UZ
Telefonní předvolba	+998
Národní TLD	.uz

Mapa Uzbekistánu (názvy v anglické transkripci)

jezero Čarvak

Budova parlamentu (Oliy Majlis)

Uzbekistán, oficiálně Uzbekistánská republika (uzbecky O‘zbekiston Respublikasi / Ўзбекистон Республикаси) je vnitrozemský stát v centrální Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a státy Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. Tvar jeho území poněkud připomíná tvar území pevninské Itálie. Uzbekistán byl jednou ze svazových republik Sovětského svazu; nezávislost získal při jeho rozpadu roku 1991.

Přírodní podmínky

Vodstvo

Charakteristikou Uzbekistánu je silně nerovnoměrné rozložení řek. Zvlášť chudá je na ně rovinatá část. V rovinách ztrácejí řeky vodu na zavlažování, prosakováním a vypařováním, postupně vysychají a často končí slepým ústím. V horách je rozvětvená říční síť. Všechny řeky patří k povodí Amudarji a Syrdarji. Většina z nich má sněhovo-ledovcový zdroj s maximálními stavy v červnu. Do rovin povodí Amudarji stéká ročně 79 km³ z čehož 8 % připadá na horské oblasti Uzbekistánu. Do rovin povodí Syrdarji stéká ročně 38 km³ z čehož 10 % připadá na horské oblasti Uzbekistánu. Většina přítoků Syrdarji je zcela rozebrána na zavlažování ještě před tím než jí dosáhnou.

Jezera se nacházejí převážně v dolinách a deltách velkých řek a na okrajích zavlažovaných oáz. Největší jsou mezinárodní jezera Aralské a Sarykamyšské a vnitrozemská Ajdarkul a Dengizkul. Celkem je na území Uzbekistánu 770 jezer, z nichž 500 náleží do povodí Amudarji a 270 do povodí Syrdarji. Z toho 95 % je menších než 1 km². Je zde také mnoho umělých vodních nádrží: Kattakurganská, Kajrakkumská, Čardarinská, Kyjumazarská, Kasansajská, Tjujabuguzská a Čarvakská.

Historie

Starověk a středověk

Počátky uzbecké historie jsou spjaty s Perskou říší. V 6. století na tomto území vznikl turkinský kaganát a v 8. století sem vpadli Arabové, kteří sem přinesli islám. Země byla násilně islamizována. V letech 1219 - 1220 vpadl do Uzbekistánu Čingischán. Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Název Uzbekistán je odvozen od chána Oz Bega, který vládl zemi v letech 1313 - 1340.

Obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand vytvořil ve druhé polovině 14. století Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk) (1336 – 1405). Tento neuvěřitelně krutý dobyvatel nechal bohatství z dobytých zemí vozit do hlavního města jeho říše - do Samarkandu. Byl zakladatelem dynastie Timuridů. Jeho vnuk Muhammad Taragaj známý jako Ulugbek (1394 – 1449) byl milovníkem vědy. Za jeho čtyřicetileté vlády ztrácela říše na významu, ale současně se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších vědeckých center té doby.

V 16. století začali do země přicházet kočovní Uzbekové. Vytvořili několik chanátů a začali mezi sebou válčit.

Ruská nadvláda

V 60. letech 19. století zaútočilo na chanáty carské Rusko a celou zemi si podmanilo. Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Po první světové válce se Uzbekistán stal součástí bolševického Ruska. Roku 1924 byla vyhlášena Uzbecká sovětská socialistická republika. Celé období sovětské nadvlády je spojeno s etnickými konflikty v zemi, kde žije na 60 etnických skupin. SSSR využíval Uzbekistán hlavně jako zdroj bavlny.

Nezávislost

Uzbekistán vyhlásil nezávislost roce 1991, kdy se rozpadl SSSR na 15 nástupnických států. Hned po vzniku se stal členem Společenství nezávislých států. Do čela republiky stanul bývalý člen místní komunistické strany Islam Karimov. Volby, které ho do křesla vynesly, byly označeny za nedemokratické. Hned po zvolení Karimov podporoval protiruské nálady v zemi. V zemi vypukly etnické nepokoje. V tomto období opustilo Uzbekistán na 2 milióny Rusů. V roce 1992 zakázal všechny opoziční strany a některé jejich vůdce poslal do vězení za protistátní aktivity.

Současnost

Země se postupně stala útočištěm islámských radikálů. Radikálové se pokusili spáchat atentát na prezidenta Karimova, ale ten atentát přežil. 9. ledna 2000 byl Karimov opět zvolen za prezidenta ve volbách, které byly znovu označeny za zfalšované a nedemokratické. Ve volbách tehdy získal téměř 92 % hlasů. Po 11. září 2001 se Uzbekistán přidal na stranu spojenců a dokonce poskytl své území vojsku USA při vpádu do Talibanem ovládaného Afghánistánu. Boje s islámskými radikály se vyostřovaly a do vězení mířilo stále více lidí.

V roce 2004 během několika dnů na přelomu března a dubna došlo k 11 sebevražedným bombovým atentátům islamistů v hlavním městě Taškentu. V červenci pak vybuchly bomby na velvyslanectví Izraele a USA a na generální prokuratuře v hlavním městě Taškentu. K útoku se přihlásila Al-Kaida. Poté se uzbecká vláda zapojila po boku USA do boje proti terorismu. V roce 2005, v pátek 13. května, proběhla ve městě Andižan na východě země protivládní akce - ozbrojení povstalci v noci napadli policejní stanici, poté kasárny s vojáky a pak vězení. Bylo osvobozeno 526 vězňů. Následovalo vypálení radnice, divadla a celodenní demonstrace na náměstí proti vládě. Navečer vojáci stříleli do davu a několik set demonstrantů zabili. Západ uvalil na Uzbekistán embargo, ale jinak nezasáhl. V prosinci 2007 byl Karimov zvolen opět prezidentem. Volby nebyly Západem opět uznány za svobodné. Režim v zemi lze považovat za diktaturu. Opozice sice existuje, ale je stíhána státní policií.

Politika

Dnes, ačkoliv proklamativně demokratický, je Uzbekistán ovládán režimem autoritativního prezidenta Islama Karimova. Islam Karimov byl posledním generálním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu před rozpadem Sovětského svazu a i po osamostatnění Uzbekistánu mu po výhře v pochybných volbách zůstala moc v rukou. Prezident Karimov uplatňuje vůči svým občanům zostřenou represivní politiku, která je nominálně odůvodněna nutnou obranou před islámským extremismem. V současnosti je pod záminkou islamismu potlačována jakákoliv opozice. V oblasti známé tvrdými autoritářskými režimy není však považován za nejhorší.

Obyvatelstvo

Uzbekistán je s 30 miliony obyvatel nejlidnatější zemí střední Asie a po Ruské SFSR a Ukrajinské SSR byl třetí nejlidnatější sovětskou republikou. Počet obyvatel rychle stoupá: třetina obyvatel Uzbekistánu je ve věku pod 14 let.

Uzbekové tvoří s 80 % převážnou část populace a jejich podíl mírně stoupá. Dalšími etnickými skupinami jsou Rusové (5,5 %), Tádžikové (5 %), Kazaši (3 %), Karakalpakové (2,5 %), Tataři (1,5 %) a další.

Hospodářství

Uzbekistán je čtvrtý největší producent a druhý největší vývozce bavlny a sedmý producent zlata na světě. Je také významný producent zemního plynu, uhlí, mědi, oleje, stříbra, a uranu.

Galerie

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Literatura

• ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 80-7106-867-9.  

Externí odkazy

Souřadnice: 37°-46° S, 56°-73° V

• (rusky) (uzbecky) Facebook — Uzbekistán
• Braňte demokracii, ne diktátory: Češi zatkli uzbeckého „demokrata“
• lang_en Zpráva o zadržení Uzbeckého disidenta českou policií v zahraničním tisku
• (rusky) Stav jezer Uzbekistánu
• (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Узбекская советская социалистическая республика (Внутренние воды)“.
• Uzbekistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Uzbekistan (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Uzbekistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Uzbekistan [online]. U.S. Department of State, 2011-06-20, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Uzbekistan [online]. REV. 2011-07-21, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: Uzbekistan [online]. 2007-02-15, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: Uzbekistán [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-10, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky) 
• ALLWORTH, Edward, a kol. Uzbekistan [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)