Mezinárodní měnový fond

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mezinárodní měnový fond
Hlavní budova Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu, D.C.
Hlavní budova Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu, D.C.
Zkratka MMF
Vznik 22. července 1944
Typ mezinárodní ekonomická organizace
Sídlo Washington, D.C., USA
Členové 188 zemí
Úřední jazyk angličtina, francouzština, španělština
generální ředitel Christine Lagardeová
Hlavní orgán sbor guvernérů
Oficiální web www.imf.org

Mezinárodní měnový fond (zkráceně MMF, anglicky: International Monetary Fund, zkratka IMF) je mezinárodní organizace přidružená k OSN, jež si klade za cíl usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Byl založen v červenci 1944 a má v současnosti 188 členských států (z členů OSN do něj z různých důvodů nepatří jen Andorra, Kuba, Lichtenštejnsko, Monako, Nauru a Severní Korea). Hlavní sídlo MMF se nachází ve Washingtonu D.C.

Vznik MMF[editovat | editovat zdroj]

K založení Mezinárodního měnového fondu vedl především vývoj mezinárodní měnové soustavy po první světové válce, protože během světové hospodářské krize došlo v 30. letech 20. století ke zrušení zlaté měnové soustavy. Už koncem 30. let byl vznesen návrh na založení organizace, jež by vytvořila globální ekonomický systém, který by byl schopný čelit i velkým ekonomickým depresím.

Prakticky však k tomu bylo možno přistoupit až v rámci přípravy poválečného uspořádání světa a systému nových organizací pro mezinárodní spolupráci v čele s OSN. Mezinárodní měnový fond, na jehož přípravě se podílela i exilová vláda ČSR, byl založen 22. července 1944 schválením Článků dohody (Articles of Agreement) na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. 27. prosince 1945 Články dohody podepsalo 29 vlád včetně československé, čímž tento základní dokument upravující poslání a fungování fondu vstoupil v platnost. Samotná organizace vznikla (současně se svou sesterskou organizací Světovou bankou) v květnu 1946 jako součást poválečných rekonstrukcí, finanční operace Fondu byly zahájeny 1. března 1947. Československu bylo členství ukončeno v roce 1954 jako důsledek provedení neohlášené měnové reformy z roku 1953; jeho členství v MMF pak bylo obnoveno až roku 1990.

Cíle[editovat | editovat zdroj]

Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody jsou:

  • podporovat mezinárodní měnovou spolupráci
  • usnadňovat rozšiřování a vyvážený růst mezinárodního obchodu
  • podporovat devizovou stabilitu
  • napomáhat vytváření mnohostranných platebních systémů
  • dočasně zpřístupňovat své zdroje členům majícím potíže s platební bilancí
  • zkrátit trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů.

Prvotním úkolem MMF bylo dohlížet a řídit systém pevných devizových kursů, kdy se hodnota všech světových měn vztahovala ke zlatu a americkému dolaru. Americká vláda ustanovila hodnotu jedné unce zlata na 35 dolarů. Tento systém se stal základem mezinárodního obchodu považovaného za motor ekonomického růstu a prosperity. Druhým základním úkolem MMF bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy a ocitly se v potížích.

V roce 1971 zrušily USA (mezi jinými i v souvislosti s válkou ve Vietnamu) volnou směnitelnost dolaru a systém, který se o ni opíral, se rozpadl. Vytvořen byl systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF (tzv. floating), v němž je hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád.

Po těchto změnách začínala existence MMF postupně ztrácet smysl, ale Fond byl přesto zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky.

Postupně byly zapojovány další typy úvěrů:

  • úvěr ke stabilizačnímu financování výkyvů ve vývozu (Compensatory Financing of Export Fluctuations)
  • úvěr k financování výkyvů v nárazníkových zásobách surovin (Buffer Stock Financing)
  • úvěr k financování devizových následků růstu dovozních cen ropy (Oil Facility)
  • doplňková finanční facilita (Supplementary Financial Facility, vytvořená z dalších příspěvků členských zemí v r. 1977).

Od r. 1993 pak funguje STF (Systemic Transformation Facility) pro pomoc postkomunistickým zemím. Od svého vzniku zaplatila Česká republika MMF více než 50 miliard korun.[1]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Hlavní rozhodnutí vyžadují 85% většinu. Po celou historii MMF tak nelze bez souhlasu Spojených států amerických rozhodnout.

Jednou z hlavních aktivit MMF je dohled na mezinárodní finanční systém. Tato činnost (nazývá se „surveillance“, čili dozor nad finanční politikou členských států) je vykonávána hlavně formou pravidelné konzultace se zástupci jednotlivých členských států. MMF podle nich následně posuzuje podmínky, za kterých je měna toho kterého státu kupována či prodávána. Konzultace se provádí zpravidla jednou ročně a hodnotí i to, nakolik se členské státy řídí doporučeními MMF.

MMF je většinou spojován s obrovskými půjčkami zemím nacházejícím se v hospodářských krizích nebo na jejich počátku. V polovině devadesátých let poskytl Mexiku půjčku 18 miliard dolarů a Rusku více než 6,2 miliard dolarů a v červnu 1998 se zavázal k půjčce ve výši 35 miliard dolarů Indonésii, Koreji a Thajsku. Následně podpořil 20,4 miliardami dolarů hospodářský program Ruska pro rok 1998.

Fond své půjčky podmiňuje opatřeními na zlepšení platební bilance jednotlivých států, které mají zajistit návratnost půjček pro MMF.

Střednědobé půjčky jsou podmíněny tzv. Programy strukturálních úprav (Structural Adjustment Policies, SAPs), které mají za hlavní cíl privatizaci veřejných služeb. Požadovaná deregulace zahrnuje eliminaci omezení na finanční transakce a investice. MMF se prostřednictvím SAPs snaží integrovat zemi do světového obchodu a to např. tím, že ji stimuluje ke zvýšení exportu, zvyšování finanční podpory a snižováním daní zahraničním investorům a konečně také k odbourání veškerých bariér omezujících světový obchod (např. ochranných cel).

Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]

Sbor guvernérů (Board of Governors) je vrcholným orgánem MMF zastupujícím jednotlivé členské země, dalším organizačním stupněm je stejný počet jejich zástupců. Guvernéři a jejich zástupci bývají většinou ministry financí či řediteli centrálních bank jednotlivých států. Sbor guvernérů je oprávněný přijímat nové členy MMF, určovat výši členských kvot (objem kapitálu, který musí každá členská země každoročně zaplatit) a přidělovat SDR (zvláštní práva čerpání, viz dále). Sbor guvernérů se schází během výročních setkání MMF, zpravidla jednou ročně.

Vnitřní výbor (Interim Committee), složený z 24 guvernérů, funguje jako poradní orgán Sboru guvernérů.

Výkonný sbor (Executive Board/Board of Directors), se skládá z 24 zvolených nebo dosazených výkonných ředitelů. Osm členských států (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Saúdská Arábie, Velká Británie a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 ředitelů zastupuje jednotlivé skupiny států. Výkonný sbor je zodpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.) a schází se alespoň třikrát týdně.

Výbor pro rozvoj (Development Committee) je společným orgánem MMF a Světové banky. Zabývá se situací v rozvojových zemích a tvoří jej 24 členů, zpravidla se jedná o ministry financí či rozvoje členských států.

Generální ředitel MMF je volen Výkonným výborem na pětileté funkční období. Účastní se setkání Sboru guvernérů, Vnitřního výboru a Výboru pro rozvoj a dohlíží na zhruba 2700 zaměstnanců této organizace. MMF má pověst vysoce centralizované a hierarchické instituce, kde má ředitel nezanedbatelný vliv na politiku, programy a vlastní činnost organizace.

Podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel Světové banky občan USA.

Generální ředitelé[editovat | editovat zdroj]

Generální ředitelé Mezinárodního měnového fondu
květen 1946 - 6. května 1951 Camille Gutt Belgie
srpen 1951 - říjen 1956 Ivar Rooth Švédsko
prosinec 1956 - 5. května 1963 Per Jacobsson Švédsko
1. září 1963 - 1. září 1973 Pierre-Paul Schweitzer Francie
1. září 1973 - 17. června 1978 Johannes Witteveen Nizozemí
17. června 1978 - 16. ledna 1987 Jacques de Larosière Francie
16. ledna 1987 - 14. února 2000 Michel Camdessus Francie
1. května 2000 - 4. března 2004 Horst Köhler Německo
4. března 2004 - 4. května 2004 Anne Krueger, zastupující USA
4. května 200431. října 2007 Rodrigo de Rato Španělsko
1. listopadu 200718. května 2011 Dominique Strauss-Kahn Francie
18. května 20115. července 2011 John Lipsky, zastupující USA
od 5. července 2011 Christine Lagardeová Francie

Zvláštní práva čerpání[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR) jsou jednotnou měnou užívanou v rámci MMF (kromě Fondu jsou SDR užívána i v soukromém sektoru při složitějších transakcích). SDR tvoří hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie – zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému. MMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót. Členské kvóty tvoří základ celkového finančního obnosu, ze kterého MMF poskytuje půjčky jednotlivým zemím, a určují výši půjček pro jednotlivé země. Čím větší jsou příspěvky jednotlivých zemí, tím více si v době nouze mohou půjčovat. Výše kvót se pro každý členský stát určuje na základě jednotlivých ekonomických ukazatelů zahrnujících výši národního důchodu, rezerv a účast národní měny v mezinárodním obchodě. SDR jsou nekrytou měnou.[1]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Kučera: Kameny a násilím proti globalizaci, Praha, Lumírova ulice, 2000, vítěz Czech Press Photo

"Místo toho, aby Mezinárodní měnový fond plnil funkci věřitele v případě největší nouze, prosazuje zájmy mezinárodních bank a finančních institucí a jeho úloha připomíná vyhazovače v luxusním baru." Paul Hellyer, bývalý místopředseda kanadské vlády

Podle ekonoma Petra Macha "MMF nadělal za poslední desetiletí ve světě mnoho škody, když propagoval režimy fixních kurzů, které uvrhávaly jednu zemi za druhou do měnových krizí. Těmto zemím pak MMF půjčoval peníze na nesmyslné udržování neudržitelných kurzů jednotlivých měn k dolaru. Dnes slouží jako nástroj Evropské unie k obcházení vlastních pravidel a ke skrytému sanování eurozóny mimo legitimní rozhodování parlamentů."[1]

Přezdívky[editovat | editovat zdroj]

V některých zemích třetího světa je Mezinárodní měnový fond přezdíván "Institut bídy a hladomoru" ("Institute for Misery and Famine"). Existují však i další nelichotivé interpretace "IMF": "Imposing Misery and Famine", "Institute for Misery and Famine", "Inflation, Misery and Famine", či "International Misery and Famine". V roce 1998 se v médiích objevila i další interpretace zkratky - "It’s Mostly Fiscal/It’s Mainly Fiscal". Velmi nelichotivá interpretace - "International Mother Fuckers" - byla poprvé otištěna v novinách v roce 1997, ale do obecného povědomí se pravděpodobně dostala mnohem dříve.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MACH, Petr. Odejděme z MMF. Laissez faire [online]. 2. ledna 2011 [cit. 2011-07-04]. Dostupné online.  
  2. Imposing Misery and Famine (International Monetary Fund or IMF nickname)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]