Christine Lagardeová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Christine Lagardeová
Lagarde, Christine (official portrait 2011).jpg

Ministryně financí Francie
Ve funkci:
19. června 2007 – 29. června 2011
Předseda vlády François Fillon
Předchůdce Jean-Louis Borloo
Nástupce François Baroin

Generální ředitelka
Mezinárodního měnového fondu
Úřadující
Ve funkci od: 5. července 2011
Předchůdce John Lipsky (zastupující)

Narození 1. ledna 1956
(58 let a 239 dní)

Paříž, FRA Francie

Politický subjekt Union pour un mouvement populaire
Vzdělání Paris West University Nanterre La Défense
Sciences Po Aix
Profese advokátka
Náboženství římskokatolické
Ocenění Řád za zemědělské zásluhy, čestný doktorát a důstojník Řádu čestné legie
Commons Christine Lagarde
Lagardeová během stranického projevu, 2010

Christine Lagardeová (* 1. ledna 1956, Paříž) je francouzská pravicová politička, členka strany Unie pro lidové hnutí, od 5. července 2011 generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu. Od června 2007 zastávala v kabinetu Françoise Fillona čtyři roky pozici ministryně pro ekonomické záležitosti, finance a průmysl (zkráceně ministryně financí). Ve vládě Dominiqua de Villepina působila ve funkcích ministryně zemědělství a rybolovu a ministryně obchodu. Stala se vůbec první ženou na pozici ekonomické ministryně skupiny největších světových ekonomik G8.

Profesním zaměřením je právničkaadvokátka s profilací na pracovní právo a antimonopolní oblast. Byla zvolena první ženskou ředitelkou mezinárodní právnické firmy Baker & McKenzie. 16. listopadu 2009 ji deník The Financial Times vyhlásil nejlepším ministrem financí Eurozóny.[1]

V roce 2009 ji časopis Forbes označil za 17. nejmocnější ženu planety.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Paříži jako Christine Madeleine Odette Lallouette do rodiny vysokoškolských pedagogů. Střední školu navštěvovala v Le Havre (Seine-Maritime), část studia absolvovala také v marylandské Bethesdě na Holton Arms School. Poté vystudovala právnickou fakultu na Univerzitě Paříž X a magisterský titul obdržela na Institutu politických věd v Aix-en-Provence (Institut d'études politiques d'Aix-en-Provence).[3]

Poté nastoupila na místo postgraduální pracovnice do amerického Kongresu, v němž pracovala jako asistentka maineského senátora Williama Cohena, který se stal ve druhé Clintonově vládě ministrem obrany.

V minulosti byla také členkou francouzského reprezentačního družstva v synchronizovaném plavání.

Baker & McKenzie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 nastoupila k právnické společnosti Baker & McKenzie. O čtrnáct let později, roku 1995, postoupila do výkonného výboru a od října 1999 zastávala funkci ředitelky firmy.[4][5]

V roce 2004 se také stala prezidentkou komise pro globální strategické plánování.[6]

Zájem o evropské záležitosti ji vedl k otevření Centra pro evropské právo (European Law Centre), bruselského úřadu firmy Baker & McKenzie, který se věnuje především uplatňování evropského práva v praxi.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 2005–2007 se jako francouzská ministryně obchodu zasazovala o otevření nových trhů pro vývoz domácích výrobků, primárně v oblasti technologií. 18. května 2007 v rámci nové Fillonovy vlády získala úřad ministryně zemědělství[7] jenž vykonávala jeden měsíc, když se 18. června stala ministryní financí,[8] historicky první ženou v tomto úřadu vůbec.

Podle francouzského periodika Le Parisien měla v listopadu 2008 vyslovit názor, že je odhodlaná z Paříže učinit důležité finanční centrum islámu.[9]

V května 2011, v souvislosti s rezignací generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strausse-Kahna kvůli sexuální aféře, byla zmiňována jako hlavní kandidátka na tuto pozici.[10]

28. června v podvečer středoevropského času zvítězila ve volbě o post generální ředitelky Mezinárodního měnového fondu. 5. července se ujala tohoto úřadu.

Aféra Tapie[editovat | editovat zdroj]

Lagardeová je vyšetřována jako podezřelá svědkyně v aféře týkající odškodného pro někdejšího ministra a podnikatele Bernarda Tapieho. Lagardeová byla v roce 2008 ministryní financí, která rozhodla, aby se jeho spor se státem vlastněnou bankou Crédit Lyonnais řešil arbitráží, v níž podnikatel získal 400 000 eur.[11] Francouzská policie v březnu 2013 prohledala pařížský byt Lagardeové. Pokud by byla uznána vinnou, mohla by být odsouzena až k deseti letům vězení a pokutě 150 000 eur.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Christine Lagarde ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christine Lagarde na anglické Wikipedii.

  1. From Ralph Atkins, Andrew Whiffin and FT reporters.."FT ranking of EU finance ministers", FT.com, 2009-10-16. Ověřeno k 2010-01-02. 
  2. (anglicky) « The 100 Most Powerful Women », forbes.com
  3. BBC site
  4. Baker & McKenzie Firm History Baker & McKenzie, ověřeno: 8.12.2010
  5. "Executive Profile Christine Lagarde Bloomberg Businessweek, ověřeno: 8.12.2010
  6. Christine Lagarde biography [online]. Ministerstvo financí (Francie), [cit. 2009-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Décret du 18 mai 2007 relatif à la composition du Gouvernement
  8. Décret du 19 juin 2007 relatif à la composition du Gouvernement
  9. Le Parisien Les banques islamiques arrivent en France
  10. A Favorite Emerges for Helm of I.M.F. - NY Times
  11. Kauza zpronevěry: Šéfka MMF zatím vystupuje jako "podezřelá svědkyně"
  12. Šéfce MMF prohledala policie byt - kvůli podezření ze zpronevěry