Úvěr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Úvěr je, podobně jako zápůjčka, formou dočasného postoupení zboží nebo peněžních prostředků věřitelem na principu návratnosti dlužníkovi, který je ochoten za tuto půjčku po uplynutí nebo v průběhu doby splatnosti zaplatit určitý úrok. Kredit vzniklý bankovním úvěrem tvoří kolem 95 % oběživa prvního světa.[1]

V České republice existují základní dva druhy úvěrů. Prvním jsou bankovní úvěry, které poskytují bankovní instituce. Dohled nad bankovními úvěry provádí Česká národní banka. Bankovní úvěry mají větší požadavky na bonitu klienta a zajištění úvěru a naopak jsou výhodnější, co se týče úrokových sazeb. Druhým typem úvěrů jsou nebankovní, které může žadatel získat jak od společností, které se jejich poskytováním zabývají primárně, tak od dalších právnických osob i fyzických osob, pokud se jedná přímo o investory. Dohled nad nebankovními úvěry provádí Česká obchodní inspekce. Výhoda nebankovních úvěrů spočívá v menší náročnosti na bonitu klienta a zajištění úvěru – malé krátkodobé půjčky jsou poskytovány bez ručitele a požadavku na příjem.[2] Naopak mezi nevýhody nebankovních úvěrů patří vyšší úroková sazba a důraz na včasné splácení.

Mezi poskytovatelem úvěru a cílovým klientem obvykle figuruje i zprostředkovatel, který má za povinnost sjednat klientovi úvěr od investora (poskytovatele). Tento prostředník pracuje obvykle za úplatu.

Poskytnutí úvěru[editovat | editovat zdroj]

Poskytování úvěru patří mezi základní činnosti bank; je to hlavní položka jejich aktiv, která jim zajišťuje příjmy. Banky však nejsou jediné, kdo může úvěr poskytovat. Úvěry lze podmínit (tj. účelové úvěry), a to pořízením konkrétní věci, využitím určité služby atp. (řadíme sem např. hypoteční úvěry).

Úvěrový vztah mezi bankou (či případným jiným poskytovatelem) a fyzickou/právnickou osobou většinou vznikne uzavřením úvěrové smlouvy. U standardizovaných úvěrů jsou podmínky, které musí žadatel o úvěr splnit, standardizované a odvíjejí se od toho, zdali se jedná o fyzickou či právnickou osobu (u fyzických osob jsou jednodušší, neboť se nejedná o velké sumy a navíc těchto úvěrů se poskytuje mnoho[zdroj?]). Banka si například zjistí u klienta jeho osobní údaje a finanční situaci. U právnických osob se také analyzuje podíl vlastního a cizího kapitálu ve firmě, zkoumá se podíl krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých zdrojů. Nakonec je pak proveden tzv. přepočet bonity, tj. přepočtou se různé analýzy (likvidity, bonity, rentability aj.), ten se srovná s ostatními výsledky a poskytovatel se rozhodne, zdali může bezpečně úvěr poskytnout. V rozhodování se kromě již provedené analýzy klienta zohledňuje také i teritoriální příslušnost klienta[zdroj?] a další kritéria. Po sepsání a podpisu smlouvy pak může klient čerpat úvěr podle uvedených podmínek. Poskytovatel úvěru sleduje plnění těchto podmínek.

Druhy úvěru podle formy poskytnutí a splácení[editovat | editovat zdroj]

Zbožové úvěry 
poskytnuté a splácené ve zboží
Obchodní úvěry 
poskytnuté ve zboží a splácené v penězích
Revolvingové úvěry 
úvěry, kde postupné splácení ovlivňuje možnost opětovného čerpání
Pronájem placený dopředu nebo předplatné 
poskytnut v penězích a splácen ve zboží nebo službách
Peněžní úvěry 
skutečné poskytnutí peněz, i když nejčastěji v bezhotovostní podobě.
Závazkové úvěry a závazky 
ručení banky za svého klienta a případné zaplacení jeho závazku.
Alternativní formy financování 
klient získává finanční prostředky za určitých specifických podmínek

Spotřebitelský úvěr[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Spotřebitelský úvěr.

Právo poskytuje spotřebitelům zvláštní ochranu a tak např. byla zákonem o spotřebitelském úvěru[3] tomu, kdo nabízí spotřebitelský úvěr, stanovena povinnost uvádět v mj. reklamě tyto informace:

  • RPSN,
  • výpůjční úrokovou sazbu,
  • celkovou výši úvěru,
  • výši jednotlivých splátek,
  • dobu trvání spotřebitelského úvěru,
  • v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu jejich cenu a výši případné zálohy a
  • informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související s úvěrem.

Zajištění úvěrů[editovat | editovat zdroj]

Úvěry mohou či nemusí být zajištěné. Jejich zajištění však zvyšuje bance jistotu, že v případě problémů ze strany klienta dostane svoje peníze zpět a nese s sebou zpravidla nižší úrok. Banka si může nechat prověřit bonitu klienta či stanovit úvěrům limity. U některých úvěrů tak dlužník ručí zastavením svého (většinou nemovitého) majetku bance (akcesorické zajištění), jindy například směnkou nebo uzavřeným životním pojištěním s případným plněním ve prospěch banky. V případě abstraktního zajištění přímá vazba mezi úvěrem a zajištěním neexistuje – v takovém případě se ale nejedná o konkrétní směnku, ale v podstatě jakoukoliv, která bance zajistí vrácení vlastních peněz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Paul Grignon: Money as Debt, časový kód 00:18:30,672
  2. Srovnání nebankovních půjček [online]. OpravdováPůjčka.cz, [cit. 2013-05-28]. Dostupné online.  
  3. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty[editovat | editovat zdroj]

  • Money as Debt, 47minutová exkurze do historie a současnosti fungování peněz od Paula Grignona, doporučovaná jako studijní materiál pro toto téma (české titulky).