Prekluze
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prekluze (z lat. prae-clusio, uzavření) znamená zánik nároku i práva při nedodržení lhůty pro uplatnění práva, kterou zákon v těchto případech stanoví. Na rozdíl od promlčení není prekluze všeobecná, nýbrž nastává jen tam, kde zákon stanoví lhůtu pro zánik práva. Při prekluzi nárok nezůstává ani jako naturální obligace, plnění z prekludovaného nároku může být požadováno zpět jako bezdůvodné obohacení. K prekluzi přihlíží soud ex offo, tedy i bez návrhu dlužníka. V trestním právu se lhůty, které mají charakter prekluze, zvou lhůtami promlčecími.
Promlčení je případ, kdy právo nezanikne, ale pokud povinná osoba namítne promlčení, zaniká možnost úspěšného dovolání se práva u soudu. Soud právo nepřizná, i když to existuje. Zaniká nárok na domáhání práva.
