Vyšší moc

Vyšší moc (lat. vis maior) je zvláštní právní skutečnost, spočívající v mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události, která způsobí škodu. Za tu ale nikdo obvykle neodpovídá, protože jde o okolnost zásadně vylučující odpovědnost. Vyšší mocí je v tomto smyslu např. živelní pohroma, revoluce apod.

Již v římském právu platila v případě vyšší moci zásada Casus a nullo praestatur (za náhodu nikdo neodpovídá). Pokud vznikne škoda a nikomu za ni nelze přičíst zavinění, jde o náhodu v právním smyslu (casus). Ta může být buď prostá (casus minor), nebo kvalifikovaná (casus maior), tedy vyšší moc. Její kvalifikovanost spočívá v tom, že je mimořádná a nepředvídatelná a že ji nešlo za daných podmínek ani při vynaložení veškerého potřebného úsilí odvrátit. Při vzniku škody se pak rozlišuje mezi odpovědností subjektivní, která je závislá na subjektivním zavinění, za jakoukoli náhodu se tudíž neodpovídá a poškozený proto nese všechny škodlivé následky sám, a odpovědností objektivní, kde lze vždy žádat odškodnění v případě náhody prosté. V případě náhody kvalifikované jen ve zcela výjimečných případech, jako je např. odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné použité věci podle § 421a občanského zákoníku.

Současný občanský zákoník, ani obchodní zákoník nicméně výslovně pojem „vyšší moci“ nepoužívají, vrací se k němu až nový občanský zákoník.