Viktor Knapp
| Viktor Knapp | |
|---|---|
|
poslanec Národního shromáždění ČSSR
|
|
| Ve funkci: 1964 – 1968 |
|
|
poslanec Federálního shromáždění (SL)
|
|
| Ve funkci: 1969 – 1971 |
|
|
|
|
| Narození | 18. prosince 1913 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. června 1996 |
| Politický subjekt | KSČ |
| Choť | Marta Knappová |
| Vzdělání | Univerzita Karlova |
Akademik Viktor Knapp /Prof. JUDr. PhDr. Dr.h.c. Viktor Knapp, DrSc./ (18. prosince 1913 Praha – 29. června 1996[1]) byl jeden z nejvýznamnějších českých právníků druhé poloviny 20. století, československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Obsah |
[editovat] Život
Knapp vystudoval smíchovské gymnázium. V letech 1932–1936 vystudoval Právnickou fakultu UK, v letech 1936–1939 a 1945–1949 vystudoval při zaměstnání sociologii a historii na Filozofické fakultě UK.
Před válkou pracoval v nakladatelství Sfinx a v Literárních novinách. V letech 1937–1939 byl na vojně, kde zažil příhody švejkovského formátu, a to i za mobilizace. Po válce vstoupil do komunistické strany a stal se místopředsedou osidlovacího úřadu. V letech 1948–1954 (především tedy během výkonu funkce Klementa Gottwalda) byl vedoucím politického odboru Kanceláře presidenta republiky. V této funkci se také účastnil procesu s Miladou Horákovou a ze druhého dne procesu podal hlášení, ve kterém uvedl, že ze strany soudce byl trestní řád procesní dodržován.[2]
Od roku 1948 byl docentem správního práva na Vysoké škole politické a sociální, od roku 1951 byl profesorem občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak působil až do 90. let, kdy nuceně odešel na plzeňskou právnickou fakultu. Od roku 1952 byl členem korespondentem nově vytvořené Československé akademie věd (ČSAV), později ředitelem Ústavu státu a práva ČSAV. Od roku 1962 byl řádným členem ČSAV. V 50. a 60. letech byl rovněž československým delegátem v UNESCO.
V letech 1948–1950 byl za právnické dvouletky členem rekodifikační komise pro občanské právo, předsedou subkomise pro práva věcná. Občanský zákoník z roku 1950 je poměrně kvalitní, byť ani on se nevyhnul některým deformacím, např. oddělení vlastnictví stavby od vlastnictví pozemku. Za nové rekodifikace v letech 1960–1965 byl od práce odstaven, takže na podobě občanského zákoníku z roku 1964 nemá žádný podíl. V roce 1966 byl hostujím profesorem na Sorbonně; přednášel též ve Štrasburku, Montpellier, Aix-en-Provence, v Nancy a v Toulouse.
Jeho autorita byla stejně silná jako kdysi Antonína Randy – právnického Palackého. Kromě řady monografií, učebnic a článků je hlavním autorem středního občanského zákoníku z roku 1950 a velké novely občanského zákoníku z roku 1991.
Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[3][4] Jako předseda ústavněprávního výboru byl zpravodajem návrhu ústavního zákona o československé federaci. K roku 1968 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu státu a práva ČSAV z obvodu Krnov.[5]
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Kojetín), kde setrval do července 1971, kdy rezignoval na poslanecký mandát.[6] Za normalizace byl odstaven.
Jeho manželka prof. JUDr. Marta Knappová, DrSc. (26. listopadu 1925 – 1. prosince 2008) byla také právničkou, profesorkou občanského práva.
[editovat] Některá díla
- Problém nacistické právní filosofie. Praha 1947; reprint 2002, ISBN 80-86473-21-X
- et al.: Učebnice občanského a rodinného práva I – III. Orbis, Praha 1953–1954
- O možnosti použití kybernetických metod v právu. Praha 1963
- Odporovatelnost. In Právo a zákonnost 7/1992, p. 377 sq.
- O převodu vlastnictví smlouvou, In Ad notam 3/1995, str. 49
- Poznámky o fideikomisární substituci, In Ad notam 5/1995, str. 110
- Kdo co vymyslel aneb Posuny času (Do diskuse o koncepci občanského zákoníku). In Právní rozhledy 3/1996, pp. 111–112
- et al: Občanské právo hmotné 1 – 2. Codex, Praha 1995; 2. vydání ASPI, Praha 2002, ISBN 978-80-7357-466-6
- Teorie práva. C. H. Beck, Praha 1995, ISBN 80-7179-028-1
- Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. C. H. Beck, Praha 1996, ISBN 80-7179-089-3
[editovat] Ukázka z díla
| „ | Člověk se rodí ve společnosti, v níž existuje právo, a v ní i umírá. V ní prožívá celý svůj individuální (ontogenetický) vývoj. Právo z člověka dělá „občana“ a tím vlastně rozdvojuje jeho osobnost. Zároveň se ale právo na celém světě a odedávna vyhýbá pojmu „člověk“. Tak např. i naše Listina základních práv a svobod sice v preambuli mluví o přirozených právech člověka a odlišuje je tam od práv občana a v čl. 1 používá termín „lidé“, ale pak se z ní „člověk“ ztrácí a je zahalen výrazem „každý“, „všichni“ atd. Podobně je tomu i v právu jiných států. Je těžko vysvětlitelné, proč tomu tak je. Vždyť přece právo na nikoho jiného, než na člověka, působit nemůže a pro nikoho jiného, než pro člověka, nemůže platit. | “ |
| — Knapp, V.: Teorie práva. C. H. Beck, Praha 1995, str. 13 | ||
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Knapp Viktor [online]. abart-full.artarchiv.cz, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Zpráva V. Knappa o procesu s M. Horákovou a spol. převzatá z IVANOV, Miroslav. Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, Praha, 1991
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky)
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky)
[editovat] Literatura
- Proměny času. Vzpomínky nestora české právní vědy. Nakladatelství Prospektum, Praha 1998, 256 pp., ISBN 80-7175-063-8
