Aix-en-Provence
| Aix-en-Provence |
||
|---|---|---|
Radnice |
||
|
||
| poloha | ||
| zeměpisné souřadnice: | 43° 31′ 52″ s. š., 5° 27′ 14″ v. d. | |
| nadmořská výška: | 73-511 m n. m. | |
| stát: | ||
| région: | Provence-Alpes-Côte d'Azur | |
| département: | Bouches-du-Rhône | |
| arrondissement: | Aix-en-Provence | |
|
Aix-en-Provence
|
||
| rozloha a obyvatelstvo | ||
| rozloha: | 186,08 km² | |
| počet obyvatel: | 142 743 (2008) | |
| hustota zalidnění: | 767 obyv. / km² | |
| správa | ||
| starosta: | Maryse Joissains-Masini | |
| PSČ: | 13000-13090 | |
| INSEE: | 13001 | |
Aix-en-Provence [ˌɛksɑ̃pʀɔˈvɑ̃s] je město na jihu Francie v departmentu Bouches-du-Rhône a regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Nachází se asi 30 km severně od Marseille. Jedná se o typické univerzitní město, ze 140 100 obyvatel je asi 30 000 studentů.
Obsah |
Historie [editovat]
Na místě dnešního města byla již před 2 000 let př. n. l. keltská a ligurská osídlení, v roce 122 př. n. l. zde v místě významného termálního pramene vzniklo první římské město v Galii Aquae Sextiae Salluvorum.
S rozšířením křesťanství v 5. století bylo město povýšeno na biskupství, později arcibiskupství a stalo se politickým centrem celé provincie. Od roku 1182 vládla v Aix provensálská šlechta, mezi lety 1501 – 1789 zde sídlil provensálský parlament.
V roce 1409 zde Ludvík II. z Anjou založil univerzitu. Za vlády jeho syna René byl Aix už centrem kulturního a uměleckého dění regionu. Tato zlatá doba vedla bezpochyby k legendě o královně Janě (Jeanne) a „dobrém králi René“, jehož socha je vystavena v horní části Cours Mirabeau. Rok po jeho smrti byla Provence připojena k francouzskému království. Město se ale po celá dvě staletí odmítalo podřídit centralistické politice monarchie. Teprve Ludvíku XIV. se podařilo vzpurné město zkrotit a nastolit řád v oblasti práva a náboženství. Nastalo období společenského a ekonomického rozkvětu města, vznikla nová luxusní čtvrť Mazarin založená roku 1646 bratrem slavného kardinála, která se stala novým bydlištěm místní šlechty a významných představitelů města. S vzestupem Marseille však Aix ztrácel svůj politický vliv, situace se znovu zlepšila až od 70. let 20. století, kdy zde začalo vznikat hlavně díky moderní univerzitě centrum výzkumu v oblasti výpočetní techniky.
Památky [editovat]
Městečko Saint Sauver zároveň se čtvrtí Cité Comtale tvoří nejstarší část města. Prostírá se od katedrály k věži s astronomickým orlojem. Na horním konci ulice Gaston de Saporta (starodávné antické cestě) se nalézají středověké trosky hradeb. Katedrála Saint-Sauveur, stojící podle legendy na Apollonově chrámě, byla vystavěna mezi 5. a 18. stoletím a spojuje tak v sobě tři rozdílné styly – románský, gotický a barokní. Nedaleko katedrály stojí Les Thermes Sextius, postavené na starověkých románských lázních Sextius. Slavný Cours Mirabeau, dnes přezdívaný díky své dlouhé aleji krásných platanů jako „zelený tunel“, byl vystavěn v roce 1650 a sloužil jako dvůr na kočáry. Dnes patří mezi jednu z nejrušnějších částí města plnou pouličních umělců, luxusních měšťanských domů a elegantních butiků. Okrajové bulváry jsou postaveny na dřívějších hradbách. Za povšimnutí stojí také Cité du livre umístěné v bývalé továrně na zápalky, kde nalezneme krom jiného knihovnu a videotéku s lyrickým uměním Často jsou zde také pořádány výstavy a konference. Místo je také sídlem nadace francouzského básníka Saint-John Perse, s možností jedinečné prohlídky mistrových děl. Perse studoval práva, poté se stal diplomatem, blízkým spolupracovníkem tehdejšího ministra zahraničí A. Brianda a nakonec generálním tajemníkem francouzského ministerstva zahraničních věcí. Zúčastnil se všech důležitých jednání mezi dvěma válkami. Po porážce Francie odešel do USA, kde pracoval v knihovně Kongresu. Po osvobození odmítl nabízené diplomatické funkce a žil střídavě v USA a na jihu Francie, kde se roku 1950 usadil natrvalo. Roku 1950 také dostal cenu americké poezie, v roce 1959 mu byla udělena Velká národní cena za literaturu a konečně roku 1960 mu byla přiřčena jednomyslně cena za literaturu. V Aix je také spousta muzeí, z nichž stojí za pozornost muzeum Granet, ve kterém se do 17. září pořádá k 100. výročí úmrtí malíře Paula Cézanna velkolepá výstava se 116 mistrovskými díly (více viz příloha č. 1)
Vývoj počtu obyvatel [editovat]
Počet obyvatel 
Podnebí [editovat]
Středozemní: teplé v létě, slunečné a chladné v zimě, mírné na podzim a na jaře. Teploty občas klesnou pod nulu (-8,5 °C et −12 °C Les Milles v únoru 2005). V létě naopak extrémně vysoké (>40 °C).
Vzdělání [editovat]
Aix je velké univerzitní město s více než 40 000 studenty. Université de Provence Aix – Marseille I Hlavní obory -humanitní vědy, matematika, fyzika, chemie, přírodní vědy Université d'Aix – Marseille II Hlavní obory – Matematika, informatika, fyzika, chemie, biologie, oceánologie, ekologie, mechanika kapalin a plynů, lékařství, farmacie a stomatologie, ekonomie Université d'Aix – Marseille III Hlavní obory – Věda a technika : organická chemie, fyzika, přírodověda, geologie, fyziologie, neurofyziologie, mechanika, matematika, foto-elektrika Sociální vědy : právo, ekonomie, politologie, správa a řízení, urbanismus Institut politických věd
V Aix je také několik lyceé (střední škola) a collége a umělecko-technická škola.
Ekonomika a průmysl [editovat]
Město je jedním z nejvýznamnějších center pro výzkum v oblasti informatiky, letectví, elektroniky a životního prostředí. Nachází se zde důležitá síť podniků v oblasti telekomunikace, průmyslového inženýrství a výpočetní techniky, jmenovitě ve výrobě softwaru a programování. Le Pays d'Aix jsou největším střediskem francouzské i evropské mikroelektroniky. Sídlí zde dva přední světoví výrobci integrovaných obvodů – STMicroelectronics a ATMEL. S Aix se také spojuje světoznámá značka ESTHEDERM, výrobce exkluzivní kosmetiky s vlastním výzkumným centrem v Aix en Provence. Provence je rovněž největším světovým výrobcem helikoptér – EUROCOPTER. Aix je také hlavním centrem pro výrobu oliv a olivového oleje. V Pays d'Aix můžeme napočítat až 2 000 výrobců oleje a zhruba 300 000 udržovaných olivovníků. V údolí Aix najdeme také téměř 50 vinic, které se rozprostírají na ploše 3 500ha a spolu s dalšími provensálskými vinicemi jsou nejstaršími v Evropě. Vyváží se odtud do celého světa známé odrůdy vín jako Grenache, Syrah, Cabernet Sauvignon a Mourvèdre, z bílých odrůd např. Rolle (francouzský název pro italské Vermentino). Díky svým službám a vyspělým technologiím prochází Aix obdobím hospodářského rozvoje. Výstavba nové čtvrti Sextius Mirabeau se stala největším evropským urbanistickým projektem. Turistické město – asi 800 000 turistů ročně, nalézá se v kraji Bouches du Rhone v regionu Provence, který je nejnavštěvovanějším ve Francii. Roční zisk z cestovního ruchu Aix en Provence činí přibližně 150 mil. euro. 13 266 podniků, z nichž 359 má více než 50 zaměstnanců. Dochází zde v posledních letech k největšímu nárůstu místních poplatků ve Francii (téměř 8%) zatěžujících daňový základ.
Sport [editovat]
Aix-en-Provence je zejména známé díky klubu amerického fotbalu Les Argonautes (rekordman v počtu titulů) a ženskému basketbalovému týmu le Pays d'Aix Basket 13 (v minulosti mistryně Evropy). Kromě toho působí na vysoké úrovni i házenkářský (Aix UC) a volejbalový (Aix UC) klub, dále klub šermu, badmintonu, taekwonda a squashe (vicemistr světa je z Aix-en-Provence) a ragby (Pays d'Aix Rugby Club). Plavkyně Virginie Dedie (olympijská vítězka a mistryně světa v synchronizovaném plavání) je členkou místního plaveckého klubu.
Významné osobnosti [editovat]
Určitě nejznámější osobností Aix en Provence byl Paul Cézanne. Ve městě jsou stezky vyznačené zlatými dlaždicemi s mistrovou iniciálou C, které vedou na jeho nejvíce frekventovaná místa, od rodného domu (28, rue l´Opéra) až k jeho poslední adrese, ulici Boulegon 23. Je možná i návštěva malířova ateliéru des Lauves. (Více viz příloha c.1) Cézannovým velmi dobrým přítelem se stal Emil Zola, který se přestěhoval s rodiči do Aix když mu byli čtyři roky. V nedalekém zámku Vauvenargues žil také slavný Pablo Picasso, který je zde podle svého přání pochován ve své zahradě. Z českých osobností sem před svým útěkem do USA v roce 1940 emigroval Bohuslav Martinů, slavný skladatel, houslista a pedagog, který zde poté jezdil až do své smrti na prázdniny (více viz příloha č. 2). Jezdíval sem i Jiří Mucha, syn slavného malíře, český prozaik, scenárista, překladatel a publicista. Na nějakou dobu zde také emigroval malíř Rudolf Kundera a žil tu také Otakar Kubín, malíř, grafik a sochař.
Slavní obyvatelé a rodáci [editovat]
- Ramon Berenguer V. Provensálský (1205 – 1245), provensálský hrabě
- Eleonora Provensálská (1223 – 1291), anglická královna
- Pierre-Joseph Garidel (1658 – 1737), lékař
- André Campra (1660 – 1744), hudební skladatel
- Luc de Clapiers, markýz z Vauvenargues (1715 – 1747), prozaik a moralista
- Michel Adanson (1727 – 1806), botanik a etnolog
- Gabriel de Riqueti, Comte de Mirabeau (1749 – 1791), politik, zastánce konstituční monarchie, fyziokrat, řečník, spisovatel a publicista
- Antoine Balthazar Joseph, baron d’André (1759 – 1825), roajalista, aktér Velké francouzské revoluce
- François Mignet (1796 – 1884), historik
- Adolphe Thiers (1797 – 1877), historik a politik, první prezident třetí republiky
- Paul Cézanne (1839 – 1906), malíř
- Émile Zola (1840 – 1902), spisovatel
- Darius Milhaud (1892 – 1974), hudební skladatel
- Victor Vasarely (1906 – 1997), francouzský malíř a grafik maďarského původu
- Georges Duby (1919 – 1996), historik
- Hélène Grimaud (* 1969), klavíristka
- Arnaud Clément (* 1977), tenista
Partnerská města [editovat]
Askalon, Israel, 1995
Bath, Velká Británie, 1977
Coimbra, Portugalsko, 1985
Granada, Španělsko, 1979
Kartágo, Tunisko, 1992
Perugia, Itálie, 1970
Tübingen, Německo, 1960
V okolí Aix en Provence… [editovat]
Aix en Provence je ideální základnou k řadě zajímavým výletům. Jen pár kilometrů od města se tyčí jeden z jeho symbolů, hora Sainte Victoire, mnohokrát zvěčněná jejím nesporným obdivovatelem Paulem Cézannem. Za návštěvu stojí také města Nîmes nebo starobylý Avignon, mezi dalšími krásnými městy Montpellier a Cassis se můžete obdivovat nádheře průzračně modrých skalnatých zátok. Určitě by se nemělo zapomenout ani na „galský Řím“ Arles se svým bažinatým krajem plných pelikánů a solných jezírek, kde sedláci chovají bílé koně a černé býky k pořádání zápasů. K vidění jsou také malebné vesničky v horách Luberon jako Les Baux, Bonnieux nebo Lacoste s hradem kontroverzního hraběte de Sade.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
(francouzsky) Oficiální stránky města