Listina základních práv a svobod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Listina základních práv a svobod je deklarací základních lidských práva a svobod. Byla přijata spolu s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Federálním shromážděním. Pod zániku České a Slovenské Federativní Republiky byla republikována usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993. Podle Ústavy České republiky je součástí ústavního pořádku.

Práva s svobody obsažené v Listině jsou přirozenoprávního původu, to znamená, že nebyly vytvořeny zákonodárcem, ale jiným způsobem (přirozené právo), což má za následek to, že není možné je zákonem zrušit nebo nadmíru omezit

Obsah

[editovat] Právní status Listiny

Listina byla přijata hlasováním [Federální shromáždění Federálního shromáždění] společně s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., není však označena za jeho přílohu ani součást. Tento ani žádný jiný ústavní zákon nestanovil postup, jakým má nebo smí být Listina přijímána nebo měněna. Proto se liší výklady, zda Listina byla součástí ústavního zákona, nebo zda se Listinou rozumí tento zákon jako celek, nebo zda je samostatným ústavním zákonem zvláštního druhu, popřípadě zda jde o dokument zcela zvláštního druhu, který nelze označit za zákon ani ústavní zákon. Novelizována nicméně byla ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., což dokládá, že se s ní jako s ústavním zákonem zacházelo. Z těchto rozdílů ve výkladu plynou další pochybnosti, jaký status má Listina v českém právním řádu.

Ústava České republiky, přijatá Českou národní radou a vyhlášená před zánikem(Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní republiky], prohlásila Listinu základních práv a svobod (aniž by blíže specifikovala její formu a způsob přijetí) za součást [ústavní pořádek|ústavního pořádku] České republiky. Současně byla jako součást ústavního pořádku Listina vyhlášena formou usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ve znění, v jakém byla vyhlášena Federálním shromážděním v roce 1991.

Podle některých názorů, například podle redakce edice Úplné znění v nakladatelství [Sagit], na základě čl. 112 odst. 3 Ústavy České republiky má ústavní zákon č. 23/1991 Sb. sílu [zákon právo zákona]. Podle jiných názorů však čl. 112 odstavcem 2 Ústavy byl tento zákon zcela zrušen společně se všemi zákony, které novelizovaly tehdejší ústavu, popřípadě má stále sílu ústavního zákona, protože je považován za nedílnou součást vyhlášení Listiny, která je zmíněna v čl. 112 odst. 1 Ústavy, a tedy nespadá do specifikace „ostatní ústavní zákony“ uvedené v čl. 112 odst. 3.

Je-li Listina základních práv a svobod považována za samostatný dokument nezávislý na ústavním zákoně č. 23/1991 Sb., pak sice nebyl její právní status snížen z ústavního zákona na obyčejný zákon, ale lze vznést pochybnosti o tom, zda vůbec byla [legalita|legálním] a [legitimita|legitimním] způsobem přijata, protože žádný ústavní zákon nestanovil, kdo a jakým způsobem smí Listinu přijímat, vyhlašovat nebo měnit.

[editovat] Struktura Listiny

Listina začíná preambulí. Další text je rozdělený do hlava a dále na články.

  • Hlava první - obecná ustanovení
  • Hlava druhá - lidská práva a základní svobody
  • Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin
  • Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva
  • Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu
  • Hlava šestá - ustanovení společná

[editovat] Základní práva a svobody podle Listiny

upravit část Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

V preambuli se Federálního shromáždění odvolává na

Základní práva a svobody jsou v Listině označeny jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Z této formulace a z preambule Listiny vyplývá, že Listina tato práva a svobody nezakládá (nevytváří), ale deklaruje jako přirozená práva existující nezávisle na Listině. Některá práva jsou přiznána každému, některá jen občanům.

Listina deklaruje

  • základní principy demokratického právního státu
    • rovnost lidí v důstojnosti a v právech
    • nezávislost státu na náboženství nebo ideologii
    • státní moc lze uplatňovat jen podle zákona
    • práva lze omezovat jen zákonem a při zachování základních práv a svobod
    • právo na soudní a jinou právní ochranu
      • výlučnost soudů v rozhodování o vině a trestu
      • právo na právní pomoc v řízení před veřejnými orgány, právo na obhajobu
      • právo vyjádřit se ke všem důkazům
      • právo na veřejné projednání bez průtahů
      • presumpce neviny
      • retroaktivita práva v trestních věcech se uplatňuje jen ve prospěch žalovaného
      • nelze dvakrát trestně stíhat tentýž čin
    • právo na náhradu škody způsobené nezákonným postupem státu
    • právo (občanů) na odpor v případě narušení řádu základních práv a svobod (čl. 23)
  • právo na život
    • lidský život je hoden ochrany již před narozením (v návaznosti na to, že každý má právo na život, čl. 6 odst. 1, a nikdo nesmí být zbaven života, odst. 2, účinnost je však relativizována odstavcem 4)
    • trest smrti se nepřipouští (čl. 6 odst. 3)
  • nedotknutelnost osoby a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu
  • právo na ochranu zdraví, bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, na zdravotní pomůcky za podmínek stanovených zákonem (čl. 31)
  • právo na příznivé životní prostředí
  • fyzickou osobní svobodu lidí
    • zákaz zbavení svobody pro neschopnost dostát smluvnímu závazku
    • stíhání nebo zbavení svobody je možné jen z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, v mezích daných Listinou
    • zákaz nucených prací nebo služeb včetně vojenské služby s výjimkami uvedenými v Listině
    • svoboda pohybu a pobytu (některá z práv se vztahují jen na občany)
  • soukromí, sebeurčení a ideová svoboda
    • svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby
    • svoboda náboženského projevu, svoboda projevu obecně
    • právo na informace, zákaz cenzury, právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace
    • nedotknutelnost osobního soukromí a obydlí, právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o své osobě, ochrana tajemství uchovávaných i zasílaných písemností a zpráv
    • právo odepřít výpověď, jestliže by jí někdo způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké
    • právo (občanů) na tajné hlasování ve volbách
  • právo každého na vzdělání
    • pro občany bezplatnost vzdělání ve státních základních a středních školách, podle možností též na vysokých
  • omezení práv ve vzdělání
    • povinnost školní docházky po dobu, kterou stanoví zákon (jiné formy vzdělání než školní docházku, například domácí vzdělávání, zde Listina neuznává)
    • nestátní školy lze zřizovat a vyučovat za nich jen za podmínek stanovených zákonem (což je omezení svobody šířit informace pro vyučující a svobody vyhledávat informace pro žáky)
  • majetková práva
  • skupinová a politická práva
    • povinnost veřejných orgánů poskytovat informace o své činnosti
    • právo na úplné a včasné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů
    • právo občanů podílet se na veřejné správě přímo nebo volbami zástupců, rovnost přístupu občanů k veřeným funkcím
    • petiční právo (nejen pro občany, ale pro každého)
    • shromažďovací právo
    • sdružovací právo
    • svobodná soutěž politických sil
  • národnostní a etnická práva občanů, kteří jsou příslušníky etnických menšín
    • právo svobodně rozhodovat o své národnosti, které není ničím omezeno ani podmíněno (čl. 3 odst. 2)
    • ochrana před újmou kvůli etnické příslušnosti
    • právo etnických menšin na rozvoj, vlastní kulturu, sdružování
    • právo na užívání vlastního jazyka, vzdělání ve vlastním jazyce, užívání jazyka v úředním styku
    • právo účasti na řešení věcí týkajících se etnických menšin
  • hospodářská práva
    • právo na svobodnou volbu povolání a svobodné podnikání
    • právo každého na získávání prostředků pro život prací a právo občanů na hmotné zajištění, pokud bez své viny nemohou předchozí právo vykonávat
    • právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky
    • právo na ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti
    • právo na stávku za zákonem stanovených podmínek
    • právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, při ztrátě živitele a ve hmotné nouzi
  • ochrana rodiny a dětí

Ústavní zákon č. 162/1998 Sb. Listinu novelizoval, když prodloužil možnost zadržení osoby předtím, než bude předána soudu, ze 24 na 48 hodin. Tím bylo prokázáno, že nezrušitelné právo lze ústavním zákonem omezit.

Některé druhy základních práv a svobod však ani Listina explicitně nezmiňuje, například v oblasti svobody rozhodování o vlastním těle, životě a zdraví, v oblasti mezilidských vztahů (například právo na přátelství a lásku a jejich respektování a ochranu), osobního štěstí a dalších.

[editovat] Koho Listina zavazuje

Ačkoliv Listina formuluje převážně pouze práva, aniž by vždy dostatečně zřetelně vyjádřila, komu z konstatování práv vyplývají povinnosti a omezení nutná k ochraně těchto práv a svobod, obvykle se za povinnou osobu považuje především stát a jeho orgány, případně i další orgány veřejné moci, například orgánů nižších územních samospráv. V některých ustanoveních Listiny jsou ukládány povinnosti nebo omezení i jiným osobám než státu, zpravidla „každému“ (např. „nikdo nesmí“). Ale z Listiny vyplývají i povinnosti. Pokud má např. někdo zaručené právo na život a ocitne se v ohrožení života, tak má každý povinnost přiměřeně pomoci s jeho zachováním.

Listina ani ústava nepodporují žádný jednotný výklad o tom, nakolik povinnosti k zajištění základních práv a svobod náležejí také jednotlivcům a soukromým subjektům. V praxi tak došlo například k výkladovému sporu, zda povinnost zajištění práva na bezplatnou zdravotní péči (čl. 31 Listiny) přísluší lékařům v případě, kdy stát a subjekty veřejného pojištění takovou povinnost nesplní.

Vzhledem k tomu, že trestní zákon a přestupkový zákon ukládají sankce za jednání, které ony ani jiný zákon přímo nezakazují (což je v rozporu s ustanovením Ústavy a Listiny, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod), bývá občas legalita a legitimita trestního a přestupkového práva odvozována z toho, že zákaz páchat přestupky a trestné činy vyplývá jednotlivcům přímo z Listiny. Zdaleka ne všechny skutkové podstaty trestných činů a přestupků však lze jako ochranu základních práv a svobod úspěšně a nesporně vyložit.

Právní řád (ústavnost) je povinen respektovat a chránit celý mocenský systém státu, speciálním orgánem na ochranu ústavnosti je Ústavní soud České republiky.

[editovat] Literatura

Schweigl, Johan - Tauchen, Jaromír. První dodatek americké Ústavy v praxi. In Mekon 2008 CD Příspěvků X. ročníku mezinárodní konference ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava. Ostrava : VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. 10 s. ISBN 978-80-248-1704-0.

[editovat] Související články

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Listina_z%C3%A1kladn%C3%ADch_pr%C3%A1v_a_svobod“