Listina základních práv a svobod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Question book-new.svg Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.


Listina
Listina základních práv a svobod
Předpis státu
Druh předpisu fakticky ústavní zákon
Číslo předpisu 2/1993 Sb.
Obvyklá zkratka LZPS
Údaje
Autor Česká národní rada
Schváleno 16. prosinec 1992
Platnost 28. prosinec 1992
Účinnost 28. prosinec 1992
Související předpisy
Ústava České republiky
Oblast úpravy
Lidská práva
Ústavní právo
Předpis státu
Druh předpisu ústavní zákon
Číslo předpisu 23/1991 Sb.
Obvyklá zkratka LZPS
Údaje
Autor Federální shromáždění
Schváleno 9. leden 1991
Platnost 8. únor 1991
Účinnost 8. únor 1991

Listina základních práv a svobod je deklarací přirozených základních lidských práv a svobod v někdejším československém, dnes jen v českém a méně výrazně i ve slovenském právním řádu. Její pojetí práv vychází z jusnaturalismu, který základní (tzv. přirozená) práva nadřazuje i nad ústavu. Byla přijata Federálním shromážděním ČSFR dne 8. února 1991 společně s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky byla republikována usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ve stejném znění, v jakém byla vyhlášena Federálním shromážděním v roce 1991. Podle Ústavy České republiky je součástí ústavního pořádku. Práva a svobody obsažené v Listině jsou odvozeny z přirozeného práva, což znamená, že nebyly vytvořeny zákonodárcem (jsou dle čl. 1 „nezadatelná“) a to má za následek to, že není možné je zákonem zrušit nebo nadmíru omezit (jsou v článku 1 deklarována jako „nezrušitelná“).

V mezinárodním měřítku jsou analogií a vzorem československé listiny například anglická Magna charta libertatum z roku 1215, anglická listina z roku 1689, Deklarace práv člověka a občana ve Francii roku 1789, dále Listina práv, která byla v roce 1791 vyhlášena jako dodatek ústavy Spojených států amerických (roku 1776 ji předcházela listina práv ve Virginii), a podobné listiny v dalších státech (1960 listina práv v Kanadě, 1990 na Novém Zélandu a desítky dalších) a Všeobecná deklarace lidských práv, která byla v roce 1948 vyhlášena Valným shromážděním OSN.

Obsah

[editovat] Právní status Listiny

[editovat] Česká a Slovenská Federativní Republika

Listina byla navržena, projednávána, schvalována a vyhlášena společně s ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, není však označena za jeho přílohu ani součást. Tento ani žádný jiný ústavní zákon nestanovil postup, jakým má nebo smí být Listina přijímána nebo měněna. Proto se liší výklady, zda Listina byla součástí ústavního zákona, nebo zda se Listinou rozumí tento zákon jako celek, nebo zda je samostatným ústavním zákonem zvláštního druhu, popřípadě zda jde o dokument zcela zvláštního druhu, který nelze označit za zákon ani ústavní zákon.[zdroj?]

Známý je výrok Václava Klause, který údajně Listinu základních práv a svobod označil za plevel ústavy, což mu bylo později znovu vyčítáno například Richardem Falbrem v roce 2004 při sporech o obsazování ústavního soudu.[1]

[editovat] Česká republika

Ústava České republiky, přijatá Českou národní radou a vyhlášená před zánikem České a Slovenské Federativní republiky, prohlásila Listinu základních práv a svobod (aniž by blíže specifikovala její formu a způsob přijetí) za součást ústavního pořádku České republiky. Současně byla jako součást ústavního pořádku Listina vyhlášena formou usnesení předsednictva České národní rady 16. prosince 1992 a vydána jako Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění, v jakém byla vyhlášena Federálním shromážděním v roce 1991 a prohlásilo ji za součást ústavního pořádku České republiky.[2]

Podle některých názorů, například podle redakce edice Úplné znění v nakladatelství Sagit, na základě čl. 112 odst. 3 Ústavy České republiky má ústavní zákon č. 23/1991 Sb. sílu zákona.[3] Podle jiných názorů však čl. 112 odstavcem 2 Ústavy byl tento zákon zcela zrušen společně se všemi zákony, které novelizovaly tehdejší ústavu,[4] popřípadě má stále sílu ústavního zákona, protože je považován za nedílnou součást vyhlášení Listiny, která je zmíněna v čl. 112 odst. 1 Ústavy, a tedy nespadá do specifikace „ostatní ústavní zákony“ uvedené v čl. 112 odst. 3.[zdroj?]

V České republice byla novelizována ústavním zákonem č. 162/1998 Sb., což dokládá, že s ní český parlament jako s ústavním zákonem zacházel.

[editovat] Slovenská republika

Na Slovensku nebyla v období zániku Československa Listina republikována, avšak většina jejích ustanovení byla převzata přímo do Ústavy (čl. 5–54). Původní Listina však nadále platí souběžně s Ústavou: článkem 152 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky (460/1992 Zb.) byly převzaty všechny československé ústavní zákony, zákony a ostatní všeobecně závazné právní předpisy, pokud neodporují ústavě. Výslovně ústava Listinu nezmiňuje, avšak Listina nebyla na Slovensku zrušena ani nebyl oprávněnými orgány konstatován její rozpor s Ústavou SR.

[editovat] Text listiny

Listina začíná preambulí. Další text je rozdělený do šesti hlav.

  • Hlava první - obecná ustanovení
  • Hlava druhá - lidská práva a základní svobody
  • Hlava třetí - práva národnostních a etnických menšin
  • Hlava čtvrtá - hospodářská, sociální a kulturní práva
  • Hlava pátá - právo na soudní a jinou právní ochranu
  • Hlava šestá - ustanovení společná

[editovat] Preambule listiny

V preambuli se Federálního shromáždění odvolává na

[editovat] Základní práva a svobody podle Listiny

Crystal Clear app kedit.png Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete ji vhodně vylepšit.
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

Základní práva a svobody jsou v Listině označeny jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Z této formulace a z preambule Listiny vyplývá, že Listina tato práva a svobody nezakládá (nevytváří), ale deklaruje jako přirozená práva existující nezávisle na Listině. Některá práva jsou přiznána každému, některá jen (státním) občanům.

Listina deklaruje

  • základní principy demokratického právního státu
    • rovnost lidí v důstojnosti a v právech
    • nezávislost státu na náboženství nebo ideologii
    • státní moc lze uplatňovat jen podle zákona
    • práva lze omezovat jen zákonem a při zachování základních práv a svobod
    • právo na soudní a jinou právní ochranu
      • výlučnost soudů v rozhodování o vině a trestu
      • právo na právní pomoc v řízení před veřejnými orgány, právo na obhajobu
      • právo vyjádřit se ke všem důkazům
      • právo na veřejné projednání bez průtahů
      • presumpce neviny
      • retroaktivita práva v trestních věcech se uplatňuje jen ve prospěch žalovaného
      • nelze dvakrát trestně stíhat tentýž čin
    • právo na náhradu škody způsobené nezákonným postupem státu
    • právo (občanů) na odpor v případě narušení řádu základních práv a svobod (čl. 23)
  • právo na život lidský život je hoden ochrany již před narozením (v návaznosti na to, že každý má právo na život, čl. 6 odst. 1, a nikdo nesmí být zbaven života, odst. 2, účinnost je však relativizována odstavcem 4)
  • nedotknutelnost osoby a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu
  • právo na ochranu zdraví, bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění, na zdravotní pomůcky za podmínek stanovených zákonem (čl. 31)
  • právo na příznivé životní prostředí
  • fyzickou osobní svobodu lidí
    • zákaz zbavení svobody pro neschopnost dostát smluvnímu závazku
    • stíhání nebo zbavení svobody je možné jen z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, v mezích daných Listinou
    • zákaz nucených prací nebo služeb včetně vojenské služby s výjimkami uvedenými v Listině
    • svoboda pohybu a pobytu (některá z práv se vztahují jen na občany)
  • soukromí, sebeurčení a ideová svoboda
    • svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby
    • svoboda náboženského projevu, svoboda projevu obecně
    • právo na informace, zákaz cenzury, právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace
    • nedotknutelnost osobního soukromí a obydlí, právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o své osobě, ochrana tajemství uchovávaných i zasílaných písemností a zpráv
    • právo odepřít výpověď, jestliže by jí někdo způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké
    • právo (občanů) na tajné hlasování ve volbách
  • právo každého na vzdělání
    • pro občany bezplatnost vzdělání ve státních základních a středních školách, podle možností též na vysokých
  • omezení práv ve vzdělání
    • povinnost školní docházky po dobu, kterou stanoví zákon (jiné formy vzdělání než školní docházku, například domácí vzdělávání, zde Listina neuznává)
    • nestátní školy lze zřizovat a vyučovat za nich jen za podmínek stanovených zákonem (což je omezení svobody šířit informace pro vyučující a svobody vyhledávat informace pro žáky)
  • majetková práva
  • skupinová a politická práva
    • povinnost veřejných orgánů poskytovat informace o své činnosti
    • právo na úplné a včasné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů
    • právo občanů podílet se na veřejné správě přímo nebo volbami zástupců, rovnost přístupu občanů k veřeným funkcím
    • petiční právo (nejen pro občany, ale pro každého)
    • shromažďovací právo
    • sdružovací právo
    • svobodná soutěž politických sil
  • národnostní a etnická práva občanů, kteří jsou příslušníky etnických menšin
    • právo svobodně rozhodovat o své národnosti, které není ničím omezeno ani podmíněno (čl. 3 odst. 2)
    • ochrana před újmou kvůli etnické příslušnosti
    • právo etnických menšin na rozvoj, vlastní kulturu, sdružování
    • právo na užívání vlastního jazyka, vzdělání ve vlastním jazyce, užívání jazyka v úředním styku
    • právo účasti na řešení věcí týkajících se etnických menšin
  • hospodářská práva
    • právo na svobodnou volbu povolání a svobodné podnikání
    • právo každého na získávání prostředků pro život prací a právo občanů na hmotné zajištění, pokud bez své viny nemohou předchozí právo vykonávat
    • právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky
    • právo na ochranu výsledků tvůrčí duševní činnosti
    • právo na stávku za zákonem stanovených podmínek
    • právo na hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, při ztrátě živitele a ve hmotné nouzi
  • ochrana rodiny a dětí

Ústavní zákon č. 162/1998 Sb. Listinu novelizoval, když prodloužil možnost zadržení osoby předtím, než bude předána soudu, ze 24 na 48 hodin. Ačkoliv tedy všechna uvedená práva jsou od počátku deklarována jako nezrušitelná, v tomto případě bylo již vyhlášené nezrušitelné právo novelou omezeno.

Některé druhy základních práv a svobod však ani Listina explicitně nezmiňuje, například v oblasti svobody rozhodování o vlastním těle, životě a zdraví, v oblasti mezilidských vztahů (například právo na přátelství a lásku a jejich respektování a ochranu), osobního štěstí a dalších.

[editovat] Koho Listina zavazuje

Ačkoliv Listina formuluje převážně pouze práva, aniž by vždy dostatečně zřetelně vyjádřila, komu z konstatování práv vyplývají povinnosti a omezení nutná k ochraně těchto práv a svobod, obvykle se za povinnou osobu považuje především stát a jeho orgány, případně i další orgány veřejné moci, například orgánů nižších územních samospráv. V některých ustanoveních Listiny jsou ukládány povinnosti nebo omezení i jiným osobám než státu, zpravidla „každému“ (např. „nikdo nesmí“). Ale z Listiny vyplývají i povinnosti. Pokud má např. někdo zaručené právo na život a ocitne se v ohrožení života, tak má každý povinnost přiměřeně pomoci s jeho zachováním.

Listina ani ústava nepodporují žádný jednotný výklad o tom, nakolik povinnosti k zajištění základních práv a svobod náležejí také jednotlivcům a soukromým subjektům.[zdroj?] V praxi tak došlo například k výkladovému sporu, zda povinnost zajištění práva na bezplatnou zdravotní péči (čl. 31 Listiny) přísluší lékařům v případě, kdy stát a subjekty veřejného pojištění takovou povinnost nesplní.

Vzhledem k tomu, že trestní zákon a přestupkový zákon ukládají sankce za jednání, které ony ani jiný zákon přímo nezakazují (což je v rozporu s ustanovením Ústavy a Listiny, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod), bývá občas legalita a legitimita trestního a přestupkového práva odvozována z toho, že zákaz páchat přestupky a trestné činy vyplývá jednotlivcům přímo z Listiny.[zdroj?] Zdaleka ne všechny skutkové podstaty trestných činů a přestupků však lze jako ochranu základních práv a svobod úspěšně a nesporně vyložit.[zdroj?]

Základní práva a svobody jsou podle čl. 4 Ústavy České republiky pod ochranou soudní moci. Speciálním orgánem pro ochranu ústavnosti a základních lidských práv a svobod je Ústavní soud České republiky, avšak ústavní pořádek je samozřejmě povinen respektovat celý mocenský systém státu.

[editovat] Literatura

  • Schweigl, Johan - Tauchen, Jaromír. První dodatek americké Ústavy v praxi. In Mekon 2008 CD Příspěvků X. ročníku mezinárodní konference ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava. Ostrava : VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. 10 s. ISBN 978-80-248-1704-0.

[editovat] Související články

logo Wikizdrojů
Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem:

[editovat] Reference

  1. ↑ Mezi Senátem a prezidentem Václavem Klausem ve čtvrtek opět zajiskřilo, Český rozhlas, zprávy, 8. 4. 2004
  2. ↑ http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Listina základních práv a svobod na webu PSČR
  3. ↑ např. číslo 325 edice ÚZ (Úplné znění), Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, stav k 11. 4. 2002, vydává Jiří Motloch – Sagit, ISBN 80-7208-299-X, str. 23
  4. ↑ čl. 112 odst. 2 Ústavy České republiky, č. 1/1993 Sb.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Listina_z%C3%A1kladn%C3%ADch_pr%C3%A1v_a_svobod“
V jiných jazycích