Ústavní pořádek České republiky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ústavní pořádek České republiky představuje souhrn ústavních zákonů a dalších pramenů ústavního práva České republiky. Podle článku 112 Ústavy České republiky lze dovodit, že se ústavním pořádkem rozumí souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou výslovně jmenovaných pramenů práva v úrovni nejvyšší právní síly.[P 1]
Podle článku 112 odstavce 1 Ústavy České republiky tvoří ústavní pořádek České republiky:[1]
- Ústava České republiky
- Listina základních práv a svobod,[P 2]
- ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992
- ústavní zákony přijaté podle této Ústavy
- ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice České republiky.
Pod ústavními zákony přijatými dle Ústavy České republiky je míněno:
- ústavní zákony pro určité instituty Ústavy České republiky, například čl. 11 o změně státní hranice; čl. 100 odst. 3 o vytvoření nebo zrušení vyššího územního samosprávného celku,
- ústavní zákony měnící nebo doplňující Ústavu České republiky, například ústavní zákon o bezpečnosti České republiky.
Obsah |
[editovat] Odkazy
[editovat] Poznámky
- ↑ Ostatní do účinnosti Ústavy platné ústavní zákony sice podle článku 112 odstavce 3 platnými zůstávají, ale mají právní sílu už jen jako "obyčejné" zákony.
- ↑ Listina je dle čl. 3 a 112 odst. 1 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku. Ačkoliv Listina není formálně prohlášena za ústavní zákon, co do právní síly je s ústavními zákony srovnatelná. Měněna a doplňována může být Listina jen formou ústavních zákonů dle dikce čl. 9 odst. 1 Ústavy.
[editovat] Reference
- ↑ Čl. 112 odst. 1 Ústavy České republiky
