Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod je nejdůležitější lidskoprávní úmluvou sjednanou v rámci Rady Evropy a základem regionální mezinárodněprávní ochrany lidských práv v Evropě. Byla podepsána v Římě dne 4. listopadu 1950.

Československo bylo roku 1992 vůbec prvním státem střední a východní Evropy, který se stal stranou Úmluvy (úmluva byla ratifikována 18. března 1992 a publikována pod č. 209/1992 Sb.).

Práva zaručená Úmluvou

• povinnost respektovat lidská práva (čl. 1)
• právo na život (čl. 2)
• zákaz mučení (čl. 3)
• zákaz otroctví a nucených prací (čl. 4)
• právo na svobodu a osobní bezpečnost (čl. 5)
• právo na spravedlivé řízení (čl. 6)
• uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7)
• právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8)
• svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 9)
• svoboda projevu (čl. 10)
• svoboda shromažďovací a sdružovací (čl. 11)
• právo uzavřít manželství (čl. 12)
• právo na účinný právní prostředek nápravy (čl. 13)
• zákaz diskriminace (čl. 14) - platí subsidiárně k ostatním právům zaručeným Úmluvou

Katalog práv vyjmenovaných v Úmluvě byl později doplněn dalšími právy, zaručenými v protokolech k Úmluvě.

Přehled protokolů

Číslo protok.	Otevření smlouvy	Vstup v platnost	Obsah
1	20. 3. 1952	18. 5. 1954	Nová práva: ochrana vlastnictví, právo na vzdělání a právo na svobodné volby.
2	6. 5. 1963	21. 9. 1970	Zavedení pravomoci ESLP podávat posudky k výkladu EÚLP a jejím dodatkům.
3	6. 5. 1963	21. 9. 1970	Změna čl. 29, 30 a 34.
4	16. 9. 1963	2. 5. 1968	Nová práva: zákaz vězení pro dlužníky, svoboda pohybu a pobytu, zákaz vyhoštění státních občanů, zákaz kolektivního vyhoštění cizinců.
5	20. 1. 1966	20. 12. 1971	Změna čl. 22 a 40.
6	28. 4. 1983	1. 3. 1985	Nová práva: zrušení trestu smrti (lze užít jen ve výjimečných případech).
7	22. 11. 1984	1. 11. 1988	Nová práva: právo na procedurální záruky při vyhoštění cizinců, právo na odvolání v trestních věcech, právo na odškodnění za nezákonné odsouzení, ne bis in idem, rovnost v právech a povinnostech mezi manželi.
8	19. 3. 1985	1. 1. 1990	Evropská komise pro lidská práva získala možnost ustavit Komory, o nejméně sedmi členech, které posuzovali individuální stížnosti, které mohly být vyřešeny na základě konstantní judikatury či nepředstavovaly vážnou otázku při interpretaci EÚLP. Komise rovněž mohla zřídit výbory o nejméně třech členech, kteří mohli jednomyslně deklarovat nepřijatelnost stížnosti. Tato ustanovení se neaplikují na stížnosti států.
9	6. 11. 1990	1. 10. 1994	Právo stěžovatele obrátit se se svou stížnosti přímo na soud. Komise však musí stížnost shledat přijatelnou. Do přijetí tohoto protokolu rozhodoval soud pouze na návrh komise či státu.
10	25. 3. 1992		Změny v hlasování ve Výboru.
11	11. 5. 1994	1. 11. 1998	Racionalizace soudního procesu. Všechna tvrzená porušení práv jsou postupována přímo novému stálému soudu. Ve většině případů zasedá soud v sedmičlenných senátech. Soud se zabývá individuálními i mezistátními stížnostmi. Podání se zřejmými vadami mohou být odmítnuta jako nepřijatelná na základě jednomyslného hlasování výboru tří soudců. Stěžovatel může v určitých případech ve lhůtě 3 měsíců od vyhlášení rozsudku požádat o projednání případu před Velkým senátem. Výbor ministrů se již nezabývá meritem případů, ale zabývá se prosazováním rozhodnutí soudu.
12	4. 11. 2000	1. 4. 2005	Změna čl. 14 – zavedení obecného zákazu diskriminace.
13	3. 5. 2002	1. 7. 2003	Absolutní zákaz trestu smrti. Zákaz vypovězení nebo výjimek z protokolu č. 13.
14	13. 5. 2004	1. 6. 2010	Odmítání beznadějných případů jedním soudcem namísto tříčlenného výboru. Zavedení nového kritéria přijatelnosti stížnosti - podstatná újma na právech.
14bis	27. 5. 2009	1. 10. 2009

Související články

• Listina základních práv a svobod
• Charta základních práv EU
• Všeobecná deklarace lidských práv

Externí odkazy

• (česky) Text Úmluvy
• (anglicky) Přehled dodatkových protokolů