Ústavní zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ústavní zákon je právní předpis nejvyšší právní síly, který mění nebo doplňuje ústavu. Ústavním zákonem je v českém právním systému i sama Ústava. Ústavní zákony jsou obvykle[zdroj?] přijímány kvalifikovanou většinou, v některých státech je ke změně ústavy třeba referenda. Rigidní ústavy jiným způsobem měnit nelze.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Ústavní pořádek České republiky a Seznam ústavních zákonů České republiky.

Ústavní zákony v České republice přijímá Parlament České republiky, a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Prezident je nemůže vetovat.[1]

Mnoho právních nejasností vzniká tím, že slovem „zákon“ je v některých ustanoveních podle některých výkladů míněn pouze „prostý“ zákon, zatímco v jiných ustanoveních je jím zjevně míněn jakýkoliv zákon včetně ústavního zákona.[zdroj?] K věci se částečně vyjádřil Ústavní soud, když v roce 2009 rozhodoval o souladu ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny s ústavou, resp. s jejím materiálním jádrem. Prohlásil za nezbytné vztáhnout kategorii ústavních zákonů do pojmu „zákon“ v čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, protože jinak by pravomoc přezkoumávat je neměl a to by znamenalo, že by nemohl chránit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Podpůrně pak uvedl, že „dikce Ústavy pro případy, ve kterých nutno vyloučit z rámce pojmu „zákon“ kategorii zákonů ústavních, tuto skutečnost výslovně zakotvuje [viz čl. 50 odst. 1, čl. 62 písm. h) Ústavy]“.[2]

Jiné státy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišování prostých a ústavních zákonů existovalo již v Československu[3] a převzala je kromě České republiky i Slovenská republika.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čl. 39 odst. 4 a čl. 50 odst. 1 Ústavy České republiky
  2. Nález Ústavního soudu ze dne 10.9.2009, sp.zn. Pl. ÚS 27/09
  3. Čl. I odst. 2 zákona č. 121/1920 Sb.
  4. Čl. 84 odst. 4 a čl. 86 písm. a) Ústavy SR

Související články[editovat | editovat zdroj]