Referendum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Referendum (z latinského referendus, které znamená „věc, o níž má být podána zpráva“),[1] česky také všelidové hlasování, je rozhodnutí všech občanů nebo i všech obyvatel v otázkách zákonodárných nebo výkonných. Jde o jednu z forem přímé demokracie. V referendu se ale obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb, někdy však autoritativní vůdce státu využije referenda k legitimizaci své moci (schválení převratu, prodloužení funkčního období; k tomu přistoupili nejnověji např. vládci některých zemí Střední Asie[2][3]).

V mnoha demokraciích jsou taková rozhodnutí pro volené reprezentanty a státní správu závazná a právo na referendum je zakotveno v ústavě. Příkladem je Švýcarsko a Lichtenštejnsko (od roku 1848), ale i (v různě vyvinuté podobě) většina států USA, částečně Irsko, všechny spolkové země Německa [4] (například v Bavorsku od roku 1995, v prvním desetiletí 835 referend, 1371 iniciativ[5]) nebo Itálie. Základní otázky jsou podřízeny rozhodnutí občanů v povinném referendu. Zatímco rozhodnutí v jiných záležitostech jsou předmětem fakultativního referenda, které je vyvoláno závaznou občanskou iniciativou. Např. referenda o schválení tzv. ústavy EU se v té či oné formě konaly v řadě členských zemí EU, přičemž občané Francie a Nizozemska v létě 2005 její návrh odmítli, čímž její ratifikace skončila.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Referenda lze rozlišovat:[6]

  • podle závaznosti výsledku na závazné a doporučující (konzultativní)
  • podle jejich právní nutnosti na obligatorní a fakultativní
  • podle území, kde se konají, na celostátní a místní

Situace v České republice[editovat | editovat zdroj]

Celostátní referendum[editovat | editovat zdroj]

Česká ústava referendum předpokládá ve svém čl. 2 odst. 2, který zní: ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Zůstává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán. Do ustavení Senátu v roce 1996 nebyl žádný návrh zákona o obecném referendu v Poslanecké sněmovně schválen;[7][8][9] po ustavení Senátu byl zákon schválen v Poslanecké sněmovně v roce 2001,[10] a v roce 2005[11] následně pak zamítnut Senátem. V dubnu 2012 vláda předložila Poslanecké sněmovně další z návrhů zákona o celostátním referendu.[12]

Pro referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii byl vydán speciální ad hoc ústavní zákon č. 515/2002 Sb.[13]

Místní referendum[editovat | editovat zdroj]

Český právní řád umožňuje pořádání tzv. místního referenda.[14][15] Pro platnost místního referenda je na rozdíl od voleb do zastupitelstev stanovena minimální procentuální hranice účasti. Původní zákon č. 298/1992 Sb. tuto hranici stanovil na 25 % oprávněných voličů.

Zákon č. 22/2004 Sb. (proti kterému nehlasoval ani jeden poslanec či senátor[16][17]) zvýšil účast nutnou pro platnost místního referenda na 50 % oprávněných voličů. Největší obcí, kde se podařilo v letech 2004 až 2007 překročit tuto hranici, byla Velká Bíteš s necelými 4 000 voliči.[18] Např. v místním referendu o hlavním nádraží v Brně, konaném v roce 2004 přišlo k urnám 25 % oprávněných voličů, takže podle tehdejší úpravy bylo neplatné, a to přestože se rozhodovalo o největším projektu v historii města (celková výše investic cca. 30 miliard Kč). Od přijetí novely zákona č. 169/2008 Sb. je hranice platnosti stanovena na 35 % účasti všech oprávněných voličů. Rozhodnutí přijaté v referendu je závazné, pokud pro něj hlasovala většina hlasujících a nejméně 25 % všech oprávněných voličů, tedy i těch kteří nevolili. Při účasti 35 % je rozhodnutí závazné, pokud pro něj hlasuje 71,43 % zúčastněných.[19] Největší obcí, kde se podařilo platné místní referendum uspořádat, byla v roce 2013 Plzeň.[20].

Zastánci nádraží v centru se v roce 2014 v Brně znovu (po deseti letech) vrátili k otázce polohy nádraží. Na počátku roku deklarovala iniciativa Nádraží v centru potřebu znovu ověřit skutečný postoj obyvatelstva[21] k odsunu a vyzvala reprezentaci města k vypsání lidového hlasování. Když se tak nestalo, počala se shromažďováním podpisů nutných pro jeho vypsání. Počátkem května 2014 oznámila počet větší jak poloviční[22]. Pravděpodobnost referenda v Brně se tím dostala na poměrně vysokou mez. Pokud bude referendum v Brně skutečně uspořádáno, pak bude druhým největším po všeobecném referendu o přístupu k Evropské unii a bude prvním opakovaným referendem v české historii. Jedním z důvodů je jednak přetrvávající odpor veřejnosti a také změna právních podmínek, která na rozdíl od prvního v roce 2004 dává nově velkou šanci na právně závazný výsledek.

Do konce července 2014 sesbírali iniciátoři přibližně 20 000 podpisů, tento výsledek ohlásili a podpisy předali magistrátu města Brna, který je tak zavázán referendum vyhlásit k termínu nejbližších voleb, tedy referendum týkající se důležité železniční otázky České republiky (polohy a modernizace nádraží) se uskuteční ve dnech 10. a 11. října 2014 spolu s komunálními a senátními volbami.

Krajské referendum[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2011 lze uspořádat referendum i na krajské úrovni, a to o všech věcech, které patří do samostatné působnosti kraje. Výjimkou je např. rozpočet kraje, obecně závazná vyhláška kraje, zřízení či zrušení krajských orgánů nebo volba či odvolání hejtmana kraje, jeho náměstků a dalších jmenovaných či volených členů krajských orgánů. Stejně tak nelze konat referendum tehdy, pokud by položená otázka byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy. Už platně uskutečněné referendum nelze po dobu dvou let opakovat.

O konání krajského referenda rozhoduje zastupitelstvo kraje, přičemž návrh může kromě zastupitelů podat každý, koho podpoří alespoň 6 % osob, které v daném referendu mohou hlasovat. Aby bylo platné, zúčastnit se ho musí alespoň 35 % obyvatel a rozhodnutí je pak pro zastupitelstvo kraje a orgány kraje závazné tehdy, jestliže se pro něj vysloví nadpoloviční většina hlasujících a alespoň 25 % obyvatel.[23]

Paradox obrácení účinku menšinového hlasu[editovat | editovat zdroj]

Jak bylo zmíněno výše, rozhodnutí přijaté v místním nebo krajském referendu je závazné, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:[19][23]

  1. Hlasovala pro něj většina zúčastněných voličů
  2. Hlasovalo pro něj alespoň 25 % všech oprávněných voličů
  3. Hlasování se zúčastnilo alespoň 35 % všech oprávněných voličů

Představme si nyní případ, kdy se referenda zúčastní pouze 25 % oprávněných voličů a všichni hlasují „ANO“. Třetí podmínka není splněna a proto z referenda závazné rozhodnutí nevzejde. Přijde-li však dalších 10 % oprávněných voličů, kteří všichni hlasují „NE“, dosáhne účast požadované hranice 35 % a výsledkem referenda je závazné rozhodnutí „ANO“. Odevzdané hlasy „NE“ tedy paradoxně vedou k závaznému přijetí rozhodnutí „ANO“.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
— Článek 21 Listiny základních práv a svobod

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOLUB, J.; LYER, S.. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 3. vyd. Praha : SPN, 1982. S. 413.   Citováno podle RIGEL, Filip. Místní referendum v evropském kontextu. In CZUDEK, Damian; KOTÁSEK, Josef; NECKÁŘ, Jan. Interakce českého a evropského práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-210-4881-2. S. 295–318, na str. 295.
  2. http://euroasia.euweb.cz/9-2002_sa_stejskalova.htm
  3. http://kult.webz.cz/kosobnost.htm
  4. http://www.wegweiser-buergergesellschaft.de/politische_teilhabe/abstimmungen/
  5. http://www.democracy-international.org/referendumsinbavaria.html
  6. HENDRYCH, Dušan, a kol. Právnický slovník. Praha : C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-059-1. Heslo Referendum.  
  7. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=2096
  8. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=1874
  9. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=1&T=494
  10. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&T=1039
  11. http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&t=914
  12. Sněmovní tisk 661
  13. Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
  14. http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/referend.html
  15. http://www.mvcr.cz/rady/zakladni/refere2.html
  16. http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=32895&o=4
  17. http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=4325&O=4
  18. http://www.law.muni.cz/sborniky/cofola2008/files/pdf/sprava/rigel_filip.pdf
  19. a b http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6352602
  20. http://zpravy.ihned.cz/c1-59111750-vysledky-referend-plzen-zamitla-nakupni-centrum
  21. Aktivisté zahájí kampaň za druhé referendum in:Brněnský deník ROVNOST 17.1. 2014
  22. Brněnští aktivisté zamítají obě varianty vlakového nádraží in:archiweb/ČTK 19.5. 2014
  23. a b Zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů (dostupné on-line)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]