Přímá demokracie

Přímá demokracie je demokratická forma vlády, ve které se vůle lidu přímo přenáší do procesu politického rozhodování. V původním významu termín popisoval státní zřízení antické polis jako byly například starověké Athény. V tomto původním pojetí jde o protipól zastupitelské demokracie. Moderní význam termínu zahrnuje celý soubor doplňků zastupitelské demokracie, kterými je volič vtažen do procesu politického spolurozhodování.

Charakteristika

Přímá demokracie ve svém původním významu popisovala zřízení, ve kterém politický lid skrze lidové hlasování rozhodoval o politickém obsahu. Toto zřízení je realizovatelné pouze ve státě s maximálně desítkami tisíc obyvatel[citace?!?], jelikož se na vládě podílí každý občan přímo a spolurozhoduje v každém hlasování. V moderní zastupitelské liberální demokracie jsou často začleňovány prvky přímé demokracie, jako referendum, přímá volba atd., jde však pouze o doplňky zastupitelské demokracie, které se snaží o vyšší participaci občanů.

Přímá demokracie má z pravidla tři efekty, a to za prvé začlenění témat, které vycházejí z požadavků lidu, do politické diskuse, za druhé mohou lidové iniciativy zrychlovat politický rozhodovací proces a za třetí funguje jako efektivní vyjádření nespokojenosti se současným politickým stavem.

Principy přímé demokracie

Principy athénské přímé demokracie

Počátek přímé demokracie je datován do 6. století př. n. l., kdy archont Solón zavedl reformy vedoucí k demokratizaci systému. Politické pravomoci byly postupně rozděleny mezi Radu pěti set, Lidový sněm a Porotní soudy. Vrchol athénské demokracie nastal za vlády Perikla v 5. století př. n. l. Athénská přímá demokracie byla vysoce exkluzivní. Na věcech veřejných se podíleli jen svobodní občané mužského pohlaví a určitého věku. Ze čtvrt milionu obyvatel Athén se na politickém rozhodování podílela sotva čtvrtina. Systém athénské přímé demokracie si vynucoval několik podmínek: za prvé existenci otroků, kteří zajišťovali volný čas občanům, kteří ho věnovali věcem veřejným, za druhé odlišné chápání svobody, jíž chápali jako svobodu kolektivní, narozdíl od současného chápání individuální svobody a za třetí vysokou vzdělanost občanů v oboru správy věcí veřejných, rétoriky apod. Lidový sněm byl vrcholem procesu tvorby politiky, účastnili se ho všichni svobodní občané a drželi určitou míru zákonodárné, výkonné i soudní moci. Rada pěti set fungovala jako procedurální a přípravný výbor sněmu. K ochraně demokracie sloužil tzv. ostrakismus, ve kterém občané rozhodovali, zda nějaký demagog neohrožuje demokracii. Ostatní soudní záležitosti spravovali Porotní soudy, jež tvořili svobodní občané vybráni losem.

Principy moderní přímé demokracie

V moderních státních zřízeních jde pouze o doplnění zastupitelské demokracie o prvky přímé demokracie.

Typologie nástrojů moderní přímé demokracie dle Helge Batt:

• Pozitivní nástroje:

1. Občanský podnět - nezávazné vyjádření veřejného mínění o navrhovaných zákonech.
2. Referendum - návrh zákona je předložen k posouzení občanů.
   1. Fakultativní referendum (nepovinné, konzultativní): v tomto případě přichází návrh na referendum z Parlamentu, je-li iniciováno voliči a splňuje-li počet jejich hlasů příslušné kvorum pro vypsání tohoto druhu referenda;
   2. Mandatorní referendum (povinné, obligatorní): pro případy předepsané zákonem nebo Ústavou (zpravidla pro změny ústavy);
3. Lidová iniciativa - umožňuje lidu navrhnout zákon, pokud získají dostatečný počet podpisů občanů a/nebo podporu Parlamentu. Dalšími podobnými iniciativami můžou být tzv. pokyny voličů (jako petice a deputace) či všelidová diskuse (nezávazně používána v lidových demokraciích).
4. Plebiscit - forma lidového zákonodárství, iniciována a vyhlášena Parlamentem či Vládou ad hoc.

• Negativní nástroje:

1. Lidové veto (ratifikační referendum) - umožňuje lidu vyjádřit se pro potvrzení přijetí či zamítnutí zákona. Dle působnosti se dělí na lokální a celostátní.
2. Odvolatelnost poslanců (imperativní mandát) - nepatří do základních rysů přímé demokracie a v praxi vedl k deformaci systému a závislosti poslanců. V současnosti se téměř nepoužívá.

Elektronická přímá demokracie

Elektronická přímá demokracie je jednou z forem přímé demokracie, která pro sběr hlasů využívá telekomunikační techniku. Související pojmy jsou open source governance a collaborative governance. Na internetu vzniká spousta aplikací pro podporu elektronické přímé demokracie, některé z nich jsou sdruženy v komunitě metagovernment, které slouží pro sdílení standardů a jiných informací o projektech.

Ideál elektronické demokracie (e-demokracie) vznikl při rozvoji internetu, který nabízí levnou a rychlou informovanost a participaci občanů a současně zprostředkovává komunikaci s poslanci. Nicméně má i řadu kritiků, kteří upozorňují na nebezpečí populismu a manipulace. Přímá e-demokracie nabízí možnost navrácení athénské formy, nicméně nepřináší výše zmíněné nutné podmínky pro její fungování.

Přímá demokracie v praxi

V Evropě, vyjma Švýcarska, proběhlo v letech 1945 až 1995 tři sta celostátních referend. Častými jsou referenda v Itálii, Irsku a samozřejmě především ve Švýcarsku.

Polopřímá demokracie

V současnosti neexistuje žádný stát s přímou demokracií, v praxi existuje jen kombinace přímé a zastupitelské demokracie s větší převahou přímých prvků v podobě polopřímé demokracie, a to především ve Švýcarsku, jež je ovšem specifickým výsledkem staletého vývoje, a tím je prakticky nepřenositelný.

Podle názoru evropského hnutí Direct Democracy Euro-Vizion (DDEV) by polopřímá demokracie měla mít charakter následujících 8 podmínek:^[zdroj?]

• Ústava musí být přijata výhradně referendem
• Zákonodárná a výkonná moc musí být důsledně oddělené a výkonná musí být podřízena zákonodárné
• Volby zastupitelů všech stupňů musí být voleni v jednomandátových obvodech jako fyzické osoby. Volební kandidátky podle stran jsou nepřípustné.
• Volení zastupitelé musí být odvolatelní kdykoli v průběhu svého mandátu, když o tom rozhodnou jejich voliči
• „Prezidenti“ (federace, spolkových států, kantonů, krajů, obcí: primátoři a starostové) všech stupňů musí být voleni přímou volbou občanů
• Občané-voliči musí mít právo vyvolat referendum o jakékoli otázce, zejména v zahraniční politice a obraně)
• Zastupitelé musí pracovat v hranicích svého mandátu, ke kterému se zavázali
• Občané musí být plně-transparentně informováni o rozhodnutích, přijímaných (bez referenda) zastupitelskými orgány

Literatura

• Vít Hloušek,L. Kopeček: DEMOKRACIE - Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy, MU Brno, 2003
• Karel Klíma: Teorie veřejné moci (vládnutí); ASPI, a.s., Praha 2006
• Miloš Krejčí: Deklarace nezávislosti a Ústava USA, Otakar II / Praha 2000
• Milan Valach: Přímá demokracie pro Českou republiku, HzPD, Brno 2004

Externí odkazy

• České Hnutí za přímou demokracii
• Projekt na podporu přímé demokracie nejen na Slovensku
• Metagovernment.org
• John Matsusaka
• HZSS - Hnutí za spravedlivou společnost