Konsenzus
Tento článek zřejmě obsahuje výsledky vlastního výzkumu nebo neověřená tvrzení.
Prosím pomozte Wikipedii tím, že přidáte reference. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Konsensus nebo konsenzus, konsens či konsenz znamená shodu mínění jistého společenství, zejména spontánní a živelný souhlas,[1] obecně jakýkoliv vzájemný souhlas. V právu se za konsenzuální považují takové smlouvy, k jejichž platnosti stačí projev souhlasné vůle stran,[1] v protikladu k reálným smlouvám, které jsou uzavřeny až faktickým plněním (např. předáním věci). Konsensuální je takové rozhodování, které se snaží[zdroj?] vyjednat dobrovolný souhlas všech zúčastněných. Jeho alternativou je buď rozhodování autoritativní nebo hlasování.[zdroj?] Velkou výhodou[zdroj?] konsenzuálního rozhodování je, že nevzniká opozice,[zdroj?] hlavní nevýhodou je zdlouhavost jednání.[zdroj?]
Obsah |
[editovat] Souvislosti termínu
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí ve slovníkové části jako jediný správný tvar konsenzus, stejně jako Akademická pravidla českého pravopisu z roku 1993, 1. bod Pilipova dodatku však připustil také psaní se s, přičemž podoba se z se považuje za základní a stylově neutrální. Nový akademický slovník cizích slov uvádí jen varianty konsensus a konsenz, Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí formu konsens(us), tedy konsens a konsensus. Latinské slovo consensus (souhlas, jednomyslnost) je přičestím trpným od slovesa consentire (souhlasit, shodovat se), a to je odvozeno předponou con (s-, se-, sou-) od slovesa sentire (vnímat smysly, cítit, pociťovat, pozorovat) a příbuzné se slovem sensus (počitek, čití, vjem, vnímání, cit, smysl pro něco, smysl něčeho).[2][3] V češtině souvisí se zdomácnělými slovy nonsens (nesmysl), sentence (výrok, úsudek) či senzace (původně výraz pro silné citové vnímání).[2]
Slovo konsensus se správně nepíše ve tvaru koncensus a etymologicky nesouvisí se slovy census (odhad jmění římského občanstva, soupis obyvatel), cenzura či recenze, která jsou odvozena z latinského substantiva censura (kontrola, posouzení) a slovesa censere (cenit, počítat, odhadovat, posuzovat).[2][3] a která souvisí se slovem censualis (poplatný, poddaný).[3]
[editovat] Smysl a povaha konsensu
Smyslem hledání konsensu je dosáhnout co nejlepšího rozhodnutí a zároveň získat maximální možnou podporu těch, kterých se to týká.[zdroj?] Dosažení konsensu obvykle vyžaduje zodpovědný přístup každé ze zúčastněných stran a téměř vždy ochotu ke kompromisu.[zdroj?] Jakmile je přijato příslušné rozhodnutí, je velmi důležité, aby všechny zúčastněné strany takové rozhodnutí respektovaly.[zdroj?] Základním předpokladem dosažení konsensu je umění naslouchat druhé straně, věcně reagovat na námitky, respektovat odlišné názory a pružně navrhovat akceptovatelné řešení.[zdroj?]
Konsensus není hlasováním, není vládou většiny ani menšiny.[zdroj?]
Konsensus není takové řešení, které maximalizuje zisk zúčastněných stran, nýbrž které minimalizuje škody ze vzájemné dohody.[zdroj?] Konsensus neznamená, že všichni souhlasí s navrženým řešením, ale že je budou přinejmenším respektovat. Musí jej tedy podpořit i ti, kteří původně nesouhlasili.[zdroj?]
[editovat] Kdy použít konsensus
- je dostatek času na rozhodování[zdroj?]
- pro úspěšný výsledek je nutná podpora všech zúčastněných stran[zdroj?]
Konsensus může být použit pro výběr problémů, odsouhlasení jejich příčin, volbu řešení, přípravu plánu anebo tvorbu způsobu vyhodnocování.[zdroj?]
[editovat] Jak použít konsensus
- je potřeba správně identifikovat rozhodnutí, které je potřeba přijmout, nebo problém, který je potřeba vyřešit (nezabývat se podružnostmi nebo zástupnými problémy)[zdroj?]
- každý účastník jasně identifikuje svůj postoj k řešení problému[zdroj?]
- je potřeba dobře vysvětlit svůj názor tak, aby ostatní účastníci mohli pochopit pohnutky, které k tomuto názoru vedou[zdroj?]
- je potřeba pozorně naslouchat názorům a pocitům ostatních[zdroj?]
- je nutné být připraven upravit svůj postoj na základě informací a porozumění argumentů[zdroj?]
- vyhnout se výsledku vítěz-poražený, odlišnost postojů má svou cenu[zdroj?]
- změnit navrhované řešení tak, aby jej mohli ostatní podpořit, nepokoušet se měnit mysl lidí (mohu řešení podpořit i tehdy, pokud si zachovám kritický náhled)[zdroj?]
- uvědomit si, že dosažení konsensu je obtížné[zdroj?]
- není možné, aby byl proces hledání konsensu narušován jedinou stranou, která je proti a zároveň není schopná navrhnout alternativu, která může být ostatními akceptovaná[zdroj?]
